Ani smrt nás nerozdělí

Práce pro školní časopis Bojler.

Sladký med ve tvých vlasech,

krůpěj rosy na černé řase,

úsměv jako samo slunce září,

něžná a čistá jako se svatozáří.

 

Vzpomínám na horké letní dny,

kdy splnily se nám všechny sny,

ach, jak jsme byli oba mladí,

když léhávali jsme si do kapradí.

 

Pokládám rudou růži, lásky květ,

z kamenné vázy bude smutně čnět,

a vítr skučí zdí hřbitovní teskně,

slza na mé staré tváři se leskne.

 

***

Starého srdce poslední zvuk,

v těle duše napne se jako luk,

vstříc dálkám neznámým vydá se,

ani po odchodu své lásky nevzdá se.

 

A v jedné z těch dálek, kde krajina zlatě svítí,

spoutají se k sobě klubkem nebeských nití,

jdou jejich duše, jdou a jdou,

volní jako ptáci letí oblohou,

listí jejich lásky nikdy neopadá,

naleznou svůj klid v rajských zahradách.

---