Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
Digitální rodina a třetí rodič
datum / id10.09.2016 / 472047Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno1158x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Digitální rodina a třetí rodič

Není pochyb o tom, že jsme současníky digitální revoluce (jedna z teorií ji řadí jako čtvrtou revoluci vědění, po Koperníkově objevu heliocentrismu, po Darwinově objevu evoluce a konečně po Freudově objevu nevědomí). Vědci zjistili, že celých 60 % naší existence se děje uvnitř digitálního světa.

Fenoménů spojených s digitalizací je mnoho, jakkoli na svou tematizaci povětšinou teprve čekají (v Česku dosud nebyla přeložena žádná ze zásadních prací týkajících se nových médií, nebereme-li do úvahy sborník Kapitoly z dějin a teorie médií, VVP AVU 2010, který byl již v době vydání prehistorickou studií). S jedním vás chci seznámit.

V době romantismu měl básník možnost toulat se krajinou skutečnou, místy divokou, místy už biedermeierovsky zklidněnou. Dnes má o možnost navíc: může se vydat krajinou elektronickou, nebo – abychom udrželi jednotné pojmosloví – digitální. Čas od času tak činím a vystupuji na hory z informací (užitečné blogy), abych posléze sestoupil do údolí banalit (sociální sítě) anebo i níž, do propastí temných lidských hnutí (diskusní fóra, případně jiné weby).

Každému, kdo by se chtěl o současném světě poučit, doporučuji založit si – experimentálně – profil na sociální síti Facebook. Druhým krokem je získání dostatečného množství „přátel“ (terminus technicus), nepěkně vyjádřeno experimentálních vzorků. A pak už stačí – fenomenologicky vyjádřeno – nazírat skutečnost samu.

Co se před vámi otevírá? Svět dojmů a banalit, jakási tabule blbosti. Na tu lidé píší  „komentáře“ svého aktuálního naladění (lze je i vybrat z předem připraveného rejstříku: „cítím se skvělě“, „cítím se pobaveně“, „cítím se sklesle“ atp.), sdílejí citáty „ze života“, což jsou obvykle nejhorší kýče (paradoxem je, že uživatelem bývají nejčastěji uvozeny slovy „to je pravda“, ačkoli téměř bez výjimky jde o zásadní omyly), ale zejména – přidávají soukromé fotografie. A o těch je řeč.

Facebooková fotografie je kategorie svého druhu. Snad už vznikla studie na téma zastoupení jednotlivých žánrů, ta se mi ovšem k dispozici nedostala. Odhaduji tedy, že nejpočetněji jsou zastoupena tzv. selfie: narcis namíří čočku fotoaparátu na sebe a stiskne spoušť; to samo o sobě selfie nedělá, myslím, že selfie vzniká teprve četností, notoričností vzniku: jen fotografie toho, kdo se fotí pravidelně, jsou selfie. Druhou nejpočetnější kategorií, a o tu nám jde, jsou fotografie rodinné.

Tak tedy rodinná fotografie. Šťastní rodiče pořizují snímky svých dětí. Tak tomu bylo vždy, každý z nás je jako dítě na spoustě fotografií; mnozí se takto známe ještě jen z fotografií černobílých. A dokonce i dříve platilo, že takové fotografie byly čas od času ukazovány, širší rodině, přátelům. Nová je permanence, v níž takové fotografie žijí.

Internet je kromě jiného zapříčinil krizí distance: už neexistuje mezera mezi naším jednáním a jeho reprezentací ve veřejné sféře, stejně jako není distance mezi námi samými. Zatímco dříve byla fotografie pořízena (ke všemu musela být pracně vyvolána, což je ale ještě další téma), uložena do šuplíku, aby tam vyčkala příležitosti ke svému „zveřejnění“, dnes je odeslána do veřejného prostoru ihned po pořízení, online (teoretik nových médií Luciano Floridi razí termín „onlife“).

A tak vzniká otázka, jak mění tento online pohled do soukromí rodin pojetí rodiny samotné. Rodina je přece jen spjata s pojmem intimity, který je snad i klíčovou kvalitou rodiny. Digitální rodina se ovšem intimity (a práva na soukromí) vzdává. Není zde prostor přemýšlet o pohnutkách takových rodičů, to, co mě zajímá, je možnost změny kódu rodiny.

Zpátky k praxi. Pokud jste se vydali na doporučovanou dobrodružnou cestu digitální krajinou, otevře se vám s ní celý rodinný svět. Budete svědky života cizích dětí, budete se těšit z batolení a prvních zoubků, budete u zápisu do školky i do školy, strávíte s nimi a jejich rodiči první společnou dovolenou u moře, pořízení prvního automobilu, no, však už to znáte.. (Jediné, co ještě zůstává zahaleno závojem tajemství, je samotný akt početí dítěte. Předpokládám, že i zde dříve nebo později padnou zábrany.)

A v té souvislosti mě napadá: komu je určen ten pohled do soukromí? Má tam za monitorem sedět někdo, koho bychom mohli nazvat „třetí rodič“? Základní rodina, tj. otec, matka, dítě, byla sociology označna přívlastkem „nukleární“. Zdá se, že vzniká půda pro nové pojetí základní rodiny, totiž pojetí, v němž už dítě nemá jen dva (biologické) rodiče, nýbrž permanentně přítomného rodiče třetího. A nic o něm neví, neboť je jen pohledem. Vítejte v éře digitální rodiny!              

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

11.09.2016 16:26:39Movsar

srovnání (i když jen volné, pochopitelně) s holanem mi lichotí, byl to náš největší básník (osobně ale obdivuji více skácela). na druhou stranu jsem střízlivý, a tak vím, jak daleko, daleko je každý od holana. ano, v mnoha básních se ocitl na hranici srozumitelnosti, ale přesto v tom byl nějaký motiv, kterého se čtenář může chytit. za dobrý příklad hlubinného básníka bych uvedl šiktance. tuším, že jsme už tuhle debatu (o holanovi a skácelovi) někde vedli.

statistiak. z politického může být, typicky zavádějící statitsiky o půrměrné mzdě neho hdp. od toho je pak socilogický přístup, aby zkreslení rozklíčoval.

martino, ta úvaha je "o" pohledu, je za tím otázka: kdo se díva a jak se dívá. proč mu to druzí (rodiče) umožňují, je už další věc. ty dáváš vcelku nenáročné vyvsvětlení, že je to z přetlaku, touze po radosti. věci zřídka bývají tak jednoduché. navrhl jsem třeba vysvětlení, že je to naopak jejich zoufalství: pomozte nám, jsme jako rodiče bezradní (statistika: 75 % rozvodovost v hl.městě, cca 60 % celorepublikově; i to je projev bezradnosti párů), nestačíme na to sami, potřebujeme třetího. jen jsem to tak hodil do placu, kdybychom se nad tím společně zamyslerli, třeba bychom našli i jiná vysvětlení.  

 

11.09.2016 15:40:51MartinaR

K fotkám dětí, já to nedělám, moje sestra ano a nikdy by mě nenapadlo ji za to kritizovat. Asi chce svou radost z dětí sdílet s ostatními. Nemám pocit, že by šlo o narušení soukromí, ony ty fotky jsou většinou lichotivé. Prostě tím, že má dítě dosáhla určitého cíle, prožíva uplně obyčejnou rodičovskou hrdost. To, že se někdo jiný může na ty fotky podívat, přece neznamená, že je tím zahrnutý do rodiny.

 

11.09.2016 12:27:15Safián

Já ststistiku nezhneužívám. Prostě jí nevěřím. Z politřického hlediska je to šidítko.

Metafora může být srozumitelná, dokonce i metaforické básnění, které vytváří tokem metafor abstraktní řeč. Její překlad do lidštiny, např. takového Góngory (Polyfémos, Samoty), třebaže je to řeč velmi přesná, je ovšem pracný. Tady ti nepomůže ani profesorský titul. Musíš vyvinout jisté úsilí. A v tom bude ten problém. 

11.09.2016 12:05:45Safián

Hlubinní básníci. Nevím, co to je. Pravda, narazil jsem na ten pojem v jakémsi článku o dekonstrukci nebo o Derridovi, už nevím, ale připadalo mi, že se nejedná o přesně vymezený směr, ale o umělou konstrukci vytvořenou jen pro potřeby jasnějšího výkladu. Koneckonců i ty jsi někdy hlubinným básníkem. Tvé miniatury, mimochodem zhusta velmi pěkné,  občas překročí realistický rámec. Jako by za nimi stál sám Vladimír Holan. A to je snad jediný básník, alespoň z těch, které znám, u kterého bych se označení hlubinný nebránil. Ale není právě Holan arcihříšníkem, na kterého se hodí všechny tvé odsudky? Pravda, dnešní doba  už ho tak vykostila, že jeho  pravou podobu ani nezahlédneš. Tvoje úvaha Mým ktitikům, i když s jejími závěry nesouhlasím, mě opravdu zaujala. Něco takového bych na serveru nečekal.

11.09.2016 12:04:09Movsar

určitě výraz třetí rodič není nový. jak jsem psal, a přijals to, je nový v dané sovislosti: sociální sítě.

metaforické básnění prosím. (ano, mám rád civilnější poezii a literaturu.) ale metafora, řeč obecně musí být srozumitelná.

statistika k inteligenci je pevná a ověřitelná. nedělal jsem z ní závěry a nehodnotil ji. ty naproti tomu statistiku zneužíváš, když ji používáš klamavě (je to jeden z bodů eristické dialektiky, záměrně přehnat tvrzení ad absurdum k podpoře argumentu): lokomotiva nezdražila, můžeš si ji dát k obědu..  

11.09.2016 11:26:20Safián

O třetím rodiči, at to byla televize nebo počítač, jsem slyšel už dávno (dokonce velmi dávno) v mediích. Dokonce to bylo i v některých, a věru ne intelektuálně zaměřených, filmech. Možná v tomto směru přinášíš něco nového, to já nevím, ale proč to pak neřekneš přímo? Proč neřekneš, myslím si to a to, proto a proto, co vy na to? proč se skrýváš za všelijaké revoluce a autority?

To ,že jsi nepochopil příměr o obchodech mě mrzí. Zároven mi to trochu objasňuje tvou nechuť k metaforickému básnění. Zřejmě nechápeš nepřímou obraznou řeč a budou ti asi, jako některým intelektuálům, cizí i bonmoty, gregérie a pod. Chtěl jsem ti jen ukázat jakým kouzelníkem je statistika a "nepřímo" ti naznačit, jak jsem to s těmo blbci myslel. Můj blbec začíná až nad tvou hranicí. A kde končí? Bůh suď. To byl můj příspěvek k tématu třetí rodič: indoktrinace, nevtíravá výchova k blbosti.

11.09.2016 11:16:36Movsar

už nevím přesně, komu byla určena. asi "hlubinným básníkům"? nejsem si jistý, že tu tezi pochopili, ale třeba ano. to, co kritizuji, je jejich nesrozumitelnost. i metafora musí být předně srozumitelná. oni jsou pro mě poměrně dobrým příkladem toho, čemu se říká "soukromý jazyk". v extremní, patologické formě jím mluví třeba schizopfrenici, o něco méně naléhavě pak třeba děti. rozuměj, davidson (a s ním spříznění filosofové jazyka) neříká, že bychom měli rezignovat na opis skutečnosti (je taky třeba dorozumět se o světě), ale jazyk není prostředkem, který by skutečnost vyjadřoval bezezbytku přiléhavě, korespondoval s fakty ve svém základu.   

11.09.2016 10:56:09Safián

Ještě malý dodatek. Píšeš:

 nyní o jazyce. davidosn, dilosof anaylytické tradice, nás poučil, že jazyk není médium reprezentace, jeho úkolem není být, nebo nebýt adekvátní světu kolem. jazyk je plně metaforický. a jde o to nalézt správné metafory, tedy takové, které překonávají ty staré, už těžko funkční.

Uvádíš to jako názor,  který bereš za svůj. Ale v úvaze Mým kritikům se s despektem (samozřejmě na základě jiných autorit) vyjadřuješ o těch, kteří tuto vlastnost jazyka pochopili a udělali z ní základ svého básnictví.

 

11.09.2016 10:46:02Movsar

každý vycházíme ze svých předporozumění, to je známá věc. jestli říkám něco nového, to ať posoudí čtenáři. pokud jd eo pojmy digitální rodina a třetí rodič, v daném rámci, jsou - nebudu skromný - mým příspěvkem do diskuse. a jak jsem uvedl, zatím tady v čr žádné studie na téma digitální svět moc nevznikají, ze zahraničních se nic nepřekládá. tak si i tady dovolím oponovat, že rozhodně text nejde vyšlapanou cestou.

argument autoritou je jen podpůrný, nezavádím tady scholastiku, jsem naopak přívržencem otevřenmého (od autorit svobodného) dialogu.

statistika se týká poměru lidí s iq kolem 80 bodů ve společnosti, a těch je cca 20 %, jsou schopni ještě fungovat, takže "jsou mezi námi", ale instrumentální orientací na vnější svět jejich život začíná a končí.. (ty obchody jsem nějak nepochopil.)   

11.09.2016 10:34:02Safián

Movsare, nevím, jestli špatně čtu, ale z tvých textů mám dojem, že chodíš jen vyšlapanými cestami: co nám kde sdělila nějaká autorita, statistiky atd.a neumíš, nebo nechceš, používat vlastní pozorování a vlastní rozum.Jak to s tou tvou statistikou je, můžeš vidět třeba v obchodech. I když politici tvrdí, že inflace se téměř nehýbe, některé potraviny zdražily i o 30 %. Lokomotiva nezdražila, můžeš si ji dát k obědu. Ale co když máš dietu? Možná řekneš, že argumentuješ jako filosof nebo matematik. Proč ne, i jiní, nejen profesionální intelektuálové, argumentují svými autoritami  Ale to neznamená, a dokonce ani ve filosofii nebo matematice ne, že pravda nemůže jít i jinými cestami..Kam to vede, nebudu rozvádět. Takže, statisticky je blbců 20%. Ale fakticky? Všimni si, že i já se v tomto případě opřel o autoritu, i když jsem ji nejmenoval (řekla to ostatě neoficiálně).


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.