polykání andělíčků

Velmi, velmi povedené! *

honzyku, opraveno.. dikes.. moc

ano...*..(jen drobnost...vic libilo  by se mi "JAK psi kulky" /rytmus/ ). ale tvuj text, a velmi dobry...:)

břízko, po tom létě jsem opravdu na podzim šla na hrotu tužky :))) a malovala si to následující svými představami - přiskřípnutý dech (andělíčkové), chechot z vnitřností, s hrozny, co zbyly, i když neměly :)))) já fakt nejsem bezradná, věř mi :)   

:) lnice, těším se z toho, díky

já tě čtu se zájmem pořád, líbí se mi ta radost z psaní, co je v tvých textech vidět, piš, prosím...

žluté kalhotky - bylo léto, tak proto ... kuřátka, sluníčko.. :))))))))

zažili jsme, zažili :)

Žlutý kalhotky? Nie telové? U mňa bodujú telové.

Je to strašne ero. Niekedy som to zažil, neviem, kedy.

luzz, dikes... asi na stejný vlně... ty pocity prostě buď se sejdou nebo ne :) mám radost

jednou jakobys byla vážná (anebo romantická, zasněná) a do toho ty psí kulky a kalhotky... jo, tyhle změny mě na tom asi bavily nejvíc :)

díky, jsem ráda, že jsi se zastavil. Pozorně si čtu tvůj komentář... víš, to mý psaní je hledání slov,  spojování obyčejných všedních věcí s metaforami, hledám propojení svých potřeb s poezií.

obraz s hrotem tužky je vlastně nastoupení a vykreslení podzimu, navození jiného času - změny. nadhledu   ....   a ano, ty psí kulky je zkouška, zda vyzní čtenáři :) trošku provokace.. chvíli jsem váhala, zda použít :)) trošku se teď stydím

já píšu hrozně ráda, hledám, odhaluju nový možnosti ... já vlastně nevím, jestli je tahle cesta správná, jestli jdu v kruhu jak naznačil lyryk nebo se posouvám, to musí posoudit jiní. Vím jen, že mě psaní baví a že mě zajímají jiní autoři, jiné myšlenky a poezie je mojí radostí... a jak už jsme jednou vedli hovor - kam to povede, nevím :)

tady jsem se třeba dozvěděla, že píšu spíš deníčkovitě, formou jakési zpovědi... a já se tomu vážně nebráním a nejspíš to asi ani neumím změnit... ale někam mířím... snad :) 

s tím propojením máš pravdu, na tom musím zapracovat :)  moc díky za postřehy

/T

Tato báseň je tak trochu mimo tvé možnosti. Připadá mi nesourodá jakoby jsi upřednosťnovala momentální obrazové nápady před jejich smysluplném propojení. I tady naznačuješ své možnosti,  zejména v neotřelých obrazech a hezké plynulosti, ale podle mne by měly být více obsahově sesměrovány a neměly by se navzájem překřikovat. Na jedom místě píšeš o vykrváceném břehu, což samo o sobě působí jako velmi silný bod, který dál v textu již nemá odpovídající doznění, o kus dál tento obraz odsouváš obrazem s hrotem tužky, v úvodu jakási náladová a zbytečná vycpávka s kočkou a až nevkusnými psími kulkami, kteréžto přirovnání je spíše rádoby rozmařilé než odpovídající, rovněž metafora s hrozny vína není, zdá se mi, původní, čímž netvrdím, že opsaná.  Po delší době jsem se znovu vyjádřil, protože tě vnímám jako výraznou autorku a nejsem zrovna zklamán, ale chci víc, poněvadž vím, že na to máš.

/*

lyryku, hm... ne že by mě to nemrzelo, ale nějak se člověk sune .. někam... no mám teď divný období... s tím nespisovným jazykem.. dřív jsem ho používala víc, teď jsem se opravdu hodně polepšila :), ale asi je to tím, že mě moc nečteš... nejspíš je na čase dát si oraz :)) díkes za názor, cením si

všem díky za čtení :)

nevím proč, ale vůbec mě to nebaví, dříve jsem tě četl se zájmem; dnes se mi zdá, že se něco obehrává dokola; a tak se mi nelíbí ten nespisovný jazyk, což není žádná literárněhodnotná pravda; 

Pěkně prostředně zimní!

jj, hugí, občas je nutný se nalokat a pak vyplivnout a jít dál hihi

Atmoška z hororu :-) ten frazém polykání andělíčků jsem dlouho nezaslechl - paráda. Skoro každý v životě aspoň jednou - možná - polyká nějaké andělíčky :-))))

kvíčalo, žádnej vzor sestra od jiný matky :)))) dikes holky, že líbí, mám radost

Zkamenělé vrány a jejich krákorání...vše :-)))