Jak těžké je udělat autoškolu

V roce 1987 byl počat chlapec. V roce 1988 se narodil a dali mu jméno František. Jako malý obdivoval dospělé, kteří dokáží řídit dopravní prostředky, a chtěl to umět taky. Začal s tříkolkou. Docela mu to šlo. Později přesedl na kolo. S tím už sice byly trochu problémy, ale doma trénoval a naučil se řídit i kolo.  Párkrát jezdil i na praseti, ale to se řídit nenaučil. Navíc byl později moc těžký, takže by prase pošlo, kdyby na něj sednul. Potom chtěl Franta řídit motorová vozidla, ale motorky se mu moc nelíbily. Chtěl umět řídit auto. Ale to je něco jiného. Na to musí být řidičský průkaz – a ten lze získat až v 18 letech.

Když bylo Frantovi skoro 18, přihlásil se do nejmenované autoškoly v Jihlavě. Chodil na kursy, učil se teorii a jezdil. Jízdy mu sice zpočátku moc nešly, ale po několika měsících přišlo drobné zlepšení. Bohužel – autoškola nabídla jízdy a celý kurs zdarma, a tak tam bylo tolik lidí, že Franta jezdil jen jednou za čas a opět jezdil tak, jako na začátku kursu.  Většina jeho spolužáků byla šikovnějších a kurs dokončila. Franta se pilně učil na zkoušky. Test znal už skoro nazpaměť. Ale přišla změna zákona a Franta se musel učit nová pravidla a nové testy – dalších 800 otázek. Franta ale byl u zkoušek tak nervózní, že nebyl schopen vykoktat komisaři ani jak se jmenuje, natož aby řídil. Zkoušky tedy neudělal. Kurs byl sice teď zadarmo, ale další jízdy a zkoušky se musely platit.  V dalším termínu zkoušek to bylo lepší – Fratna vykoktal své jméno. Instruktor mu řekl, ať to nevzdává. „Uvidíš, bude to čím dál lepší a lepší. A na nějaký padesátý pokus ty zkoušky možná uděláš.“

Uplynulo několik let a situace se změnila. Politici schválili opět staré testy, které všichni museli napsat, ale Franta je už zapomněl, takže se je zase musel učit. Stále přicházely nějaké změny a Franta si na ně nemohl zvyknout.

Frantovi bylo 62 let a ke zkouškám šel popadesáté. Jeho původní instruktor byl už 20 let po smrti. Komisař už také byl jiný. Frantova rodina ho podporovala a jeho syn řekl, že má pro něj překvapení. Když šel Franta na cvičnou jízdu, zjistil, že v jeho autoškole dělá jeho syn instruktora a bude ho učit řídit. Byla to pro něj hrozná potupa, ale synovi nic nezazlíval.

Frantovi bylo 68 let. Jízdy udělal, ale neudělal konstrukci Dostal otázku o motorech a říkal: „Motor zážehový a vznětový…“ „Kdy to žijete? Ty byly zakázány už před 5 lety, teď jsou sluneční a vodíkové.“ „Ale když jsem začínal, jezdilo se s nimi.“ „Jo, nechcete mi náhodou platit korunami a jezdit vpravo, jak se to za vašich mladých let dělalo? “ Franta se tedy naučil i novou konstrukci a zkoušky udělal. Ale za měsíc vyšel zákon, že lidé starší 65 let nesmí řídit žádná motorová vozidla, aby ubylo dopravních nehod způsobených těmito lidmi. To byl šok – tak dlouho se Franta snažil a k ničemu.

O 4 roky později, v roce 2060, nastal převrat a zákon byl zrušen. Franta měl řidičský průkaz a mohl jezdit. Syn mu půjčil svůj vodíkový automobil hydrogen 602. Ten měl však jiné vlastnosti než automobil autoškoly Solaris. Franta nezvládnul projet zatáčkou, naboural do sloupu a jeho auto s výbušným vodíkem vybuchlo. Franta byl mrtev, ale splnila se mu dvě přání – udělal si řidičák a byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako řidič, který dělal autoškolu 54 let – nejdéle ze všech lidí, měl nejkratší kariéru řidiče – 2 minuty a 25 vteřin, a také jako řidič, který vydal za autoškolu nejvíc peněz – 50 000 korun a 650 000 Eur. Jezdil s 6 instruktory a 3 komisaři a zkoušky udělal na 67. pokus.