Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Žena s agamou
datum / id26.09.2015 / 459812Vytisknout |
autorAbelquin
kategorieMiniatury prozaické
témaExperimentální
zobrazeno400x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Inspirováno nesmysly v mé hlavě ohledně koupě bytu.

Žena s agamou

Je to znovu totéž. Diskotéky, holky, pivo a špiritus. Venku je hluk a já pomalu stoupám po schodech do svého bytu. Motá se mi hlava. Vedle mě jsou Aničky, Verča i Karol. A ta co ji vedu, nemá s nimi pranic společného. Je to bývalá majitelka mého liknavého, chytlavého srdce, žena s agamou. Její milý je obyčejný kluk, sympaťák. Chci po ní, aby mi zařídila byt. Je to designérka vášní méně obvyklých než déšť.

 

Patrik se probudil vedle rumiště. Bylo mu zle, a tak ochutnával z krabice včerejší víno a zapálil si startku bez filtru. Nebyl tak tlustý jako obyvatel haciendy ve čtvrtém patře panelákového bytu. Byl prostý, čistý. Mohl jsem mu důvěřovat, že žije srdcem. I kdyby mě to mělo zabít, chci jít v jeho stopách. Žena s agamou byla malířka kýčovitých tvorů. Výjevů ze světa přírody, která mě nudila. Brownfield, neboli křoviny, psí a lidská hovna, pet láhve a jiné naplaveniny civilizace, špačci zatloukaní do konstrukcí laviček - to vše hyzdilo mé domoviště.

 

Studoval jsem tetování na její paži a zkoušel vylézt na vysokou postel. Bylo to v pohodě. Jen v noci na záchod sejít dolů zase nešlo. Postel byla tak strmá a ona nahoře masturbovala a hlasitě se mi smála. Vždycky jsem hledal dominu, ale platil jsem si jen pitomé subky. Tolik k mé perverzi. Kdo asi bydlí v tom bytě se světly, říkal si Patrik, když už típal třetí desetiletí života. Já byl starší, byl mi lhostejný a nechal bych ho chcípnout pod mostem, uspokojovat německé turisty a vůbec to brát po dvou schodech. Já byl opatrný, nebyl jsem jako on.

 

Žena s agamou se smála. Zničila Patrika a teď se snažila zničit i mě. Nevěděla, že vítězím z principu nad všemi vášněmi její bohapusté vůle. Cítil jsem její touhu, když jsem se konečně zhroutil, ochabla též a prostě mě odkopla. Lekce života.

 

Tak zase na schodech, podpírán Aničkami, v patách s Veronikou a Karol. Podivný kníže, horský průvodce, génius mezi všemi láhvemi výběrového vína. A přece jsem mu záviděl roztrhané kecky. Tenistky mi lezly do postele, na kterou jsem nevylezl. Neměl jsem na nájem a hledal někoho pod sebe, nájemníka mého bytu. Bylo to v dvacátém třetím. Bylo mi už skoro čtyřicet a já se zouval. Zoufale jsem se snažil plivnout na agamu dlouhým jazykem. Ona byla démon a já kupoval její byt každý rok znova. Tomu se říká sexuální otroctví, finační otrok, který vykořisťuje rodinu a není už schopen vydělávat na desátky jeho paní. Usínal jsem na zemi a když byla hodná, hodila mi polštář. Pak jsem v noci chodil na záchod hlasitě vzdychat. A ona si zvala trýznitele, byla trochu na oboje, i být dole i nahoře. Se mnou to ale jinak nešlo, já byl zbabělec. Koho to baví?

 

Nakonec jsem obrátil tu zbraň proti sobě a stal se mužem. Stalo se to, když jsem po prudké stěně postele díky šuplíkům pomalu vyšplhal. Byl jsem šťastný a vítězoslavně se rozhlížel. Jenže ona už tam nebyla.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.01.2016 14:40:18Minty

Mně se líbily naopak až ty poslední věty. Dávám za ně tip.

21.10.2015 13:15:27Lakrov
redaktor prózy

Dočteno do konce, protože první tři odstavce mě zaujaly. Zbytek mě z toho zaujetí ale zase vyvedl.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.