Hanzi

   Ten den na menším rodinném statku se od předchozích v ničem zásadním neodlišoval. Nastával čas zimních radovánek. Dnes večer bude  chodit Mikuláš. V odpoledních hodinách začalo, snad dětem a čertům pro radost, sněžit. Hospodyně Irma umyla nádobí. Vydala se jen tak v pantoflích do strmého kopce k nedaleké chatičce, která sloužila jako zázemí provozu farmy. Vyšla z rodinného domku . Trochu mrzlo, proto ráno zatopila v kamínkách kvůli kočkám, které zde přebývaly. Přiložila.  Poškádlila zvířecí  mrňousky. Koťata si hrála se slámou, kterou kdosi přinesl na botách.  Doplnila jim misku s jídlem a poté ještě jednou naložila polínka do kamen.„Buďte tu, pěkně v teplíčku, Sněhurko,“ podrbala pod bradou oblíbenou micku. Smýkala se ze zimního svahu po letní obuvi směrem k domovu. Pár koček ji přece jen následovalo, aby se vzápětí vrátily se do tepla. Usmála se.  Disciplína v chůzi ledovou peřinou se napříč generacemi nemění: první kočka utvoří ve sněhu prohlubně a ostatní pak pohodlně kráčejí stejnou stopou. Pohled na ojíněné stromy a louky si Irma vychutnávala.  Nad údolím kam shlížela, visel opar sněžné mlhy. Koryto řeky Vltavy nebylo téměř vidět. Ustrojení do zimního krajině sluší.  Snad počasí vydrží i na Štědrý den, kdy tradičně obchází všechna ustájená zvířata a podaruje jablky. Plný krmelec dostává také srnčí zvěř, pro niž vyhradila část pozemku. Irma je někdy zahlédne při hodování. Plachá nádhera. Pohled clonou předlouhých řas. Obdarování.

   Úlevným vydechnutím zakončila pantoflíčkový slalom z kopce s přistáním u domovních dveří. Před rohoží uviděla v čerstvém sněhu pár rozbředlých ťápot provázených ještě stopou jako od psa…  To nevypadá na otisk  rotwajlera Arga, ten hlídá za domem! Irma vešla dovnitř a zaklapla za sebou. Na zemi spatřila  lahvičku od Alpy a  bláto. Dvířka trouby, ze které vonělo upečené kuře, byla pootevřena. V kuchyni na pohovce se válel cizí kabát. Zneklidněná farmářka po špičkách prošla místností a nahlédla do sousedního pokoje. Na posteli se povaloval nějaký muž a spal. V zahřátém loži spočíval i malý psík. Udělala pár kroků směrem k nim a prohlédla si cizí tvář. Hansi Weber, figurka známá v celém městě!   

                                                                                                                             
  Irmě prolétlo pamětí vše, co kdy o nezvaném návštěvníkovi slyšela: jeho otec bojoval ve druhé světové za německý wehrmacht a padesátá léta proseděl ve vězení. Matka tak zůstala na výchovu dvou synů převážně sama. Zatímco z prvorozeného Rudolfa vyrostl slušný muž, mladší Jan, odjakživa řečený Hanzi, se nevyvedl. Ve škole trpěl šikanou ze strany českých spolužáků. Tyto  děti byly první na řadě jako oběti šikany. Provinily se jedním: pocházely z německých rodin. Zlo plodí zlo.  Matka na Hanziho nestačila.  V jeho dospělosti kriminál střídal kriminál. A teď tenhle mohutný, špinavý člověk leží v jejich posteli…„Hanzi, vstáváme… Tady nemůžete zůstat, “ promlouvala Irma k rozespalému chlapíkovi.  Přinesla z kuchyně jeho ušmudlaný vaťák a kousek uzeniny.„Pejsku, na, tady máš.“  Pes seskočil z postele pro dobrotu. Hanzi otevřel oči. Prázdný pohled dodal  zvrásněnému obličeji zmatený výraz.  Irma se jej nebála. Tulák vzbuzoval soucit. Pomalu si sedal.„Kde to sem? Míšo, pocem, neřáde!“ Přivolal psa.  Irma se při jeho slovech rozpomněla na nejvýraznější detail Hanziho osobnosti. Hlas. Pokud si myslíte, že víte, co je to chraplák, mýlíte se. Takový křapák jste ještě neslyšeli. Vyřvaný, kuřácký, hospodsky „vychlastaný“ témbr se nezíská den ze dne.

   Samozřejmě jej  zaznamenal i statný Argo.  Pes slyší sedmnáctkrát lépe než člověk. Dal se do štěkání.  Otevřu balkonové dveře do zahrady a mám po problému s nevítanými návštěvníky, napadlo na zlomek vteřiny Irmu. Od tohoto rozhodnutí ji odradil celkem předvídatelný scénář:  rotwajler nejprve zaútočí na cizího pejska a jediným stiskem zubů čokla zabije. Netušila, zda by se podařilo zdivočelého Arga zvládnout natolik, aby to samé neprovedl i s Hanzim. Ten se mezitím svým charakteristickým způsobem ala lidový vypravěč rozpovídal. „Paninko,“ chrchlal, „ po tomhle kopci já s bráchou lítal, když vy ste eště byla na houbách.“ Snažil se vstát z gauče. Špatně dýchal, v pleti žlutošedý stín. Nikdy jej neviděla zblízka. Rozpláclý nos dominoval uhrovitě moučnému obličeji. Zcuchané hnízdo řídkých vlasů rámovalo vrásčitou tvář. Věk odhadovala tak na šedesát let. „Pojďte, Hanzi, tady máte váš kabát,“ přehodila mu vatovaný hopsafrak přes ramena, avšak přitažlivost zemská vrhla vrávorající postavu zpět. „Dyk já eště pamatuju obě sestry Skřivanů z tohodle baráku. V létě sedaly tady na zápraží.  Sakramentsky pěkně zpívaly. Lidi v ulici pod kopcem se zastavovali a koukali nahoru, odkad to de… Kde sou ty časy. Kurva. Já bych chlastal, až bych brečel!“ Irma se těšila, až konečně vstane. Čím déle pobýval v teple místnosti, tím zřetelněji cítila odér bezdomovce.  Pes s hrubou srstí nažloutlé barvy taky nezáří čistotou a po jeho hřbetě jistě pochodují zástupy blech! V duchu se již viděla, jak sprejuje dům čímsi proti hmyzu a pere ložní povlečení. „Já vám a Míšovi sbalím na cestu to kuře… stejně jste už ochutnával.“ Muž se pomaličku šoural z místnosti do kuchyně. Shýbnul se pro lahvičku Alpy. Vycucnul z ní poslední lok a opět hodil na podlahu. „Míšo! Poď, krucinál!  Potřebuju se pořádně nadrátovat!  Tak dík, paninko, za ten blivajz.“
 

   Hanzi strčil do kapsy balíček s pečeným masem. Vyšli na zápraží. Irma notný kus před nimi, v ruce držela svazek klíčů. Doufala, že ji budou následovat. Dosud netušila, kudy se muž a psík dostali k nim na oplocený pozemek, ale hlavně, že odcházejí… Došla k zamčené brance. Otočila se po Hanzim. Překvapivě zůstal stát na malém kopečku, odkud se cesta svažuje k východu. Mrazivý vzduch jej roztřásl a apatický vzhled byl pryč. Otočil se na kramfleku bídných bot a rozklopýtal k bráně, u které stála Irma.  Chraplákem vyřvával: „Čubko mizerná, mne, Hanziho, vyhazuješ? Co si to dovoluješ? Předvedu ti, jakej je Hanzi chlap!“ Irma teď už jasně pochopila, co má muž v úmyslu. Viděla mu to na očích a slyšela  v jeho hlase. Najednou držel v ruce nůž. Asi jej vylovil z kapsy toho utíkáčku. Přinutila se otočit zády k němu a zkusit odemknout ledovými prsty bránu.  Pokud to neotevře, je bez šance. Ocitne se v pasti. Nevěděla, jak se jí podařilo použít na první dobrou správný klíč z celého svazku. Tento okamžik paměť, ochromena hrůzou, navždy vypustila. Hanziho páchnoucí dech jako by ji pronásledoval. Bez ohlédnutí běžela  cestičkou k silnici v údolí. „Vykuchám ti vnitřnosti a hodím do Vltavy sežrat rybááám,“ řval psychopat za ní a nepříčetně se chechtal…Po křiku plném oplzlých vulgarit nastalo ticho. Otřesená Irma se zastavila až v blízké uličce. Zavolala policii. Netroufla si vrátit sama zpět na kopec. Měla strach, že Hanziho najde opět doma. Trvalo dvacet minut, než přijeli.  S policisty v zádech se vydala k místu, kde se vše přihodilo. Hanzi ležel před odemčenou brankou na zádech. Asi uklouznul na čerstvém  sněhu. Spal. Míša mu poskakoval po břiše jako na trampolíně. „Oddělám tě, čubko, s tím počítej, poplaveš v řece,“ řval Hanzi, když jej hlídka probrala. V autě napadal ze zadní sedačky řidiče, museli mu nasadit mu pouta.
  

    Při sepisování události řekl policista Irmě, že alkoholik a agresivní feťák Hanzi je asi čtrnáct dní venku z vězení. Teď naposledy tam pobýval za znásilnění sedmdesátileté ženy. Jeho stařičká matka, sama oběť surového napadání, jej poprvé v životě nepustila po návratu z kriminálu domů.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Uplynulo pět let. Padá první sníh. Čas lidských setkávání je zase tady. Po náměstí chodí Mikuláš. Irma se vrací z procházky městem. Ulice vede přes jeden z krumlovských mostů. Chumel několika lidí naznačuje, že se tam něco děje. Vprostřed zábradlíčka se pokyvuje mužská postava. Ten smích, ten hlas… a husí kůže a zdřevěnělý krok Irmy. Hanzi!  Od onoho Mikuláše jej neviděla. Případ byl odložen, nikomu se přece nic nestalo. Na farmu zabloudil pouhým omylem v opilosti. Prošla kolem lidí, které tam, na ulici, hlučný Hanzi bavil. Měl amputované jedno lýtko, berle opřené nadosah.  Klobouk na chodníku. Irma netušila, co ji přinutilo na opilce pohlédnout. V obličeji známý žlutošedý stín. Poznal ji. Rychle pryč! Vítr vanoucí do zad ještě hodnou chvíli roznáší obhroublý hlas a chechot. Irma dobíhá na svůj statek a zamyká. Hanziho svět zůstal venku.

    Jednonohý muž  na mostě osiřel. Přelézal zábradlí. Držel v ruce krabici vína, která mu téměř vyklouzla. Naklonil se pro ni. Tělo spadlo do Vltavy. Poslední zhrubělý výkřik přehlušen dělobuchy.

    Ozvěna v ulicích rachotila čertovskými řetězy. Chodil Mikuláš. Ryby v řece dostaly nadílku.