Něco mezi poezií a prózou, určeno k volnému zapadnutí.

Kostely plné divných ran proklávají srdce…
 
…proklínají boha ty panny zahalené jen ve vybělených tunikách
 
Procházím po ochoze a mluvím o jeho lásce, která se nespokojila opětováním, nespokojila slovy.
 
Však on taky prořízlými dlaněmi drtil lidské kosti, nejednou přilil vína do ohně, aniž by jej zhasil.
 
Krutý on a orgasmy Marie, neklidný spánek učedníků a jejich pláč za otce i matku, za sestry a bratry, které pro něj museli opustit.
 
Krutý on, který se ve své bolesti nimrá jak neznaboh v ulovené rybě.
 
Konzervy s tuňákem a krabem z Kamčatky, udělají ze mě matku, florentské deštníky nad hlavou vzkypělého davu, polykám jak fakír, co kdysi zemřel za mír a narodil se za běla ranní noci, kdy zdráhají se cvoci…
 
…umlknout.