Výborný argument 2

Výborný argument 2

Psychiatr Cyril Höschl kudy píše, tudy hlásá, že většina sebevražd je způsobena chorobou mozku. ¹ Dokonce přišel i s argumentem, který má dokazovat, jak se mýlí ti prosťáčci, kteří jednání sebevrahů vysvětlují jejich životní situací; a ten argument zřejmě považuje za velmi silný, neboť ho hodil plebsu hned třikrát. ² Podívejme se na něj:

Sebevražda bývá důsledkem deprese a je jedním z jejích hlavních a nejnebezpečnějších příznaků. Právě sebevražda činí z duševních poruch smrtelná onemocnění, pomineme-li zadávení pomerančem u osob s poruchami hybnosti při antipsychotické léčbě nebo změny obranyschopnosti duševně nemocných (infekce, kardiovaskulární poruchy). Proto ji můžeme chápat také jako důsledek neurobiologických pochodů, například změn receptorů, neuropřenašečů a funkce neuronálních okruhů v těch částech mozku, které řídí náladu.
Laická veřejnost celkem snadno chápe mechanismy smrti z tělesných příčin („zastavilo se mu srdce“), ale prakticky vůbec nechápe, že mezi ně patří také mozek (stejně pravdivé by mohlo být „selhal mu limbický systém, a tak spáchal sebevraždu“). Namísto toho u nevysvětlitelných úmrtí usilovně hledá srozumitelnou psychologickou příčinu („nevyvedly se mu děti“, „měl doma Semetriku“, „vyhodili ho z práce“). Ve své logice přitom zcela ignorují skutečnost, že mnoha lidem na světě se nevyvedly děti, mají doma Semetriku či je vyhodili z práce, a přes to sebevraždy nepáchají. Rozdíl je v tom, že nejsou dostatečně depresivní.

Höschlova chyba (či „chyba“) je v tom, že nechápe (nebo „nechápe“), co to je důvod.
Důvod k jednání J je „stav věcí, který přiměje osobu k jednání J“ (což znamená, že nám příčinný vztah mezi tím stavem věcí a jednáním J musí připadat pochopitelný, jinak jej jako důvod neuznáme).
Důležité je, že stav věcí nemusí vést k jednání J za všech okolností; není to tak, že když stav věcí v určité situaci k jednání J nevede, přestane být důvodem. Je to právě naopak: Aby stav věcí pro nás byl důvodem, je třeba, abychom považovali za pochopitelné, že ZA NĚKTERÝCH OKOLNOSTÍ přiměje osobu k jednání J.
Např. za důvod pro loupežnou vraždu, loupež nebo krádež se běžně považuje nedostatek peněz. Z toho ale neplyne, že KAŽDÝ, kdo nemá peníze, se musí něčeho takového dopustit. Lidé nemají problém považovat nedostatek peněz za důvod pro loupežnou vraždu (např. u manželů Stodolových), a přitom se nepodivují nad tím, že spousta lidí žije v chudobě, a nekradou.

Stejně tak důvod pro sebevraždu je „stav věcí, který ZA NĚKTERÝCH OKOLNOSTÍ přiměje osobu k sebevraždě“. Rozhodně to neznamená „stav věcí, který VŽDY a za VŠECH okolností musí vést k sebevraždě“, „stav věcí, který NUTNĚ musí vést k sebevraždě“. Kdyby tomu tak bylo, museli bychom se všem, kterým se nevyvedly děti, mají doma Semetriku nebo je vyhodili z práce, DIVIT že nespáchali sebevraždu. Což se jistě neděje. A to si Höschl ve své logice neuvědomuje.

Důvod prosťáčků a Höschlův důvod

Důvod tedy není něco, co působí nezávisle na okolnostech: za některých okolností stav věcí je důvodem k jednání, za jiných ne. (Čili není to tak, že lidé ignorují fakta, ale tak, že Höschl ignoruje (či „ignoruje“) význam pojmu „důvod“.) Co jsou ty okolnosti? Hodnocení stavu věcí jedincem. Přičemž stejný stav věcí různí jedinci hodnotí různě, protože nemají stejné preference, což je dáno jejich nestejnými potřebami.
Höschlův důvod je entita neodlišitelná od fyzikální příčiny: působí v určitém směru, má určitou sílu; zranitelný jedinec jejímu působení podlehne a „změní směr pohybu“, odolný jedinec ne: nevyvedené děti atd. způsobí, že zranitelný/depresivní jedinec spáchá sebevraždu, kdežto odolný jedinec ne. Höschl tedy nahrazuje různé hodnocení stavu věcí různou „depresivitou“.
Chyba je zjevná: Lidské jednání má důvody, které závisí na hodnocení stavu věcí, které je u různých lidí různé. Chápat důvod jako quasi-fyzikální vektor, něco jako moment síly, je nesmysl, když veškeré parametry a dokonce i sama existence „silového působení“ stavu věcí závisí na hodnocení jedince.

Závěr

Höschlův argument je založen na předpokladu, že stejné věci jsou lidmi hodnoceny stejně. (Stejný stav věcí – nevyvedené děti, ztráta práce – by podle Höschla měl vést ke stejnému jednání.) To předně není pravda: poptávka po čemkoliv – jídle, sexu, kariéře, dětech, zábavě, vzdělání, vzhledu… – je rozmanitá, nabývá všech možných hodnot.
Dále, i kdyby tato nesplnitelná podmínka byla splněna, stejně by Höschlův argument neplatil, protože hodnocení čehokoliv závisí na aktuální situaci, na míře uspokojenosti potřeb, řekněme. A ta nemůže být stejná: Lidé se nenarodili do stejného prostředí a neučinili stejná rozhodnutí. Navíc tento absurdní požadavek je ještě komplikován tím, že mnohá přání jdou proti sobě, nemůžou se splnit každému – tím spíš, že Höschl všem lidem napostuloval stejné potřeby…

Vidíme, že Höschl by udělal líp, kdyby se vykašlal na takovéto „logické“ dokazování, které vyžaduje, aby všichni měli stejné potřeby, které by byly stejně uspokojeny, a prostě dupal podpatkem, že sebevraždy jsou způsobené chorobou mozku. Požadováním takové absurdní „stejné situace“ jenom ukazuje, že chce mít sebevraždy způsobené duševní nemocí za každou cenu.

1) Vzorek Höschlovy produkce:
 Sebevražda je příznak, který činí z deprese smrtelné onemocnění. (2004)
zde: http://www.hoschl.cz/?text=2422&lang=cz

V Japonsku může vysoká sebevražednost souviset s vysokou mírou potlačování emocí a tudíž zanedbáváním a neléčením duševních poruch (deprese a schizofrenie) (2006)
zde: http://www.hoschl.cz/?text=3011&lang=cz

Sebevražda může být důsledkem choroby (depresivní poruchy, schizofrenie), může být spuštěna pod vlivem alkoholu či drog, může být projevem kolektivního fanatismu nějaké sekty nebo nábožensky a kulturně podmíněného sebeobětování, ale může být také bilanční.(2010)
zde: http://www.hoschl.cz/?text=3950&lang=cz

Nejčastější příčinou sebevraždy je duševní porucha: až 90% sebevražd je spácháno buď pod vlivem deprese (asi 50%), nebo schizofrenie (14%), poruch osobnosti (14%), úzkostných poruch, poruch příjmu potravy aj., přičemž u mnoha jedinců se vyskytují dvě nebo více poruch najednou. (2015)
zde: http://www.hoschl.cz/?text=5255&lang=cz

2) …na pozadí sebevražd bývá velmi často onemocnění mozku, nejčastěji bipolární porucha, deprese a schizofrenie. (…) Je příznačné, že v případě srdce nebo ledvin se laici s představou smrtelného selhání orgánu dokáží smířit a dále se už neptají, ale u mozku je tomu jinak. Ten se jakoby nepočítá a všichni stále hledají nějaké zevní vysvětlení: že měl dotyčný nesnesitelné manželství, že ho někdo vydíral, že se mu nedařilo v práci, že se mu nevyvedly děti apod. To všechno může být pravda, ale mnoho lidí žije v příšerných manželstvích, jsou nezaměstnaní, mají děti kriminálníky a sebevraždu nepáchají. K tomu, aby se rozvinulo patologické chování s tak mocným mechanismem zábran, jako je sebevražda, musí se životní události setkat buď přímo s chorobou, nebo alespoň s vysokou zranitelností, a to už je skutečně záležitost fungování mozku jakožto orgánu. Zabít se můžeme zkrátka proto, že nám špatně funguje limbický systém mozku (ten „dělá“ depresivní náladu a tedy i změny chování), asi jako někomu špatně funguje srdce, játra nebo ledviny. Nic víc nic míň. (2007)
zde: http://www.hoschl.cz/?text=3184&lang=cz

Zatímco v případě tělesných obtíží, a to i těch, které „nebolí“, jako je diabetes či vysoký tlak, většina z nás chápe, kde je zhruba jejich příčina a ví, že se musí léčit, v případě poruch chování a prožívání to mnohé z nás vůbec nenapadne a místo poruch v aktivitě předního cingula a jiných limbických struktur považují za příčinu svých potíží zlého šéfa, semetriku manželku či nevyvedené děti. Ty k rozvoji nemoci ve skutečnosti nepřispívají o nic více než opulentní večeře k pálení žáhy. Tj. přispívají, ale nejsou příčinou. Spousta lidí má život pod psa, přesto depresivní nejsou (a naopak, tak jako Vy). Každý rozumí tomu, že člověku mohou selhat ledviny nebo srdce, ale nenapadne ho, že selhat mohou také ty oblasti mozku, které dělají smutek či veselí a zajišťují pud sebezáchovy. Výsledkem pak může být i sebevražda. (2015)
zde: http://www.hoschl.cz/?text=5343
 
V textu cituju z článku z roku 2003.
zde: http://www.hoschl.cz/?text=2329&lang=cz