Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
na kost
datum / id17.01.2017 / 475770Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno554x
počet tipů18
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
na kost

Pro tenhle svět je míjení něco jako zpomalený film.
Díváš se na špičky bot -  klapka.
Odhrneš vlasy z čela – klapka.
Selfíčko – klapka.
Proudění mobilů protahuje hlavní třídu,
za ním venčíš ušní lalůčky,
zpod nehtů špínu.
Je siesta volných minut,
na jazyku stroupek z oběda od mámy,
vteřina kachního křídla,
za rohem šelma vyškvařeného sádla,
pupík s piercingem,
a tvoje 
áách, ze dne na dno, jak milé!

                                                                                                             Levý roh polštáře je úzkoprsý.
                                                                                                             půl tváře zakapává noční zákal.
                                                                                                             V uchu ti zvoní hrana.
Slyším ji polykat.
                                                                                                               
                                                                                                            

Všechno se vším,
růžové pončo v rýžovém pudingu
i chleba s plísní na vyšívaném ubrusu.
Ano, to všechno mi připomíná osmdesátá léta.
Byli jsme blbí a taky bez košilky.
Na oknech visely oči,
uvnitř panenky další panenka,
mrkací
a ruce na drátku.
                                                                                                             Večeře. Namazaný krajíc slídí po sardinkách.
                                                                                                             Cibule prahne po něze.
                                                                                                             Zatínej drápky, loupej,
                                                                                                             Mazlíku, miláčku, zlatíčko…
                                                                                                             Žaludkem procházíš, 
                                                                                                             zakryj si oči!

 
Z jablíčka vystoupila ukolébavka
na kost
hozenou psovi.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.01.2017 10:57:12agáta5

to jsem celá já.. běžnej život promítám do myšlenek... mám to nějak pospojovaný :) díky za zastavení a hlavně čtení

23.01.2017 10:15:35Alenakar

Trochu mi to připomíná to,čemu se kdysi říkalo,tuším polyekran : promítání více filmů(klipů) na několoik pláten současně. _ velmi charakteristické pro dnešní dobu.  - Velmi velký tip !.

18.01.2017 15:50:51Honzyk

proc to naprosto zbytecne avi...?

18.01.2017 12:52:37Kolobajda

Proudění mobilů protahuje hlavní třídu, za ním venčíš ušní lalůčky, venku mínus sedm - nazula si jim malé papučky...   :-)   /***

18.01.2017 09:32:58agáta5

janry, dej pokoj :)  dikes

hugí, jj, teď v tom mrazu kapku ostřejší :)))))

18.01.2017 09:26:53Hugo Ramon

Agíšku, venčení ušních lalůčků je pošušňáníčko :-)))

18.01.2017 09:18:07Janry

keď píše majster..

18.01.2017 04:40:26agáta5

zahrab, overe, zahrab .. na potom je fajn :)) 

díky za čtení... si jen hraju se slovy a strašně se mi to líbí :)

17.01.2017 21:28:04over

našel jsem spoustu vlastních pocitů...jen to tak nesvedu...kost zahrabu na potom...oslovilo*

17.01.2017 19:33:37Evženie Brambůrková

Opět nějaké nové a neotřelé obrazy. Super. /T


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.