Blonďák

Diano, díky:-)

To je strašné, nemám slov. Vlastně jsem o podobném případě, který by byl skutečný, ani nikdy neslyšela. Dočetla jsem s husí kůží...********** 

Děkuju ti, bylo to zde kontroverzně přijato,,,

Uff, ... přesvědčivě napsaná hrůza, ani nemusím zkoumat, jestli je to autentické... no, jo - napsané tak, že to vtáhne do děje, típám :-)

Petro, děkuji za přečtení!

... literárny text nie je matematická rovnica, u ktorej musí vyjsť skúška správnosti, a jeho kritika je vždy z veľkej časti len subjektívny názor. úmerne tomu by som od kritikov očakával viac pokory a slušnosti k autorovi, než prejavili v tomto prípade.

Děkuji moc za pochvalu, avšak v mnohém měli kritici pravdu...

Gora, silný a dobre napísaný text, zato redaktori prózy si tu ušili z ostudy zo tri kabáty.

Vigan, děkuju za hodnocení...vezmu si k srdci

Díky.

Pleteš dohromady dvě věci. Obsah a formu. Obsahově tomu nic není, formálně je to ale blízko klišé. Nezlob se na mě, ale tohle téma je vážné a od autora prostě čekám víc nasazení. Není to jako psát povídku o tom, jak se dva borci zhulili na lavičce. 

Například ty připravené kufry je klišé jako hrom. Samozřejmě jde o formu podání a tady ta forma je klišoidní. Celý druhý odstavec je tím v podstatě nakažen. Jinak skutečnost, že autor píše o primitivech neznamená, že bude psát primitivně.

StvN: děkuju za hodnocení, i když nevyznívá ve prospěch povídky. Klišé nevidím...nejsem profík. Rozhovory mám naposlouchané. Od primitivů těžko čekat běžný dialog, a takovíto lidé vážně jsou...nemají myšlenku hlubší než sklenka piva. V každém případě se zamyslím, jak psát příště.

Četl jsem pár komentářů od Zdendy a víceméně s ním souhlasím, snad jen kromě toho, že to je dobře napsané. Stylem to bohužel budí dojem laciného námětu, a to je zásadní problém u témat tohoto typu. Je hrozně těžké napsat to tak, aby nějaký řekněme náročnější čtenář, neviděl jen snahu o zachycení povrchního násilí, ale aby skutečně uvěřil, že to je realita. Není to první povídka na toto téma, kterou jsem tady četl, ale všechny jsou stejně děsivě odbyté a spoléhají jen na to, že čtenář bude znechuceni tím, že se děje něco strašného, a autor vlastně jaksi očekává, že to bohatě stačí na ospravedlnění textu. Je to fakt citlivé a nechci komentovat události jako takové, komentuji pouze text a ten text podařený není. Je prvoplánový a balancuje někde mezi vážností a komičností či satirou. Ta komičnost je dána strohým stylem. Někde jsi psala, že jsi chtěla zachytit zlom v myšlení. To je ale právě to, co v tom textu schází. Naopak je tam hodně klišé. Bohužel je to tak. Už jenom způsob zachycení úvodního dialogu nedovoluje čtenáři brát popisované události zcela vážně. Chce to zvolit jiný způsob zápisu, učesanější, určitě by měl být pomalejší, jinak se do textu nepodaří vnést napětí. Jo a také bych chtěl podotknout, že mi ta představa dialogu dvou kamarádů přijde naivní, to je také jeden z důvodů, proč je text spíše komický než vážný. Tady to chtělo jít na věc úplně jinak.

Děkuju moc za zastavení se: šílenství se někdy zastavit prostě nedá...

Veľmi silné! Tiež ma mrazilo počas čítania, človek má chuť vtrhnúť do deja a zastaviť to šialenstvo :( 

Dalekou cestu za domovem.../viz. Kryšpín./

Díky, Markel, moc to pro mne znamená...

smutné :-(( * pěkně podané i tak

Díky za nominaci, zařazuji povídku do soutěže.

Je mi ctí. Děkuju.

Vzhledem k Tvému mládí, jsme na tom dost podobně. Já jsem takový  samouk, který odmalička toužil o něčem psát ale hodně dlouhou dobu na to neměl vůbec čas... Ale věřím, že právě v tom jsou předpoklady něco dobrého napsat.

Děkuju moc za kritiku a hlavně za konkrétní rady, jak dál, to je pro mne velmi cenné, neměla jsem možnost v posledních cca dvaceti letech psát, takže mám opravdu co dělat /vzhledem k mládí/...

Z Tvých odpovědí je zřejmé, žes něco podobného /nebo někdo z Tvého okolí/ sama prožila. Potom je problém v literárním zpracováním, což se dá zlepšovat, pokud chceš. Ještě k Tvému psaní. Pokud máš dojem, že musíš něco napsat, tak to napiš. To je právě vlastnost spisovatelů, že mají nutkání to napsat. Hodně čti a hodně piš a ono to příjde samo. Tomu věřím. A jestli básně nebo prozu? Piš co chceš, ono to příjde samo. Ale když píšeš, snaž se přijít na něco neobvyklého, zajímavého, co nikdo nenapsal. I v obyčejném příběhu můžeš najít něco, čím zaujmeš. Hodně úspěchů a vypsanou ruku.

Nevím. Celé se mi to zdá strojené, záměrně přehnané, jakoby narychlo spíchnuté právě pro tuhle povídku. Mám z toho dojem, že autor chtěl za každou cenu upoutat...  Sám námět je ale samozřejmě dobrý, nosný, aktuální. Nelíbí se mi změny písma mezi jednotlivými dějstvími. Ty mezery by stačily. Chápu, že se něco takového může stát, ale tady se to nezdá moc věrohodné.

Petře, díky...námět bohužel je pravdivý...

Dave Lister, děkuji za doporučení, toho Kinga se pokusím sehnat...

Tak to sama budeš vědět nejlíp, kolik toho v sobě najdeš.. asi po spoustě práce, kdy už budeš mít víc jasno v tom, jak to napsat, objevíš, který příběh má u tebe přednost..třeba to bude jiný, ale pokud toho máš víc, jde asi dost o tu formu, kterou si asi časem najdeš..nebo si forma najde tebe :)

můžeš to pojmout třeba jako řetěz povídek, a to by mi sedělo k tomu nejvíc, z mého pohledu ..různé příběhy a v dalších se budou postavy posunovat dál..třeba i to hovado chlastající dojde svého zmoudření, kéž by..

a žánr může být rozmanitý..mně je třeba blízké i fantasy, horror, ale i nějaký magický realismus, ty třeba to vidíš jasně tak, jak to napsalas, mně ten horror dost někdy láká.nečetla jsi  třeba Dolores Claibornovou od Kinga? fakt síla..

Lakrov: děkuju, to, co je zřejmé mně, nemusí být jasné čtenářovi, přišla jsem na to až v průběhu kritik, za které opravdu díky...pokusím se s příběhem dál pracovat...

Děkuju za tvůj pohled na povídku: hlavní postava skutečně žije a během let, kdy byl na koni, se samozřejmě situace změnila a zasloužené potrestání přichází... Napsala jsem to ne kvůli efektu, ale takových závažných témat mám víc, vše prožité... určitě bych se jim v budoucnu chtěla věnovat. Myslíš, že by to bylo na delší věc?

Zaujalo mě to, jako úvod k něčemu delšímu?Myslím si, že někam se tato situace posunout v povídce asi musí, jinak je to takové moc děsivé bez další cesty..Mně samotné tohleto téma moc nejde, i když asi čím  emocionálně bližší téma, tím těžší pro mě? pokusila jsem se o jedinou povídku.. ale je to stejně na dlouhou trať, nestačí mi to.napsala jsem  to blbě.Když je to kratší, nějak mi připomíná dojem, který na mě dělalo pár knih od Monyové- a nebyl to moc zajímavý zážitek. (I když chudák, takový konec si asi  ani ve svých knihách nenapsala..)Prostě když to vezmu já moc stručně, nevyzní to TAK.

Ale, to je jen jeden z pohledů.Taky by to mohlo být samosebou úplně jinak.Já tomu celkem prd rozumím, jen tak dumám, jak to napsat.Mám  ráda způsob, jak o tom píše třeba King, třeba v Rose Madder.O násilí a týráné ženě.Ona pak uteče, ale samosebou, je tam tajemná bytost, ta se stane vykonavatelem pomsty, a nejdřív potká ta žena ochránce.A nemá děti..to už je ale story z jiného soudku, jsem odbočila..

Tak, jak jsi to napsala, tak to mi  přijde zajímavé, jen mě tam cosi svědí..říkám si, coby čtenář-  hajzl jeden, potřeboval by lekci :)

Aha, o té psychické nemoci jsem si to neuvědomila, přidala jsi to až ve druhé verzi. Myslím, že by v tom případě bylo dobré na tu její diagnózu nějak víc upozornit už v průběhu děje, protože to je důležitá okolnost. Nenechávala bych důležité informace až na závěrečné "vysvělovací" šeptání Blonďáka. Mělo by se to projevit víc třeba i v jejím chování.

Díky za názor, dialogy opravím. Ona bezvýchodnost situace spočívá v tom, že žena z povídky je psychicky nemocná a jako taková nemá chování zdravé mámy. To je jeden z důvodů, proč v rodině vládne tyran. Chtěla jsem psát o něčem, co znám a upozornit na to, že někdy nemusí být zřejmého východiska...Rozhodně vítám tvé stanovisko, děkuju.

Ráno jsem si povídku vytiskla a teď koukám – některé věci, které jsem chtěla připomínkovat, jsou už změněné. To je fajn.

Připojím se ještě ke Gertyho radě, že by bylo dobré líp graficky rozčlenit dialogy – prostě tak, jak se obvykle píší: každá nová přímá řeč na nový řádek. Text se tím zpřehlední a víc láká ke čtení. Trochu mi drhne vyjádření „k o bar opřenému“ (dvě předložky za sebou).

Jinak vlastně skoro všechno, co napsal Gerty k obsahu povídky, můžu odsouhlasit. Za sebe dodám jen, že když jsem četla, jak měla nachystáno „zavazadlo na přežití“, okamžitě mě napadlo: a co děti? Překvapilo mě, že uvažuje o svém útěku a nemyslí současně na děti. Stejně tak mě překvapilo, že jde spát, když manžel přišel opilý a ona ví, co v tom stavu dokáže. Jestli se ho bojí tak, že je nachystaná k útěku, tak by se mi zdálo logické, že by spala u dětí, aby je mohla chránit. A že by jí nebylo divné, že ji někdo zamknul, to už vůbec nechápu.

Přemýšlím, co jsi čtenáři chtěla sdělit. Že i takové hrůzy se stávají? To bohužel víme, stačí si pustit televizi nebo přečíst noviny. Podobných případů a příběhů je hodně, takže mi chybí nějaká „přidaná hodnota“. Nemám sice ráda násilně „výchovné“ příběhy, ale možná, že takovýto příběh by si nějaký náznak východiska zasloužil. Co já vím, třeba jedna z dcer by mohla začít ječet, žena by mohla přemoci strach a vzepřít se. Nemuselo by to skončit dobře, tak naivní nejsem. Ale tvůj závěr je takový nezúčastněný. Všechno se stane, všechno jde jako po másle a víc nic. Něco mi chybí. 

Gerty, přes víkend dodám více poezie a pak bych prosila o to avízo , díky.

Goro - vlož, co se sem vejde. Akorát s poezií ti moc neporadím, okukuju ji na litvebech už tři roky a některým náhledům an ni nerozumím, takže to bude na jiných. Ale jestli chceš, napíšu avízo jedné dámě, která ti určitě na rovinu řekne, jak to s tvým básněním vypadá :-)

Aleši, díky.

zatím tu máš dost málo věcí, aby se dalo říct, v čem jsi silnější. mě teda víc zaujala próza. 

Gerty: určitě se nezlobím a co mohu - dveře a přímou řeč - opravím. Vím, že téma je na delší rozpracování, chtěla jsem to zatím zkusit  formou povídky.  Nebojím se kritik a co nedokážu obhájit, pokusím se opravit. Potřebovala bych ještě vědět, zda se mám zaměřit na prózu nebo poezii, třeba poezie mám plný šuplík a nevím,jestli má nějakou úroveň . Děkuju ti.

Goro - zkusím nejdřív trochu kritiky, pokud se nebudeš zlobit

Zadrhl jsem se už na první větě. Dveře se samy od sebe nerozrazí, musí to udělat někdo. Já vím, že to jen technická blbůstka, ale povídka tím začíná a v první větě by asi kiksanec být neměl, a to ani maličký.

Druhá věc - členění textu v pasážích v hospodě. Když to máš všechno takhle po kupě, tak se člověk rychle ztratí v tom, co kdo říká, a já jsem si v jednu chvíli dokonce ani nebyl jistý, kolik postav mluví. Přímou řeč nové postavy to chce vždy dát do nového odstavce. Možná by bylo i lepší používat uvozovky než odrážky, v českém textu v dnešní době není odrážka pro uvozování přímé řeči úplně běžná, i když ji lze použít.

Další technický detail - pasáže psané kurzívou. Osobně s kurzívou velmi šetřím a psát s nimi delší části hlavního děje není příliš vhodné z důvodu její horší čitelnosti, i když to možná sem tam dělá i někdo z profesionálů. K oddělení těch pasáží stačí dát mezeru mezi odstavci.

K ději - téma domácího násilí obecně je trochu dvojsečná zbraň. Na jedné straně vždy vzbudí ohlasy čtenářů, a když ne ohlasy, tak alespoň zvědavost, na straně druhé je ale autory dost nadužívané. Z druhého důvodu je třeba dát si na hodně záležet na literárním zpracování. Tvé dílo na mě silně zapůsobilo, jako každé podobné, které jsme četl, ale vzbudilo ve mně dojem spíš úvodu nějakého delšího příběhu. Začátek tam je, rozhodnotí prodat své (i když nevlastní) děti, ale schází mi k němu vývoj a pak nějaké zásadní rozuzlení. Pochybuji, že v dané situaci by Vegas nepřišel se stejným požadavkem znovu, a pak by se dalo řešit, co s tím udělá manželka, až na to přijde, jak dlouho to bude bavit Pepu, možná i jak dlouho ho bude bavit "pronajímat" děti jen za "pár drobných", anebo jestli se nějakým zásadním způsobem nevzpříčí ty děti.

Takže suma sumárum - po technické stránce pár drobných zádrhelů, které se ale dají přežít, po dějové stránce spíš prolog než ucelené dílo, ale celkem dobrý prolog, který když už nic, tak alespoň naznačuje mnoho různých scénářů pokračování.

Nakonec ještě jeden postřeh k psaní a ke kritice - určitě vkládej všechno, co napíšeš, šoupni to na pranýř a sbírej všechny poznatky. Pokud tady nenarazíš na nějaké fatální neporozumnění (jako jsem svého času bohužel narazil já), určiě tě Písmák v psaní posune kupředu.

jak vidíš, tak tady si čtenáře najdeš určitě...pokud máš i větší spisovatelské ambice, pak jsou samozřejmě Zdendovy poznámky přínosem...jdu se podívat na povídku z lázní :o)

Aleš-novák, mám toho "v šupleti" povícero, ale jsem skutečně amatér se zdrávkou. Jsem ctižádostivá a ráda bych psala a splnila si sen. A jestli to je neperspektivní a čtenáře nenajdu, tak to chci vědět od profíků. Sama nejsem schopná zhodnotit své věci. Děkuju ti :-)))

Díky za pochopení a tvůj čas. Jsem ráda, že zde nejsou všichni názoru, že jsem chtěla jen šokovat...

OK........ale nemusela jsi upravovat........kdo se vcítil pochopil....

Díky za ohlasy, upravila jsem dílko, až budeš mít čas, mrkneš na to, zda je srozumitelnější? Děkuju...

Dvakrát jsem pomáhala při řešení domácího násilí...(úspěšně)....chce to....hodně moc... odvahy a síly....ochránit......odejít....!!

Goro, zas se nenech tak ovlivnit. Zdenda klade profesionální nároky...až toho napíšeš víc, zjistíš, co ti víc vyhovuje, jaké detaily chceš vypíchnout. Čtenář si rád domýšlí ten "utajený" zbytek, nemusí být všechno prostřeno na sříbrném podnose.

Dodala jsem detaily. Hezké ráno.Irča.

Zdendo, díky za vše, netušila jsem, že se budou pitvat detaily, ale asi je to zde běžné, dílko upravím a dám vědět!

Že to nebylo postý, ale poprvý lze odvodit třeba z toho, že žena usíná - kdyby tušila, co se v pokoji děje, bránila by děti. Zlom není konkrétně vykreslen a dávám ti v tomto za pravdu. Děkuju, poučím se.

Děkuji a opravdu moc, Kolobajďáku :) Jsi chlap, a to každým coulákem! Moc si toho vážím. Jak? Bez Koz (sorry)

Kolobajdo, díky moc...není člověk ten, aby...atd.

Promiň - 5/avízo - nejsem technicky zdatná, díky za upozornění

4/tleskání rukama je v tomto případě příznak deliria /stejně jako vlčí vytí apod./

3/první plán je zpracovat vlastní děs

2/pravděpodobně málo vykreslené, zapracuju na tom

1/Blonďák je v hajzlu - alkoholik bez práce a peněz , letitá tyranie celé rodiny je pro něj běžná / samozřejmost je úmyslně vylíčena/, onu noc zjistí, jak si může přivydělávat...čili zlom... a pochopitelně dostal víc než pětistovku, tu nechal ženě, aby ukonejšil svědomí.

Zdendu (teď ho zase podráždím), je třeba brát s rezervou. Taky bych na tvém dílku našel mouchy, ale to chce čas k vypilování, tuším jsi na dobré cestě. Pro mně ta pětistovka je taky takový surrealisticý happy end (ad absurdum). Možná nebylo až tak vhodné dát prvotinu do kategorieAutor stojí o hlubší kritiku. Kolik kritiků - tolik názorů. Dáván si tě do oblíbených.

Snažila jsem se vystihnout přelom v myšlení toho muže, který dá /za prachy/ dceru/y/  vplen opilci.To je ta pětistovka.Hlavním motivem je podle mne ne tento /zlo/čin, ale dlouhodobé ničení členů jeho rodiny /"pouhé" domácí násilíčko, jak píšeš./ Takže s tím "prvoplánem " nemohu souhlasit.  Možná, že závěr není dobrý, děkuju za hodnocení.

Tak se mi nějak mírně vzpříčily chlupy kde všude, mráz přejel po zádech... Myslím, že když to člověk nějakým způsobem vyventiluje (a k tomu je Písmák vhodný), asi to má pro autora ten správný efekt: odlehčení břemene, který si sebou táhne po celý život. Opravdu není co závidět. Tož vítajte - vy dva nováčci G + D, a pokud byste měli zájem si přečíst nějakou autobiografii, kde je snad i něco tepla domova a legrace, zkuste moje Sebrané střípky (z 19.11.), nebo Vosí příběh (z 18.12.). Opravdu nemám v úmyslu si dělat reklamu, ovšem myslím, že právě vám by to sedlo.

Jinak za literární počin a odvahu   /**

Děkuju...

sakra.......mrazí mě to .................T

Díky za ohlasy - možná ten román někdy napíšu...sama mám ráda legraci, ale nechci se vyhýbat i osobně zažitým či v okolí se odehraným událostem...

Ano, ten příběh je určitě věrohodný. A dokonce i věřím, že byl konec s pětistovkou přikrášlen malinko, aby to nebyl ještě větší mazec. Věřím tomu, protože jsem jednak ze Severu a také i proto, že se podobné scénky děly celá desetiletí přímo v mém příbuzenstvu. A měl úplně stejné společné jmenovatele - rum, násilí, strach, znásilňování nevlastní dcery ....A výsledek? Co myslíte? Nevlastní dcera, která svého otčíma, který si ji od 13 ti let podával se v 15 letech chytla těch nejtvrdších drog ze kterých se dostala jen zázrakem. Je již po třetí vdaná, každé její manželství je úplně stejná Itálie, kterou jako dítě u své matky a nevlastního otce odsuzovala a nenáviděla......Vše se opakuje. Kolo Štěstí. A dokolečka dokola, okolo stolalala... To by nebylo na povídku, ale na román. Ale ten román bych nikdy nenapsal. Proč? Proč, když mám moc rád, ba přímo miluji, autobiografické romány a povídky? Protože mne nedělá dobře, když ten závěr skončí tragicky a týká se mých blízkých, mé krve. 

Ani se nechce věřit, že by se takové věci mohly dít, ale dějí, je to ta neljhlubší temnota.-(

Kdybych použila pravdivý konec, nikdo by mi to neuvěřil. Možná, jestli se k tomu tématu někdy vrátím, vypovím vše, ale dnes jsem chtěla částečně otevřeným koncem dát laskavému čtenáři aspoň jakousi naději...Díky za přečtění, Aleši.

uf...čtu to hned po Movsarově kousku, tohle je taky síla.

Věř tomu, že kdo je od dětství veden k tomu, že se NESMÍ bránit, je potichu a nebrání se. Díky.

Ufff - z toho mrazí.

Napsané je to pěkně. Jenom ten konec... že by to zvládli potichu a nic netušící máma pak našla na stole pětistovku... No, třeba jo, těžko si to vůbec celé představit.