Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Střelba ve tmě
datum / id04.04.2002 / 47525Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
zobrazeno2580x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Střelba ve tmě
Plížil jsem se spoře osvětlenou chodbou, již trochu zraněný.
Došel jsem až ke dveřím. Bude třeba nesmírné opatrnosti: nepřítel
již jistě číhá. Otevřel jsem dveře a nazdařbůh vystřelil do místnosti.
Poté jsem zacouval trochu do chodby.
Za chvíli vylezl nepřátelský voják podívat se, co že se to na
chodbě děje. Můj výstřel z pušky jej zbavil nejen této, ale i všech
ostatních starostí v životě.
Soustředil jsem se a znovu otevřel dveře. Vrazil jsem dovnitř
a uviděl tři nepřátelské vojáky. Ještě jeden číhal vedle dveří,
ale toho jsem ihned sejmul svojí brokovnicí. Nepřátelé zařvali
a vrhli se na mě. Pár dobře mířených střel vykonalo své.
Nyní jsem byl v místnosti sám. Že by to bylo tak jednoduché?
Zavrtěl jsem hlavou a jal se opatrně místnost prozkoumávat.
Vtom se odsunula falešná stěna a odhalila přístěnek, z něhož
vyběhlo pět vojáků a navíc hrůzný mutant - jakási vzteklá
koule z rozšklebenou tlamou vznášející se ve vzduchu.
Na boj s nimi jsem se v současné kondici necítil, takže
jsem vzal do zaječích. Mutant za mnou začal střílet energetické
výboje.
Ve spěchu jsem při běhu chodbou špatně zabočil a ocitl se
v neznámé místnosti. Ihned se na mě sesypali čtyři vojáci.
Navíc zhasnulo světlo, takže jsem neviděl skoro ani na krok.
Jen co jsem zprovodil ze světa ty čtyři - celkem mě zranili -
jsem uslyšel štěkot kulometu.
Chlápek s kulometem byl těžší oříšek, nakonec však také podlehl
mé brokovnici. Oddechl jsem si, když tu jsem spatřil, že mě
dohonil mutant z původní místnosti. Sebral jsem ze země
kulomet od mrtvého chlápka a začal šít do mutanta. Nakonec
padl na zem a vytekla z něj trocha slizu.
Tu jsem uviděl na druhé straně místnosti dalšího mutanta.
Než jsem stačil zareagovat, napálil to do mě. Bezvládně
jsem klesl k zemi...






Tak jsem zemřel. Co se dá dělat. Pokrčil jsem rameny,
ukončil jsem Dooma, vstal od počítače a šel si číst.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.04.2002 00:00:00Spvrivs
Tak ten konec jsem (u Tebe speciálně) čekal. Ale po slohové stránce mně to připomíná šťavnatý krvavý steak. :-)))))
07.04.2002 00:00:00Nuitík
taky jsem čekala, jestli to byla hra nebo sen :o))
04.04.2002 00:00:00Popelucha
"Můj výstřel z pušky jej zbavil nejen této"
no tohle je fakt blbá věta... ale jinak docela fajn, i když (mezi námi pařany) se to dalo čekat
04.04.2002 00:00:00Print
:-))*!
04.04.2002 00:00:00Toxman
Nejdříve jsem myslel, že jde o (poměrně nový) RtCW, ale Cacodemon (červená poletující koule) mě zcela ujistil, že jde o starého dobrého DOOMa. Chlápek s kulometem už jen dále upřesnil, že se jedná konkrétně o DOOM II :-)))

Ale na rozdíl od Poletychy mi tam nesedí to "zavrtěl jsem hlavou" to klasický (neupravený) engine DOOMa zcela jistě neumožňuje. :-)))
04.04.2002 00:00:00Danny
Toxman: zavrtění hlavou provedl hráč :)
04.04.2002 00:00:00Seregil
Jo to sedí.
04.04.2002 00:00:00Toxman
Vidíš Danny a já jsem myslel, že hráč jenom zemřel a pak pokrčil rameny (no možná to udělal v obráceném pořadí :-))))
03.04.2002 00:00:00Kami
:o) No, to se dalo čekat.

03.04.2002 00:00:00Monty_Python
Jo, taky jsem hrávala Dooma.
Nejradši jsem měla motorovou pilu. Práce s motorovou pilou je osvěžující.

*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.