Sen

A bylo mi ráno
ten okamžik slunce a karmínových mraků 
kdy andělé se mění na holuby 
a první paprsek světla, který probodne srdce 
je tím co otevírá cestu 
jsem, jako ten kdo první vstane 
když držím v ruce horký čaj tvého probuzení
a v touze opět zakusit vteřinu smrti 
zjistím, že mé paže neunikly kruhu, s nímž tě objímám 
protože ti, kteří již jednou zemřeli  
jsou pouze přítomni svému tělu 
ale je těžké je najít 
neboť se neustále dívají k nebesům 
a dál
vím, jsem příčinou všech déja vu
když doteky zastavuji čas 
pohledem do očí zapaluji hvězdy
jež máme uvnitř stejně jako psi
a slovy, která jsou bez atomů 
šeptám z milenců bezejmenných měst 
neboť při návratu 
ze Síriů i okamžiků s obilím 
je těžké nalézt stopy již jednou viděného
a spatřit tuto přítomnost 
v níž každé tvoje vlasy 
jak tráva stejně hoří snem