Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Odpočítávání neděle
datum / id06.01.2016 / 463144Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno426x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Odpočítávání neděle

***

Kde je léto se svým horkým pískem, solnými oblaky potu a těly holými až na drobnou notu. A ta hraje! Leden svede rozervat ret zimou, ale to je mi nějaké hrdinství…


Dva světy

Až stráněmi budou padat květy zvonků, to bude zas jaro. Zatím za okny olověný monochrom nebe a pára prchající z hrnků. Žánrové obrázkyoddělené nesmlouvavou oponou roční doby: na jednom dívka něžné pleti oděná jen v travách, na druhém lidé hrubých svetrů utopení v rýmách.


Žaluzie

Stropem přejíždějí světla, jak ulicí uhánějí taxíky se zpozdilci. Děťátka jen požužlají dudlík, protože za přervaný sen tohle příliš dospělácké světlometání nestojí.


Velká mlhovina Andromedy (inspirováno Kennethem Rexrothem)

Někde ztracený v dlouhém oceánu ostrov. Čupřiny palmových korun, vlny písku a ve vzduchu mnoho soli. A hvězdy na dotek. Zpití kokosovým mlékem a sebou samými, mohli bychom vést něžnou při: zdali na některé z těch planet jiná dvojice, zahalená jen do Velké mlhoviny Andromedy, také leží vprostřed touhy. A šuměl by příliv v odpověď.  


Odpočítávání neděle

Z displeje svítí palma, takový cákanec na modrém nebi. Kolem závěje písku a moře. Vánek si už člověk přimyslí. Až displej uhasne, zůstane jen hoře. Šramotící panelák a mráz v okně. Odpočítávání neděle.


Noční rádio 

Z rádia jde nyvý hlas známé zpěvačky. „Slova sa rozplynů jako tien, ja ta chcem,“ zpívá. Posluchače v nespavé hodině možná potěšilo, že jsou chtění. A hledí k mřížím žaluzií, kudy už unikají stíny té pějivé medoviny někam do namodralého mrazu noci.


Yetti v negližé

Město zasněžilo bílé negližé, mrazivá krajka do noci. Je to jen mírný svod zimy, nic pro hrubé tlapy Yettiho.


Srdce

Z vedlejšího bytu vzrušené hlasy milenců. Zní to, jako když srdcové karty padají hranou o stůl. Až nastane pravá chvíle, promění se v něco, co malé děti považují za nářek nebo volání o pomoc. Ale nikdo těm dvěma ve tmě nepomůže. Už nikdy.


Ticho

Mám rád ticho. A ze všech něžné ticho konců. Takové, co usedá na staré římské sochy, co zeje propastí po minulém. Anebo ticho noci nažloutlé lampami, jejich dojemným svitem skrze sněhovou vánici. Ani ta není slyšet. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.01.2016 11:52:10Lnice

krásné.-) já mám taky ráda ticho

07.01.2016 09:50:20Vigan

jó čupřiny, opět pěkné metafory..

06.01.2016 22:10:32Kočkodan
Už ani toho Kožkodana nenapíšeš správně... ;-)
06.01.2016 20:45:31Movsar

díky, koškodane za upozornění. je to se mnou už špatné, překlepy i ve štítu..

díky, goro, jsem rád za zastavení.

06.01.2016 20:09:12Gora
redaktor poezie a prózy

Tu při na ostrově v oceánu bych někdy ráda vedla... zato ticha mám až příliš...krásné                                                   /T.

06.01.2016 19:29:19Kočkodan
Mě ještě víc než vzrušené hlasy milenců z vedlejšího bytu vzrušil fakt, že má nadpis jen jedno „d“. A ono by si přitom tak strašně přálo brášku... :-)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.