Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEcholokace
Výběr: atkij
18. 12. 2016
20
8
946
Autor
egil
ECHOLOKACE
I Režná
Vidím tě rozkládat záhonek; jsi
jedna v kruhu pěstitelů
jógy, vidím tě
jedinou z mála. Vlasy máš režné a vláknité
jako křik racků. Uprostřed města,
průsečík vprostředku týdne. Fotím jak o život.
Jsou fotky slupky? – A kdyby byly? –
: byla bys už oloupaná na dřeň. Ale ty
držíš své důstojné šacení. A pod ním:
pro sebe se usmíváme jizvami
po opadlých listech –
znáš jednu zahradu v Tróji (zelenou brankou se do ní dá projít;
ploty jdou kol kolem tenčí než vlas).
znáš jednu zahradu v krepovém čase –
tam možná poznám to rostlinné v nás.
_____
II Něžná
Zaměření do radarů netopýrů –
stále ještě krokujeme mapy. Nesoudíš,
přesto jsou možnosti v podmínce:
kdysi v dobách rychlovarných srdcí,
kým bychom byli na dubnových nábřežích. Kulisy stejné,
prostor se tetelí vzrušením šeříků (vytrysknou
semena, vůně a barvy).
Jsou fotky okna? – a kdyby byly? –
: jaro v tajných adresářích; kde tuším nádraží,
poletují netopýři z papíru. Lační v nás po krvi,
z krepových slov tečou ozvěny. Papíry sají
ovocné šťávy a espressa v kavárně – dál!...
Okenní světlo ti omývá tvář – pod stolem stehna, ta barva
je perfektní pomeranč: odstín, co kárá mě:
abych tvé džíny už konečně oloupal.
_____
III Sdružení
Zástupkyně ředitelky bez ustání mluví.
Učitel houbaří, nástěnkář špendlí;
houby sají bílé lajny z tabulí. Brzy začne projektový týden.
Škola se chvěje jak dychtivý ratlík.
Kyslík je ve třídách vydýchaný. Prostor
hrubě přeučený; jsem
na pustém ostrově doktora Moreaua, říkám si.
Mám dozor na chodbě. Nebyl jsem horší,
nebyl jsem lepší – genetický experiment rodičů.
Kdo by teď řekl, že toto je milostná báseň.
V divadle, kde se kulisy
pokouší zneškodnit herce.
Stačí mi cítit, že ty v téhle pustině učíš. Sdílením sílím,
sílením sdílím,
a skutečně – někdy mi stačí jen cítit, abych si uchoval
vnímavost k tomu či onomu světu. Pět minut před osmou
kopírkou blikáš do setmělé chodby. Světluško,
v tobě, jen v tobě teď nacházím smysl i důvod
popelu v povětří na konci prázdnin.
_____
(IV Školní vzdělávací program
_____
V Turíně
Možná jsme nebyli na pouti
do krajiny za obzorem z cukrové vaty, nikdy jsme nebyli spoutaní
stezkami turistů jako Český kras. Snad ten kras v nás:
kryty, chyty, netopýři –
vím, naše sdílená všednost je sváteční
Alcatraz.
Ale byli jsme u toho –
karkulky z krabiček kuchaly svačiny,
aby pak dutiny plnily kamením. To není málo!
Jednou spolu otevřeme malou lesní školku –
jistě že v turíně! Budeme:
pěstovat vodnici, děti a tuřín
a mnohé další ušlechtilé sporty, učit, jak neskákat do řeči,
když se čas zasekne na svém –
to všechno budeme.
Proč myslet na místa, která se nestala námi.
Proč vůbec myslet – tam někde povodí Pádu, stačí jen vykřiknout
a skočit do té kalné jarní vody.
8 názorů
Poezie na n-tou, každá má tolik objevných míst a navíc je zde neobvykle o dost výraznějši otevřená emoční linka. Krása!
Proč myslet na místa, která se nestala námi.
Proč vůbec myslet – tam někde povodí Pádu, stačí jen vykřiknout
a skočit do té kalné jarní vody.
K tomu se v sobě vracím. Často...
Stárnoucí vlk
19. 12. 2016první dvě se mi líbí velice, přesto bych vypustil : Fotím jak o život, nebo : z krepových slov tečou ozvěny, jen můj názor ) T
je zvláštní dávat dvojtečku na začátek verše..., líbí se mi "vlasy máš režné a vláknité jako křik racků... z krepových slov tečou ozvěny .. proč vůbec myslet.. styčí jen vykřiknout a skočit...
hodně pocitů, pro mě zajímavé čtení, trošku provokující .. mě :)