jdu sám městem
a kolem se míhají stíny opadaných 
listů z hlav všech těch rádoby umělců a 
spisovatelů 
viz mne
jdu sám městem
a ty doma vaříš tu polívku co voní
jak plesnivá sláma
jdu sám městem
a moje nohy mě nesou někam dolů
stěny jsou vymalovaný 
na černo
možná že tuší 
možná že tmou
možná že krví
jdu sám městem 
a moje výsost je utopená v betonu a
tvářích co malovali všichni ti barokní malíři
tlustý nohy
tlustá prdel
tlustý břicho
tlustý ruce
ale ty tváře
ty tváře jsou bezchybný
skoro bych řekl že božský
ale to bych se rouhal
možná je to proto
že věřím McCarthymu
že bůh není
že my jsme jeho proroky
že snažíme se nevěřit
že bůh nás spojil
že bůh nás rozdělil
že všechno je jen vize
vize kterou neustále vnímáme a
stejně neustále říkáme
že tak to prostě nefunguje
jdu sám městem
a ráno se snáší
na moji hlavu
nesnáší se s nocí
hádají se
jestli je víc světlo nebo tma

a ty? 
bojíš se víc tmy 
anebo světla?