Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrny
Autor
Kkira
Ulice dlážděná okvětními lístky růží, spíše než kamenem. Všechny zvony zní v žalostně dojemném orchestru. Růžovou zahradu po stranách lemují šedé davy lidí, vyvolávající jméno. Uprostřed všeho kráčí oni. Černí jako havrani a mrtvolně stejní, jako hroby nejchudších. Černá se misí s růžovou. Brána po bráně se otevírá, cesta vede nahoru. Slunce spaluje zkroucené růže. Boty a zvony, řetězy a štíty. Stvoření z oceli a tvrzené kůže. Kladiva a meče. Pohledy temné od zkázy a krve. Když čekali na otevření brány, jednomu do ruky přistál lístek. V rukavici lístek trhá a zahodí. Řetězy místo šlach. Nohy se táhnou po trajektorii krvavých drah. V srdcích kamenný štěp. Ze vzduchu berou přebytečný čas a prostor. Budoucnost váže jim šev. Odcházeli jiní.
Nad těly levituje velký třesk.
4 názory
Čím blíž ke konci, tím ponuřejší. Něco podobného už tu nedávno bylo, vzpomínám si a i teď si říkám, že napsané je to pěkně, "obrazotvorně", sugestivně, ale tápu po smyslu toho textu. Připadá mi jako "obrázek", jako předmluva k čemusi, co teprve přijde... Poslední věta je tak trochu z jiného světa než předchozí text.
Jestli máš nějakou povídku, Ondřeji, tak sem s ní:-)
Trny nejsou mým šálkem, je to moc patetické. Text bych rozčlenila na menší části, abych dopředu neodradila případně čtenáře.
Děkuji, toho si vážím. Nějaké povídky mám, ale nevím, jestli dokážu udržet delší (delší oproti mým textům) úsek. Aby to pořád bylo.. aby to mělo nějakou literární hodnotu.