Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
Jarý muž Ötzi
datum / id15.11.2015 / 461391Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno404x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Jarý muž Ötzi

Jarý muž Ötzi

Ty dny, kdy se rozestupují sněhy a trávy svítí zas svou baladou. A mezi travami zasvítí z temnot tisíciletí též starověký muž Ötzi. Kolik jar jen pamatuje ten jarý muž…


O míru

Metro z Muzea. Vytáhlá blondýnka se nerozpakuje ukázat obsah svého výstřihu. Vylétají z něj dvě holubice míru. A když se usadí, je znát, že mír má také vklíněn v klíně. Je lehce opocen a nekonečně krásný. Jako už mír bývá.


Čert a Káča

Ve vagónu metra z Palmovky Čert a Káča. Ona má rozkošná ústa, štíhlé prsty, červenou bundičku a výraz byzantské světice. On pokukuje s vrkočem vlasů zpoza skleněné přepážky a má výraz satyra. Sleduju je oba, a přiznám – ji více. 


Madonna

Je sobota před půlnocí, lidé zamykají své byty před světem. Daleko na kraji města ještě jen vrcholí velká show zpěvačky madonny. Hlasitá hudba zapaluje náladu a probudila by i mrtvé, pokud by jí dobrovolníci z širokého okolí dali šanci.


Obloha 11. listopadu 2015

Ty mraky, zčervenalé zapadajícím sluncem, byly jako podzimní listí rozfoukané po obloze. I lidé v tramvaji, obvykle tak neklidní, zpozorněli a hleděli k oblouku horizontu. Ta scéna v nich něco rozechvívala. A v tichu úžasu se i samotná tramvaj počala chvět. Vraceli jsme se cestou prvních lidí k sobě samým: tak nějak mohla vypadat obloha na úsvitu Země.


Biotrhy aneb Praha lidová

Je pátek a na Andělu zuří farmářské trhy. Kolem stánku s pečivem chodí žebračka, cikánka s nataženou rukou. Žena za pultem poctivě vysvětluje jednomu zákazníkovi za druhým: je to bezlepkové to a to… Cikánka znervózněla kdoví čím se nakloní a procedí mezi zuby: „Ale jaký bezlepkový, piča lepkavá…“ Praha lidová.


Ropa, poušť a jarní květy

Metro a jeho dívky. Je tu jedna tmavá, s orientálskými rty. Lesknou se černě jako ropa tryskající z pouště. Muži by ji nejraději jímali, ob-jímali. Ta dívka se možná jmenuje Ropa. Eu-Ropa, šťastná ropa.

A pak je tu druhá, světlá blondýnka. To je ta poušť? Ale kdeže. Pod bílými písky se ukrývá jarní louka s kvítky. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.11.2015 07:58:09Vigan

Trefně popisuješ panoptikum.

16.11.2015 17:38:08Lnice

moc hezké***

15.11.2015 19:56:42Movsar

díky, goro. to je ta nechuť, ba alergie, číst to po sobě znovu.

15.11.2015 19:54:23Movsar

k: :-)))

15.11.2015 19:54:18Gora
redaktor poezie a prózy

O míru - krása, jen si doplň L do slova vklíněn, pak v Ropě je pomotáno orientálskými.....přeju nám všem jen krásnou, šťastnou Eu.Ropu!!!    /T.

15.11.2015 19:48:51Kočkodan
Zdá se mi, že rómská žena byla na lepek trochu alergická.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.