Když vidim něco divného, tak se divim

          Když vidim něco neobvyklého, tak o tom přemýšlim. Už asi dvacet let sleduju jednoho borca z naší čtvrtě. Teď už se nezdravíme. Chodili sme spolu ven jako děcka, možná někdy v první třídě. On byl teda vždycky jenom součást skupiny, nevybavuju si, že bych se někdy bavila přímo s nim. Postupem času začal chodívat víc a víc sám, až sme byli na střední, to sme se možná eště zdravili a jemu začly vypadávat vlasy na temeni. A trochu mu narostl pupek. A taky začal chodit v maskáčích. To bylo divné. A chodil vždycky jenom sám, nikdy s nikým nešel. Jako děcka sme naňho volali Whiskas, to byla tehdy populární reklama na psí žrádlo. To proto, že se menoval Vyskočil. Aspoň myslim. Teď už nemá vlasy na horní polovině lebky. A nezdravíme se. Někdy se po mně  dívá a někdy eště chodí v maskáčích. Myslim, že by mě sám od sebe nepozdravil první a že je eště panic.

         Když vidim něco krásného, tak se zastavim. Mám moc ráda jeden hotel v Břeclavi. Pro místní se může jevit odpudivě, myslim, že se tam moc turistů neubytovává. Je to jednoduchý dům asi z dvacátých let, funkcionalistický. Od chodníku je do výšku asi pěti metrů obložený travertinem, teď už zašlým, špinavým, okopaným a ochcaným. Do ulice je herna a pofidérní prodejna mobilů. Naprosto všední městský hnus. Ale na druhý pohled – tu budovu miluju. Hlavně odlesky staré slávy. Je možné vidět dávný luxus a stopy přepychu. Recepce je ve foyer, naproti herna se zlatem, měkkým rudým kobercem a barem. Dál záchody s dveřma z mahagonu a zlato a velké zrcadla a pak rozlehlá kruhová místnost s nádherným dřevěným stropem a na něm třešinka - retro lustr. Nikdo sem moc nechodí, sláva už je pryč. Letos v létě ale udělali zajímavé gesto. Dali před hotel na nudný asfaltový chodník malé stolečky a ke každému po dvou červeně polstrovaných židlích. Za celé léto jsem tam neviděla nikoho sedět.

         Když vidim něco výjimečného, tak se raduju. Jela jsem kolem hotelu, co má u travertinové zdi židle s červeným sametovým polstrováním. A někdo tam seděl! Byl to Whiskas. Na židličce vedle něho seděla dlouhovlasá kočka. A on měl neonově oranžové tričko.