Slávek Foglarů: tajemství tajemných praporků

Pípa a Barel žili své obyčejné životy, chodili do školy a doma pak pomáhali s úklidem a dělali úkoly a pak nic dalšího.
Ale pak to přišlo.
Pípa stál na pavlači a díval se do dáli. Čtyřpatrové domy se nesly k výšinám. Hele, tak vysoko, volání velkoměsta.
Na střeše domu o dvě bloky dál stál mužný hoch, jitřní svaly se mu rýsovaly spod krátkých kalhot a rukávů, v rukách držel praporky. Ruce střídavě a náhodně držel v následovných úhlech vzhledem k tělu: 0°, 45°, 90°, 270°, 360°.
Pípa studoval ve škole taky rýsování, proto mu bylo jasné, že jde o rozdělení kružnice na poloviny pravého úhlu.
Bylo jasné, že jde o velice zložitou matematickou hádanku.
"Už to mám! Jdu za Barelem, on ví všechno!"
Pípa si hodil na záda brašnu se zápisníkem a tužkami, ale v té chvíli spatřil přes okno jiného hocha, poněkud vyššího, s ušlechtilým obličejem. Stál taky na střeše, jenomže přímo na domě přes ulici! V ruce držel sadu praporků. První byl v horizontálním směru napůl bílý, napůl červený. Další byl diagonálně napůl žlutý, napůl červený. Pak následoval červený diagonální kříž na bílém pozadí. Další bílá modro-bílá šachovnice 4x4. A pak následoval poslední, stejný jako ten druhý.
Bylo to velice tajemné. Vzrušený Pípa si tohle zapsal do svého zápisníka.
Táta křičí z vedlejšího pokoje, "Pípo, Barel ti volá přes telefon"
Vzrušený Pípa drží sluchátko při uchu.
"Hele Pípo, prej se stála ňáká nehoda na řece Zvratce, kde jseš?"
"Hele Barele, já teď viděl nejprve týpka, jak má praporky v rukách, a otáčí rukama náhodně v násobcích úhlu 45°. A pak na střechu vyjel ten druhej, a měl tam praporky", a pak mu je popsal.
"Jó, tak to první je praporková abeceda. To prej dělaj skauti. Hele, voni taky nevaří sáčkové polévky, a taky tam nemaj žádný holky, protože ty jsou jinde, skaut má sloužit vlasti a né mrdat. A to druhý, to bude zase ta mezinárodná námořnícká praporková abeceda, ale já neznám ty praporky, tatínka se musím zeptat, jó? Von si pamatuje ty loďařské věci, když čistil hajzly na Labe. Tatínek teď chrní po vopici. Až zítra. Ale to pak musí souviset s tou nehodou na řece Zvratce, nechceš se jít mrknout?"
"Jó pojďme!"
Pípa zložil telefon.
"Hele Pípo" otočil se k Pípovi tatínek, "co to bylo, ty praporky a tak?"
"To je domácí úkol. Musíme to jít zjistit do knihovny, a na Náplavce teď mají novou várku z antikvariátu. Tak zatím!" I Pípa běžel ulicí, protože neměl peníze na tramvaj, i za půl hodiny byli u řeky i s Barelem.
"Hele, támhle je ta loď" volal Barel, i loď rozbitá, smutné to na pohled.
"Ještě tady nejsou četníci, můžeme se jít podívat na tu loď!" volá Barel.
I probudí se ďábel v Pípovi, i oba jdou na loď.
Jen co byli na lodi, loď se s nima potopila a Barel s Pípou se utopili, upadli do bezvědomí a pak zemřeli. Proto nikdy nepijte na třešně, může to nabobtnat!
Když se probudili, stál nad nima ušlechtilý hoch a poskytoval jim umělé dýchání.
"Vítejte mezi živými. Tohle jsem se naučil u skautů."
"Díky, a vodkuď máš ty svaly?"
"Tohle jsem se naučil u skautů"
"Jo a co ty praporky?"
"Tohle jsem se naučil u skautů. Přijď do našeho oddílu, pozítří máme schůzku družiny"
"Jo a jako co je to družina?"
Ušlechtilý hoch stojí rovně jako kámen a jeho oči pořád hledí do dáli, když odpovídá:
"Tohle jsem se naučil u skautů. My jsme Ondatry, to je naše družina, a pak ještě máme Žížaly a Larvy světlušek, a pak Broučky."
"A to všechno jsou jako kluci jo?"
"Ano, protože kdybychom měli holky v našem oddílu, pak by klesal oddílový průměr v sportovních disciplínách, jako běh na sto metrů, sportovní chůze, nebo hod kladivem."
"A co krasobruslařství a gymnastika? Tam by holky vaše kluky rozdrtily."
"Hochu, není potřeba krasobruslařství, když máš praporkovou abecedu."
"Nudáá. Hele jdeme domů."
"Jo, deme."
Barel s Pípou ponechali ušlechtilého hocha stát při řece Zvratce, a šli domů. Barel šel taky domů, a mohl se zeptat tatínka, protože tatínek byl již střízlivý.
"Tatí hele, co značí tyhle praporky?", ukazuje mu zápisník.
"Hele tady máš knížku a nevotravuj", i dává mu do ruky knížku "Rozum do boty".
Barel pak našel v knížce námořníckou praporkovou abecedu, i luští.
První praporek značí: H, nebo Hotel nebo Mám na palubě lodivoda. Pak následuje O, neboli Oscar, neboli muž přes palubu.
"Hele táto, tohle musím říci Pípovi, Oskar je přes palubu, můžu mu zavolat?"
"Tady máš telefon a nevotravuj"
Vytáčí Barel číslo do Pípovy domácnosti.
"Hele koukej, luštím ty praporky. První značí H neboli hotel, neboli "mám na palubě lodivoda", ale pak druhej je Ó, neboli Oscar, neboli muž přes palubu! Tomu prvnímu moc nerozumím, ale vypadá, že Oskar byl přes palubu"
"Jo Barele, ale jak to jde dál?" nedočkavě volá Pípa.
Tak jo. Jdeme spolu. Třetí praporek je V, Victor, žádám pomoc. To je jasný, jdeme na čtvrtý. N, November, Ne. Takže odpověď na žádám pomoc je ne. Pátý praporek je stejný jako druhý, takže víme, že po neposkytnutí pomoci skončil Oskar opět přes palubu"
"A jak tedy zní celý příběh?"
"Hotel, mám na palubě lodivoda! Oskar, muž přes palubu! Viktor, žádám pomoc! November, ne. Oskar, muž přes palubu!"
"Hele a když spojíš ty první písmena, které jsi vynechal, máš z toho slovo HOVNO"
"To je taky klíč! Tajný vzkaz! A co teď?"
"No, musíme jít se omluvit skautům. Tohle je moc smutný příběh. Oskar dvakrát přes palubu. A pak, když budeme skauti, budeme vědět, co to všechno znamená! Protože tahle záhada je nad naše síly" sklesle přiznal Pípa.
"Jdeme na to!"
Barel a Pípa se zapsali ke skautům, a tam se to pak všechno naučili. A když se zapíšete ke skautům, teprve pak to budete vědět také vy. Proto vám teď nemůžu říct vyřešení této záhady. Až v další části "Barel a Pípa vážou lodní úzly ve volném čase".