Iliada

 

 

Zahlédla jsem na okamžik v úžasu

její krásnou snědou tvář

štíhlé pružné tělo

rozevláté tmavé vlasy

běžela od Dia

průzračnou říčku

od Prioni v patách

a bílý mramor pukal touhou

a zlatý déšť ji provázel

požehnán nejvyšším mužstvím a múzami

 

průrvou znělo matčino zlostné

I l i i a a d o o

 

ach Iliado

tobě budu ve vzpomínkách

vždy s blažeností závidět

 

a

plesat

 

 

---