Ozvěny z podsvětí

Vynořují se,

zevnitř, od kostí,

kontury z mlhy,

slunce jako měsíc

za mraky.

 

Až tam

kam z druhého břehu

ozvěna

druhé části sebe

doléhá.

Prozařuje

pod nánosy

duše myslí zasutá.

 

V pološeru

lebka z křišťálu

paměť předků

svit na cestu vysílá.

 

Z hlubin vynořuje se

věrný druh,

spolupoutník – ochránce

při nádechu z hluboka.

 

Nebytí nikoli jako hrozba

útěk před neznámem

průvodce – záhada

pohár, který nelze vypít až do dna.

---