Viselec

 

Viselec

 

Prsty hnijí v ušních dírkách

zlo na chvíli utichlo

jen uvnitř tmy té, jako sirka

vzňala vášeň pro peklo.

 

Oči žluknou ve sklepení,

než záplava pravdy je poleptá

tvůj slepý havran na rameni

už nikdy se na nic tě nezeptá.

 

Nahoru vezou se

zvratky tmou,

do šíře světa vylétnout.

 

Zlomíš vůli. Zlomíš kosti.

Pro hlučný smích minulosti.

 

Všechny články po rozkladě

vznášejí se ve vzduchu

chytej, chytej, touhou hlazen

pomíjivou předtuchu. 

---