Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
DVOJÍ KREV 3.kapitola
datum / id23.06.2017 / 480016Vytisknout |
autorŠumavka
kategoriePróza na pokračování
zobrazeno301x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
DVOJÍ KREV 3.kapitola

                             3.kapitola

 

      ,,Kdo jsi?" odhodlala se promluvit.

      ,,Na tom nezáleží. Hlavně už jdi!" poručil. Sledoval jí, jak odchází. Něco mu říkalo, že to není jejich poslední setkání. V jejích očích bylo cosi tajemného. ,,Počkej!" křikl na ní. Mirana se prudce otočila. Worhan došel až k ní a pečlivě se rozhlédl kolem sebe. ,,Nesmíš nikomu říct, cos tady viděla. Nikdo nesmí vědět o mě ani o Prokletých. Je ti to jasný?!"

     ,,Proč? Zachránil jsi mi život. Bojoval jsi s tím démonem. Kvůli mně jsi nasazoval svůj život. Proč? Když o tom nesmím mluvit." O krok ustoupila spět. Vlasy jí vlály ve větru. Hleděla do jeho černých očí. Připadal jí tak mladý. Snad jen o několik málo let starší než byla ona, ale tvář porostlá strništěm vousů ho dělala starším. Hlas měl hrubší, ale zároveň milý. Havraní vlasy mu sahaly téměř k ramenům. Zaujatě sledovala jeho bezchybnou tvář.  Žádné stopy po souboji, žádné jizvy ani škrábance. Nic co by svědčilo o situaci, která před chvílí proběhla. Rty měl pevně semknuté, lícní kosti nepatrně vystouplé. Jedinou chybou byly černé mazlavé šmouhy na jeho obličeji. 

    Worhan přistoupil blíž a zamyšleně si prohlížel její jemné rysy. Hnědé oči, rovný nos, výrazné rty v niž prosvítaly bílé zuby a malou kulatou bradu, kterou nyní pozvedla společně s očima, aby mu viděla do tváře. O hlavu vyšší a zřetelně svalnatější muž jí zaujal.

     Ze tmy u protějších stromů se ozvalo zakvílení. Oba sebou cukli a očima zašmátrali v temnotě. Worhan se vzpamatoval jako první. ,,Jdi už!" poručil. V hlase měl odraz strachu. ,,Utíkej do vesnice. Neohlížej se a utíkej!" Strčil dlaní do jejích zad, až zavrávorala a vylekaně se dala na úprk.

    Worhan zpozorněl. S dlaní na jílci, připraveném tasit, se bedlivě rozhlížel kolem sebe. Další mrazivé zakvílení se ozvalo z okraje lesa. Worhan věděl, že se blíží další Prokletí, ale zároveň byl přesvědčený o tom, že nemá šanci proti téhle přesile uspět. Pevně svíral dýku. Dech se mu krátil a tep zrychloval. Očima kmital ze strany na stranu. Pak nastalo ticho. U skalky se mihl černý stín. Worhan ho viděl a ihned tasil dýku. S předpaženou rukou mířil hrotem ostří na místo, kde se mihotalo několik stínů. Tma ho začínala oslepovat. Měsíc zaplul za mrak a během chvíle se na pasece rozprostřela tma. Jen pár kroků od něho se ozvalo funění. Worhan se prudce ohlédl a švihl dýkou do tmy.

    Mirana se neohlížela. Vystrašeně běžela po cestě k vesnici. Za jejími zády se ozývaly prapodivné zvuky. Kvílení démonů se stupňovalo. Toužila se ohlédnout, ale strach jí to nedovoloval. Nohy jí pomalu těžkly a dech se jí měnil v přerývaný chrapot. Bodání na prsou jí nutilo zpomalit. Mezi stromy prosvítala světla ohňů. Ve vesnici právě probíhalo uctívání Stříbrné Luny. Za každého úplňku se scházeli lidé z vesnice, aby zapalovali pochodně a hlasitým zpěvem je pozvedali nad hlavy. Měsíc vykoukl zpoza mraků a po chvíli ukázal celou svou ledově stříbrnou krásu. Lidé zpívali veselé písně, hráli na flétny, dudy, loutny a bubínky. Rytmicky tancovali, jásali a smáli se. Mirana doběhla až k potoku. Opatrně přeběhla po lávce a zmizela v davu. Rozjaření tanečníci poskakovali kolem ní, smáli se, jásali a vtahovali jí hlouběji do tanečního reje. Hudba jí pronikala až příliš hlasitě do uší. Snažila se vymanit z davu, doklopýtat k cestě a vklouznout do domu. Všude kolem ní bylo rušno. Smích sílil, halekání dívek se prolínal s muzikou, bubny duněly v rytmu srdce.

     S výdechem za sebou zabouchla dveře a teprve pak si oddechla. Konečně byla v bezpečí, ale co bude s ním? Zachránil jí život a sám se vydal na pospas nelítostným bestiím z močálů. Ani nevěděla, jak se jmenoval. S mrtvolně bledou tváří zírala ke stropu.

     ,,Mirano? Stalo se něco?" ozval se otcův hlas z tmavého kouta místnosti. Ze tmy vyšel šedivý starý muž shrbrné postavy s holí v ruce. Mžoural na ní mdlýma očima obklopenýma hlubokými podélnými vráskami.

    Mirana se už nadechovala, aby otci řekla svůj příběh s vlkem, ale na poslední chvíli zmlkla a jen zavrtěla hlavou. ,,Nic se nestalo." 

   ,,A bratři? Kde jsou!" obořil se na ní otec. Doklopýtal až k ní a napřímil se. Stažené přísné obočí se mu téměř dotýkalo u kořene nosu. Vráska, co se mu objevila, mezi hustým obočím a nosem se ještě prohloubila, když viděl její podrápané ruce. ,,Od čeho máš ty škrábance? Mirano!" zvýšil hlas, ale pak zachroptěl a usedl na stoličku. 

   ,,Otče?" okamžitě přiskočila k němu. Muž opět zachroptěl, zakašlal a zafuněl. Po čele mu stékaly pramínky potu. V ohništi zapraskalo dřevo. Jiskřičky se rozletěly do všech stran. Plamen ozařoval část místnosti a plápolavým světlem si pohrával s jejich stíny. Muž se s námahou nadechl. Mirana mu pevně svírala dlaň. Bála se o otcovo chatrné zdraví. Měl krvavý kašel, často se dusil a omdléval vyčerpáním. Už se nevydával na dlouhé cesty. Práci, kterou kdysi zvládal, museli za něho obstarávat synové a dcera. Mirana mu byla největší oporou. Oba věděli, že tahle vesnice je jeho poslední štace. Další cestu za obchodem by už nezvládl. 

    Mirana klečela u dřevěného lůžka s hlavou položenou na otcově rameni. Stařec klidně oddychoval. Měl zavřená víčka a spal. Bratři se v noci nevrátili. Občas někde přenocovali, aby mohli hned za svítání pokračovat v lovu na jeleny, lišky nebo nutrie. Zpracované kůže pak prodávali na zdejším trhu. Mirana sice měla zavřená víčka, ale nespala. Naslouchala otcově dechu, bušícímu srdci a občasnému zachroptění, ale hlavně myslela na lovce s dýkou. Na jeho odvahu a odhodlání za každou cenu přemoct démona. ,,Kdo jsi?" zašeptala do tmy. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.