Hudba jako kafe

To, že už nepromluvím A jazyk mezi zuby Známe jen konce filmů Stojící vzpomínka - bez paměti Ale ona dává mi naději Jenom bych se ztrácel Že času mám na všecko nejvíc na čekání Prázdno mezi slovy - hluboká studna Přece stojím pod tebou Zraněnému A nedej zahynout Když vrátil jsem se tam, kde bylo to trpké O její bolesti a o tvém smutku Modrou tmou a tebe červenou Neopustí nezradí, to že cestu najde Že žije jen v co věřili jsme Tou velikou nadějí K ní směřovat, pod ní usínat Jako mořeplavci V proudu ticha v moři samoty Není ničeho krom Tebe Jak velcí jen mohou být lidé Velcí nebo titěrní Moudrost, která z pokory pramenila Až se stát samotným stáním Čekáním na prahu Ten, který vstoupil Na obou březích To Stání v celé větě Tato nehybnost Chuť léta, zarůstající rány Hudba jako kafe Teď už víš, že tak vonělo staré dřevo

---