Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNekorektní noir
Autor
careful
Na ulice se snášel déšť s kyselinou, která pomalu rozežírala celý tohle město.
Sledoval jsem bezútěšnou scenérii střech a komínů barabizen, který snad kdysi bejvaly hezký, ale ti, co je tak mohli znát, už dávno nežijou. Možná ani nikdy hezký nebyly, možná že je omšelý, špinavý a křivý už postavili... aspoň bych se v téhle díře vážně nedivil.
"Hej, J. Máme případ. V ulici kousek za konzervárnou našli něco ve sklepě. Seber zadek z parapetu, jedem," zaječel od dveří jistej slizoun, toho času už celejch čtrnáct dní můj parťák. Záhada, že jsem ho ještě neproplesk. Asi to budu muset rychle napravit.
"Něco ve sklepě je dost širokej pojem, míň konkrétně už by to nešlo? " ptám se a beru kabát z věšáku. Zároveň se musím pousmát nutkavé myšlence, že jeho zadek by parapet neunesl. Zrovna stojí zády... ne, tohle by zdejší parapet opravdu nevydržel.
"Nic víc bohužel nevím, J. Nějaká hysterická baba prej řvala do telefonu, ať okamžitě přijedem, že to je strašný. Takže to může být úplně cokoli, ale nejspíš to živý už nebude."
"Fajn," kývnu a připravím se na skutečnost, že mě zanedlouho čeká daleko horší pohled, než je podělaně neutěšená scenérie za okny.
Usedám za volant. Zatímco s pedálem na podlaze nutím vůz proříznout stěnu ze smogu a mlhy tak rychle, jak jen je v jeho silách, kolega se láduje donutem. Vůbec netuším, kde ho vzal. Buď je tahá po kapsách, nebo skladuje v přihrádce. Ptát se ale nehodlám. Riskoval bych, že by se mi mohlo udělat šoufl mnohem dřív, než ucítím puch těla v rozkladu.
"Tady zastav. Tohle je ono. Zpáteční 31, jsme na místě," zahuhlal a rozkuckal se. Kousky polevy z jeho dnes třetí, možná už i čtvrté svačiny, překonaly vzdálenost mezi námi a usadily se na mém strništi. Otřel jsem tvář kapesníkem a pokusil se o intonaci, díky které by mu konečně docvaklo, kdo z nás tady šéfuje:
"Buď tak laskav a příště v autě nežer!"
"No, jo. Aby ses nezbláznil," řekl a vytáhl z kapsy další. "No, co? Teď už přece v autě nebudem," odpověděl na otázku, kterou jsem nejen nevyslovil, ale ani nestihl začít hledat.
Před barabiznou, co vypadá naprosto přesně jako všechny barabizny okolo, nás už vítá ženská v županu a natáčkách.
"Tudy, tudy... jen pojďte, pánové. Leží to tam dole, až úplně vzadu. Je to částečně překryté novinama a jiným bordelem. Běžte, uvidíte to sami. Mě už tam nikdo nedostane!" hlásila. Máchala přitom rukama tak mocně, že bych ji o opaku přesvědčovat nechtěl, abych nepřišel k úrazu. Byla to sice vyschlá baba, ale drápy měla pořádný. Už na první pohled žádná laciná nehtařská práce. Ta ženská byla nejspíš šílená, protože za zkrášlovadla musela utrácet určitě větší než malou část penze... ostatně to by vysvětlovalo její vychrtlost.
Se slovy: "Cukr pomáhá na nervy, paninko," ji kolega obdaroval zbytkem donutu, a my sami jsme se bez meškání nechali polknout a strávit přítmím sklepa. Vlhost, plíseň, slepé kočky a černá skládka... prostě klasický sklípek, jakých jsem navštívil bezpočet.
V rohu skutečně něco leželo. Na první pohled se to zdálo být dívkou, se kterou si pár frajerů pohrálo. a co z ní zbylo, nechalo ležet jako rozbitou hračku. Běžnej případ, podobný řešíme několikrát do týdne. Chytnem ty kluky, dostanou pokutu, a za chvilku je můžem chytat znova. Zbytečná práce. Někdo by je měl naučit, jak si mají najít holku... pozvat ji na kafe a tak.
Došli jsme až k tělu. Moc toho z něj nezbylo. Na tom, co zůstalo v celku, mi ale přišlo něco podezřelý. Odházel jsem hadry a noviny, které kryly hlavně spodní část toho, o čem jsem si myslel, že bývalo dívkou. To, co jsem zjistil, mě vyvedlo z rovnováhy. Parťáka to evidentně odrovnalo víc. Což jsem poznal, protože se otočil a utíkal pryč. Tedy utíkal... snažil se o běh, by byl technicky asi přesnější termín. On zřejmě neměl v lásce mořský panny. Je to prej docela běžná fóbie. Mě ovšem ani tak neznepokojil fakt, že vidím zdechlinu panny. Ostatně na pobřeží není problém o podobné zbytky zakopnout. Ale co, ksakru, dělá zdechlá mořská víla ve sklepě? Jak se sem vůbec dostala? Rozhlédl jsem se a uvědomil si, že tohle sklepení kdysi sloužilo jako prádelna. Brzy jsem našel i vstup do kanalizace. V minulosti ho zřejmě kryl poklop, ale nejspíš ho někdo potřeboval k něčemu důležitýmu, protože po něm nezbylo dost kovu ani na pamětní minci.
Bylo tedy zřejmé, že se sem dostala z oceánu, vylezla z kanálu a chcípla.
Případ vyřešen, říkám si spokojeně, když opouštím sklepení.
Chtěl jsem svý závěry sdělit kolegáčkovi a trochu si z něj kvůli strachu z neškodných položen-poloryb vystřelit, ale vypadal bídně a zdálo se, že má něco na srdci. Téměř nesrozumitelně zasténal: "To byla moje Fia, tam dole."
Pak začal žvanit nesmysly, co mě moc nezajímaly: "Když jsem byl kluk, žil jsem tady nedaleko. Proto jsem tenhle barák hned poznal... Znám tu všechny. Bejvalo to tady tehdy trošku jiný, ale zas tak moc se toho nezměnilo..."
"Nevykecávej. Rovnou k věci. Jak jsi myslel: moje Fia?"
"Táta pracoval v akvaparku. Jednou mi dones malou mořskou vílu. Opravdu byla tehdy ještě dočista malá. Měl jsem ji v akvárku. Pak se rodiče rozvedli a otčím mou Fiu nesnášel. Jednou, když jsem byl ve škole, ji spláchl do záchodu. Říkal, že už byla přerostlá, a on prej vydělává sotva na to, aby uživil mě," vzlykal. Bylo mi ho líto, na druhou stranu jsem toho otčíma chápal, já bych ho totiž živit taky nechtěl.
"Měl by ses s Fiou rozloučit, než ji odvezou do kafilerky," navrhl jsem a ukázal na dveře do sklepa. Přikývl. Vydali jsme se teda dolu naposledy navštívit tu hnusnou mršinu ožranou od koček.
Jak tak nad ní stál a vzpomínal na ztracená léta svého nepříliš nešťastného dětství, měl jsem dlouhou chvíli. Náhle jako by mě cosi osvítilo. To vnuknutí mě přimělo odstrčit jednu z dávno nepoužívaných praček. Bylo za ní přesně to, co jsem si myslel, že tam bude.
"Hej, pojď se podívat. Tvá kamarádka nám tu něco nechala."
Nechápavě zíral a nedůvěřivě se za mnou přišoural. Pak se na jeho hnusném, pláčem oteklém ksichtě objevil úsměv. Nikdy bych něvěřil, že i tak neskutečně ošklivej člověk může na moment vypadat celkem přijatelně.
"To jsou jikry! Vždyť ony vlastně víly jsou trochu jako lososi," chytračil, jako kdybych to snad nevěděl.
"Jo, nakladou a chcípnou, přesně jako ta tvoje."
...............
Dneska se zas na Fukušimu snáší kyselina a všechno je pořád stejný, jenže já se kochám. Kochám se jinou scenérií než je ta za naleptanejma oknama. Je na ní totiž hrad... nebo to je možná zámek... na tom nesejde. Kolem hradu je houští, kousek dál ztroskotala pirátská loď.. no nebudu vás napínat, je to samozřejmě akvárium. V něm plave moje Ariel... Jasný, není to zrovna originální jméno, ale já si na vymejšlení blbinek nikdy nepotrpěl.
34 názorů
jojo, nejsem se svým názorem "rychle hotov" Takže jestli jako tu pannu "myslíš vážně", možná se nechám atmoškou přemoci.
Četlo se to fajn.
k Blade Runnerovi se přirovnává kde co:D... osobně mi ten film přitom skoro nic neříkal...ale jako jo, atmosféru měl.
No jasně, aspoň, že jsem tu pannu nečekal! Ale když já si na žánrovky moc nepotrpím a o moc výš, než "Správného chlapa" bych to neřadil. Ale jak říkám: tam už člověk po dvou odstavcích věděl, jak to bude dál.
P.S: ze začátku jsem měl dojem, že tě jaksi i Komerčka předběhla nebo co, ta kvasi noir reklampaň s chlápkem, co hraje na ságo atd....
Ale já to mám takhle: když horror, tak se fakt trápit tím, že to v 3:15 opravdu byl Satan. A že Moth Man existuje. A že Poltergeist (70´) je fakt Hlučný duch. A že Annabelle je kurevský průser a ne kompot pro popkorňáky od Texaského masakru. A že když nekorektní žánrovka, tak Blueberry s Vincentem Casselem.
P.P.S: ale napravíš to režisérskou verzí Blade Runnera, ne?
V rámci žánru je to dobře zvládnuté. Na místní poměry nadpůrměrné, protože to aspoň jde dočíst do konce.
Teď, když je všude samé sci-fi a je přesci-fováno, jsem k tomu neměl moc důvěru. Nakonec jsem to přečetl a nelitoval jsem. Líbilo se mi to. I ten chandlerovskej ledabylej jazyk suveréna. Konci jsem moc nerozuměl, ale asi se jedná o nějakou představu. Celý je to takový zvláštní, na jednu stranu dost trhlý téma a na druhou až kouzelný. Vzpoměl jsem si na písničky a styl Psích vojáků. A ti byli přeci perfektní. Tip.
No jo, čtenář se podivil, né že né, akorát by od toho fajn námětu chtěl ještě víc :-) Jinak, remcající hrdina je sympaťák, ale remcající hrdina, který nenudí, ještě lepší!
Jak budu mít čas, podívám se na další tvoje povídky, docela jsi mě zaujala :-)
Děkuju za koment...ty hlášky jsou okecávací v drsném stylu...prostě takový ten remcající hrdina...nepříliš nešťastné dětství má být vtípek (jedna z jeho drsných remcavých hlášek)... to s tou vraždou má být vtípek taky ...čtenář se tomu má taky podivit...té hodnotě života...a čtenář se má právě divit i tomu, že mořské panny jsou taková samozřejmost... závěr je poklidný, protože ty noirové závěry na mě tak taky vždycky působily...
...ale chápu, že každému to nesedí:)
Líbí se mi zhruba první polovina a pak závěr, kdyby patřil k trochu jiné povídce. Vysvětlím.
Začátek je fajn, sympatický styl i hlavní hrdina. Škrtla bych mu dvě hlášky, které nejsou tak vtipné, jako spíš „okecávací“: „aspoň bych se v téhle díře vážně nedivil“ a „odpověděl na otázku, kterou jsem nejen nevyslovil, ale ani nestihl začít hledat“. „Polknout a pozřít“ je vlastně zdvojení téhož. Ještě mě zarazilo, že za vraždu kluci dostanou pouze pokutu. Jo a vzpomínky na „nepříliš nešťastné dětství“, tam bude jedno z těch dvou „ne“ asi omylem.
Obsahově je to zajímavé do doby, než čtenář z reakce J. zjistí, že mořská panna je v tomhle světě něco naprosto běžného. Pak už jaksi není co řešit, jenom to, jak se dostala do sklepa, ale to už není ani práce pro detektiva (někdo pohodil ve sklepě rybu, no a co). Jde vlastně jen o ten omyl vyděšené paní. Takže ten zajímavý nápad skončil nevyužitý. Pointa s akváriem by se mi líbila, kdyby znamenala něco mnohem cyničtějšího, než znamená. Kdyby například mořská panna byla zatím neznámý druh, a poldíci by si místo toho, aby obohatili vědu, obohatili vlastní akvárka. Nebo kdyby mořská panna byla sice známý druh, ale normálně by nedosahovala rozměrů člověka (Fia by třeba zmutovala z hormonů obsažených v kanalizaci), takže by zase získali něco zvláštního. (Mimochodem, na takových rybách, co vypadají jako dívky, by se dalo mohutně vydělat!) Nebo mě napadlo ještě do třetice: kdyby měl J. nějaké problémy s partnerkou – ideálně kvůli její výřečnosti – a pořídil si tedy němou náhradu… Takhle je to takový poklidný závěr, bezzubý.
Přechod je už ve třetím odstavci a v té ichformě mi to přeskakování mezi minulým a přítomným pitomý nepřišlo...uvidím, jestli to bude rušit ještě někoho...každopádně dík za koment.
Celkem hezkej i když ne úplně originální je nápad, na němž je založená tahle sci-fi (ne)detektivka. Slohově je to ovšem tak odfláknuté, že spíš než výtky by to zasloužilo pár na prdel za promarněný námět.
Přechod z minulého do přítomného času (4. odst) je překvapivý a následné balancování mezi oběma časy je necitlivé, nevyvážené. Začátek působí stylem jako drsná americká detektivka -- taková, v níž by si mohl zahrát Clint Eastwood nebo Steve Mc Quen -- ale závěrečné (trochu pohádkové a trochu sci-fi) rozuzlení je psané tak, že z toho úvodního stylu naprosto vybočí. Přepiš to a dám tip, protože námět se mi líbí :-)
Díky za nominaci, taky je mi to celkem bůček, ale jako že teda proč ne, že jo :-)) je tam.
pošlu avízo to pro změnu Janině.
Tak klidně...mě to je celkem volný...jde o to, jak si StnV zas upraví pravidla...:D...mně je celkem bůček, jestli to tam bude, nebo ne...klidně to nominuj:)
Tak to je jasný. Když se chceš zalíbit čtenářům, musíš vyzkoumat, co na ně působí a jak se nejlépe podbízet, sama o tom víš nejlépe. Ale chtěl jsem to nominovat alespoň kvůli hře, jakkoliv předem ztracené.
děkuju...tady bych tu "soutěž" stejně nevyhrála, ani kdybych psala jako pánbů:D
musím to nominovat, zapůsobilo to na mě.
No, zrovna u Bran jsem se to rozhodla ukončit tak, jak bude chtít čtenář...Alex ve své roli démona Ansuze pronese p ředposlední scéně něco o tom, že umře a sejdou se na začátku...v poslední scéně umře tomu svému panně v náručí...ale on má hluboké deprese (protože si myslí, že ho ten druhý nemá rád) a na začátku je věta o tom, že si to (umřít) možná jenom přál a tedy mrtvý není... celé je to dost o jeho vůli...a vůli čtenáře...myslím. že to třeba není úplně originální, ale rozhodně to není konec úplně typický:D
whispermoonlite
10. 12. 2015no jo fakt, nepochopil jsem docela, jak myslíš to přehození rolí. – ta rozdílná vyústění by šla vysvětlit i žánrově. kdyby se panna-netvor proměnila v princeznu, změnil by se žánr díla. například panna-netvor (alias panna v zajetí netvora, to je totéž) se v pohádkách také vyskytuje. pak přijede princ a vysvobodí ji. takže ono to jde, ale v jiném žánru.
napadá mě, že všechny možné konce už jsou objevené: od mýtů, přes středověké romance, eposy, pozdější romány. – je to řada syžetových vzorců, a rozdíly jsou dané žánry. no a potom dnes, přijde postmoderní autor, a postaví se nad daná schémata, nebo je různě promíchá, rozbije na fragmenty, to jsou hrátky se stylem a žánrem. klasické vyprávění postavené na dějové zápletce a jejím rozuzlení je vyčerpané, v mých očích. ale třeba takový Jiří Trávníček by argumetoval jinak. pro něj je vrcholem stále Vojna a mír. nebo Eva Klíčová, ta je také pro zápletku a rozuzlení. :)
..teď jsme se možná nepochopili...panna tam přece není žena...je netvorem...který se běžně, pokud je v roli netvora muž, vlivem té "lásky" změní v "prince" a příběh většinou dopadne hepáčem... ale autoři obyčejně jako by se v případě otočených rolí toho hepáče báli a zas se stává klišé konec nešťastný (proměna se nezdaří, nebo sice zdaří, ale stejně někdo zhebne)...oboje je přitom klišé... neklišoidní je třeba Evžen Oněgin, kde je klasická panna (Taťána) a netvor (Evža), co hepáčem ale nekončí
whispermoonlite
10. 12. 2015možná je to i tím, že v manon nebo carmen už tím princem je, tak kam by se to mohlo ještě vyvinout? situace je neudržitelná, někdo musí umřít. naproti tomu pohádka dál nepokračuje, tam se to nezkoumá. – možná to naopak opravdu nejde, jak píšeš výše. jakmile se netvor promění v prince, je zaděláno na tragédii, zdá se…
...no nevím...myslím, že jedno z klišé je i to, že zatímco panna a netvor v klasické zastoupení dopadá dobře a netvor se mění v prince...pokud jsou role otočeny, pak autor obyčejně příběh zakončí tragédii... Manon, Carmen... je to zajímavé...když se ta klišé rozeberou...
whispermoonlite
10. 12. 2015napadá mě, že to se "znásilňováním" v heteropárech není tak samozřejmé. pokud např. žena používá tělo jako nástroj k zotročení muže… – možná by se to dalo shrnout pod téma "zápas o moc", jenže i v takovém případě je pachatel připoután k oběti, závislost je vzájemná. záleží asi na tom, jaké role kdo obsadí a jak se v nich cítí. :)
jo, myslím, že ta klišé vnímat umím a pracuju s nima většinou záměrně...ty Brány jsou vlastně celé na principu osvědčeného klišé setká se"panna a netvor"... což je snad nejklasičtější romantické klišé vůbec... jen s mírnou modifikací ...tedy, že jsou to muži a panna netvorta "znásilňuje"...což v hetero dvojicích není většinou možné ani v tom případě, že jsou role prohozeny jako třeba v Manon Lescaut...
whispermoonlite
09. 12. 2015tak to jo, tohle je jiný. vnímám, jak je to kompaktní, bez zbytečných průpovídek, jak bezprostředně lze evokovat obraz. také dialogy jsou vynalézavější. – „noir“ atmosféra s vtipem a nadsázkou.
Tak tohle se mi opravdu líbilo; dobrý nápad, čtivě napsáno. Na tipa tu najdu.
aleš-novák
09. 12. 2015nečti tolik toho Chandlera...