Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
kuřátko
datum / id03.01.2017 / 475389Vytisknout |
autoragáta5
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno427x
počet tipů10
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Plivník přichází na svět z vejce odebrané černé slepici. Vejce musí zahřívat žena 40 dní ve svém podpaží. V této době se nesmí vyzpovídat, stříhat si nehty, mýt obličej a modlit se.

kuřátko

Pomalu otevírala. Byl tam. Seděl na posledním schodě,  v dlaních prťavou hlavičku. Ani se neotočil.
„Tak pojď,“ vyzvala ho. Nic. Nahrbená záda odrážela její slova.
„Netrucuj,“ zahýbala dveřmi. Vůně z kuchyně doletěla až k němu. Zvedl ramena.
„Já to tak nemyslela.“
Až teď se nahnul k dalšímu schodu a pomaličku otočil. Jedno oko zelené, druhé hnědé. Na kulatém dětském obličeji červené pihy. Prostě tajtrdlík. Potlačila smích. Kluk vyskočil a odhopsal do kuchyně.
Nudle s mákem miloval. Teď se jimi ládoval, až se mu dělaly boule za ušima.
„Zavři oči,“ díval se na ni s plnými ústy.
Tohle milovala. Za všechno platil po svém.  Zavřela oči. 
 
Když je otevřela, stála uprostřed rozkvetlé louky. Kousek od ní se pásli koně. Byla bosa.  Zahýbala prsty u nohou a rozesmála se.  Ve chvíli, kdy se rozeběhla po louce, vyběhli i koně. Cítila jejich vůni a slyšela dusot. Zrychlila. Vzduch se mísil s potem, větrem a svobodou.
Zvedla hlavu. Zastínil slunce a natočil dlouhý krk. Jejich pohledy se na vteřinu střetly. Napjala všechny svaly, oběma rukama chytila hřívu a za běhu se vyšvihla na koňský hřbet…  

 
 
„Nudle byly fajn.“ 
Sakra, tohle mi nedělej! Napůl nepřítomnýma očima civěla na trapiče.
„Nemáš mě zavírat do sklepa,“ utřel si pusu, způsobně uklidil prázdný talíř do myčky a pak za sebou prásknul dveřmi od  pokoje pro hosty. 
Pokrčila rameny. Vytáhla zpoza stolu kafrovou mast a za pomoci hekání si namazala prsty u nohou. Ta dna ji nejspíš jednou zabije. 

x

Je na mě milá, to zase jo a vaří jako nikdo. Měl bych být hodnější, jenže děti se do sklepa nezavírají, ani když zlobí. A já zlobím hrozně rád. Narodil jsem se ze slepičího vejce. Já nemůžu za to, že si chtěla vypiplat kuřátko. Prý se cítila samotinká. Pche, všichni jsme sami. Teď má mě a dobře jí tak. Plním sny. Jak jsem k tomu přišel, nevím, ale je to tak. Stačí zavřít oči. Ta moje sní o zdravých nohách. No jo, každý o něčem sníme.
Já bych chtěl zase vyrůst, ale jak to tak vypadá, budu prťavej do smrti. Navíc jsem si na tu babiznu zvykl a mám ji svým způsobem rád. Je taková doopravdická.
 
   „No, pojď blíž,“ usmívá se.
Ten její úsměv je fakt parádní. Sice si už lepí zuby, ale stejně je boží! Pořád se ještě oťukáváme. Občas mi něco provede, tak jsem ostražitý. Drží v ruce klobouk?!
„Ten jsem našla na půdě, určitě ti bude slušet,“  kýve hlavou. 
Je naprosto dokonalý!.  Modrý a na lemu se blýskají malé škebličky. Čapnu ho a nasadím na hlavu.
„Hm…, je ti akorát.“
Dívám se do zrcadla a jsem strašně moc… šťastnej?

 „Zavři oči,“ zašeptám. 


 
Slaný v puse, slaný na kůži, ve vlasech, všude. Sedí na pláži, nohy v mokrém písku.
„Pojď do vody.“
Promne prsty na nohou, pak chytne brýle na potápění a vstane.
 „Jak to, že jsi tady?“ ptá se.
„Co já vím… a ty brejle tu nech, nepotřebuješ je.“

Voda je příjemná, slaný téměř necítí. Dýchá? Jo, dýchá! Plave mezi trávou, dotýká se lastur na dně a pořád bez problému dýchá. Bublinky kolem pusy hladí tváře. Čím dál plave, tím víc někdo rozsvěcí. Mezi chaluhami prosvítá nebe. Ryby se otírají o nahé tělo. Je jich pořád víc. Už to jiskří a šumí jako blázen. Bublinky nadýchaně omotávají kotníky, paty…

Je mi smutno. To je přece můj sen, ne její!

„Babi, kam plaveš?“
„No přece za světlem.“


 
 Sedí v křesle a ten její pohled je čím dál vzdálenější. Ani nevím, kdy jsme si vyměnili role...
 „Udělám ti palačinky, jo?“
„Tak jo, jedna stačí,“ pokývá šedivou hlavou. 
 
„Něco jsem ti přinesl,“ vytahuju pytlík s barvou. Je jako horký slunce.
„Ježíši, budu vypadat jako ohnivej blázen,“ chichotá se. Ještě pořád bývá hravá. Matlám jí na hlavu plamenný léto. Drží. Šedivý vlasy umřely, rozčesávám voňavý a čerstvý.  Mezi prsty zajiskří.
 „Zavři oči.“ 


 
Letíme. Mé ruce se mění v orlí křídla. Roztahuju je a zálibně nastavuju slunci. Jsem obrovský a krásný.  Mé oči se sjednocují v jeden oheň. Její a můj. Už jsme stejní.
A nebe otevírá voliéru.
 
„Kuřátko…“  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.01.2017 12:24:30agáta5

břízko čusík... víš, takhle to mám já... na koně už nevyskočím, ale můžu si o tom nechat zdát :)))  sny jsou někdy ve stáří to jediné, co lidi drží na nohou ještě ... dík za zastavení

29.01.2017 12:20:50bříza bělokorá
Hezký. Jen nevím, jestli to není krutý, když se ty sny neplní doopravdy, jestli by nebylo lepší, kdyby člověk nevěděl jaký to je. Líbí se mi tvoje představivost a to, jak ji servirujes.
20.01.2017 18:10:15Kolobajda

Krásně ujeté. Máš spoustu literárních poloh. Tato mě bere víc, než volný verš. Promiň mi to zpoždění, doháním resty (zapřičiněno bolavými zuby)  /***

09.01.2017 14:29:03agáta5

kví, nemusíš, nebudu už mazat :)  díky

09.01.2017 09:40:27qíčala

Plivník ... toho bych moc potřebovala, trochu bych se bála těch konců ... ale což:))) Nevím, jestli už jsem ji nečetla, ale některé pasáže si nepamatuji ... upravovala jsi nebo už se mi vykouřilo? Ale jsem okouzlená, jako když jsem četla poprvé:)*  - já si nemůžu všechna tvoje díla dávat do oblíbených! by to byla džungle a pak nic nenajdu ... :D

 

06.01.2017 12:47:05agáta5

já si to myslela :))))

06.01.2017 12:20:31Hugo Ramon

No a tak jsem přišel na svět i já :-))))))

06.01.2017 12:04:34agáta5

ta wiki je ale divná:

~~Plivník přichází na svět z vejce odebraného černému kuřeti. Vejce musí zahřívat žena 40 dní ve svém podpaží. V této době se nesmí vyzpovídat, stříhat si nehty, mýt obličej a modlit se.[1] Cikavac může krást med z cizích úlů nebo sát dobytčí mléko a nosit je svému majiteli; záleží to jen na jeho přání, avšak za podmínky, že ovládá řeč zvířat.[1]

Plivník je však obecně ve slovanské mytologii a zvláště české mytologii označován jako šotek, rarášek, skřítek, skřítek hospodáříček. Často je zobrazován v podobě kuřete nebo malého raráška, který svému pánu slouží a pomáhá mu k bohatství, za to však často žádá jeho duši (ne však vždy, někdy je považován za domácího ochranného skřítka).[2]. Plivníka musí hospodář krmit, nejlépe jáhelnou kaší, kterou má plivník nejraději.

06.01.2017 12:02:31agáta5

jaj, máš recht Hugísku, to jsem ale popleta :) opravím hihi

 

lakrov, jj tak nějak :))

06.01.2017 11:49:07Hugo Ramon

Líbí Agí. Jen snad : plivník je z vejce odebraného černé slepici. Není-liž pravda? Ať Ti to dál píše :-)))


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.