Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Stařena
datum / id07.11.2016 / 473739Vytisknout |
autorHerpes123
kategoriePovídky
zobrazeno362x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Stařena

Stará žena seděla ve svém křesle potaženém měkkou kožešinou. Zírala s kamennou tváří do ledové okenní tabule, za níž se míhaly bílé sněhové vločky, usedající něžně k zemi, kde tvořili na chodníku před domem rovnoměrnou pokrývku. Na jejích stehnech ležela černá kočka, působící dojmem, jako by tam spočívala už dlouhá staletí. Stařena jí bez zájmu monotónně hladila po hlavě a ona na oplátku se zavřenýma očima blaženě předla. Při pohledu na obrazce, které jí mráz načmáral do oken, se v ní budily pradávné vzpomínky a občas jí tvář prozářil upřímný úsměv. Když však sama sebe přistihla při činu, rychle sklopila koutky úst zpět směrem ke studené zemi. Na stole ležel talíř s nedojedenými zbytky a sklenička s nedopitým, červeným vínem. Svíčka pomalu dohořívala, horký vosk roztékající se po stole se začínál drát na jeho okraj a v krbu praskalo dohořívající polínko. Venku bylo slyšet kapající vodu, jak padá dolů ze špiček rozpouštějících se rampouchů.                                                                                                                                                                                                                                Toto pro stařenin dům typické ticho však náhle přerušil zvuk něčích nohou, opatrně udusávajících měkký sníh. Kočka se zježila, seskočila na zem a zmizela ve tmavé skulině mezi skříněmi. Stařena zpozorněla. Pomalu vstala a naslouchajíc krokům vyčkávala, co bude dál. Ty náhle utichly přímo před jejími dveřmi. Kostelní zvon odbil dvanáctou. Ozvalo se zaklepání, zaklepání znějící tak nepřirozeně něžně, jako by sám anděl sestoupil z nebe a jemným pohlazením přinutil dveře rozeznít se v tom nejpůvabnějším, nebeském tónu, jaký může lidské ucho ještě zaslechnout. 
Kdo je tam?“ Zeptala se nedůvěřivě. 
„Přeci já, Harry“ Ozval se povědomý hlas. Stařeně přejel mráz po zádech.
„To není možné.“ Odfrkla nevěřícně. „Děláte si ze mě legraci? Baví vás to, týrat starou nebohou paní? Prosím odejděte, tohle dělat nemůžete.
„Nedělám si přeci žádnou legraci. Rose otevři, neboj se, jsem to opravdu já, tvůj Harry.“ 
Stařeně se podlomila kolena. Na poslední chvíli se zachytila dřevěného opěradla a svalila bezmocně do křesla.
„Zavolám Policii, tohle dělat nemůžete pane. On odešel už před dávnou dobou.“ Zaryla tělo ještě hlouběji do křesla a složila tvář do svých scvrklých dlaní. 
„Copak ty si nepamatuješ na oslavu svých patnáctých narozenin? Tehdy, jak jsme spolu utekli od všech těch lidí, vylezli na vyhlídku za městem a celou noc si povídali, pozorovali hvězdy, měsíc a dlouze si navzájem hleděli do očí . Tvrdila jsi, že je to ten nejšťastnější moment tvého života. Pojď se mnou, vrátíme se tam. "Naléhal vytrvale hlas za dveřmi. ,,Vypadá to pořád stejně jako v onen den. Dokonce v kůře našeho dubu, je stále vyryt tvůj nápis, vzpomínáš, co jsi tam tehdy napsala?“
„Tohle... přece... nemůžete dělat“ Koktala zmateně stařena, jež právě přistihla kapku potu, jak stéká po jejím čele a pohotově jí utřela kapesníkem, který křečovitě svírala v ruce.                                                                                                          „To není možné pane. Nevím, jak jste tohle zjistil, ale naposledy vás snažně prosím, odejděte.“
„Vzpomínáš si na svůj úsměv, který se mi povedlo vyloudit ti tu noc, co umřel tvůj děda? Tehdy jsme si poprvé řekli, že spolu chceme být navždy v dobrém i ve zlém. Ach, byla si tehdy tak nádherná, pamatuji ty tvoje překrásné, velké, modré oči. Ty půvabné malé rtíky, chutnaly tak sladce. A ty tvoje zlaté, dlouhé vlasy, nikdy nezapomenu na jejich vůni. Proč teď nechceš vyjít ven za mnou? Prosím pojď, nemusíš se ničeho bát.“
      Stařeně vytryskly slzy. Klepající rukou se zapřela o stůl. S námahou zvedla své vyhublé tělo, vzala hůlku opřenou v rohu a šoupavými pohyby zamířila k masivním dveřím, do kterých se z druhé strany opíral silný vítr. Povolila zámek, naposledy se nedechla a otočila kliku. Přede dveřmi stál mladý, vysoký muž. Na hlavě se mu třepotaly černé kadeře, měl ostré rysy a koukal na ní s vlídným, důvěrně známým, uhrančivým pohledem. Byl to on, její Harry. 
„Ach“ pronesla stařena dojetým, rozkřapaným hlasem „Jak je to možné, jak to že jsi stále tak mlád?“  
„I ty budeš, neboj se.“ Stařeně se po zádech rozlilo příjemné teplo, jež se postupně dostávalo do každého pórů její kůže a zachvacovalo jí pocitem bezpečí a pohody. Mladík natáhl svou silnou ruku a pohladil jí po její vrásčité tváři.
„Harry já...“
„Nic neříkej“ přerušil jí. „Půjdeme hned teď?“ Zeptal se s úsměvem a v koutcích mu vyvstaly jeho dva roztomilé dolíčky. 
„Jenom se převléknu.“ Řekla stařena a zamíříla pomalu k věšáku. S námahou z něj sundala dlouhý kabát, omotala si kolem krku kašmírovou šálu a nazula boty.
Harry jí podal ruku, byla tak hebká. Něžně jí stiskl. Stařena překročila práh svého domu a vedle svého milého mířila na vyhlídku za městem. Sníh zasypal stopy dvou postav před opuštěným domem. Děti se tam dnes bojí chodit. Okenní tabule, vybily kamením.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.11.2016 11:54:16Lakrov
redaktor prózy

Od začátku mě to zaujalo, baví mě to číst -- vlastně se dá říct, že to čtu jedním dechem, jen se bojím, aby se to nezvrtlo v laciný horor. Tak, jak to končí,  tím pouhým náznakem hororu, se mi to líbí.  Tip.  

09.11.2016 10:01:50agáta5

bych trochu upravila nejspíš čas jednou minulý, jednou přítomný ...

s námahou z něho sundá dlouhý kabát, omotá si kolem krku kašmírovou šálu a obuje boty... jedno "si" tam být nemusí...

ztrouchnivělé tělo? to je hrozný slovo!  Tak stará tutově nebyla 

určitě bych si s tím kapku pohrála, ale jako miniatura proč ne ..

07.11.2016 21:38:01K3
redaktor prózy

Copak, líbilo se mi to, jen nevím kam autor mířil. Že láska omlazuje? Tomu bych docela věřil.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.