Louskáček f KC

Hned na začátku bych se asi měl omluvit za fonetickou hříčku v názvu. Nejde o zkomolenou prezentaci sponzora KFC, ale o místo činu –  KC je zkratka pro kulturní dům, který byl dříve známý pod označením Palác kultury, dnes se honosně nazývá Kongresové centrum v Praze.

A právě zde, v největším sále domu, 17.11. zamrazilo. Mráz nepřišel z Kremlu, ale ze St.Petěrburgu. Nebo chcete-li z Petrohradu. Pro pamětníky bude známější starší název Leningrad. Balet Louskáček, o kterém bude nadále řeč (a o kterém si můžete přečíst víc v prologu), totiž přijel do Prahy po ledě.

Přiznám se, že jsem nikdy na baletu nebyl. Co čekat od baletu na ledě jsem netušil už vůbec.  Rychle jsem si nastudoval jemné rozdíly mezi grand plié a dvojitým odpíchnutým Rittbergerem, čímž jsem teoretickou přípravu považoval za dostatečnou. A to byl právě omyl. 

Už při příchodu do sálu mě zaujala ledová plocha. v poměru k celkové velikosti podia zabírala asi třetinu (hokejová terminologie se tu docela hodí), celkově možná deset krát deset metrů. Žádné mantinely, takže rozvášněný bruslař by mohl během piruety docela snadno doletět až mezi diváky. Ještě že máme lístky až do dvanácté řady, tady se můžeme cítit docela bezpečně. Když už jsme u diváků: umělci rozhodně nenechali nic náhodě a přivezli si z Ruska početnou skupinu vlastních fanoušků. Nebo že by se Karlovy Vary přestěhovaly do Prahy? V každém případě byla v hledišti slyšet ruština velmi často.

Na podiu tomu tak nebylo. Což je prý u baletu obvyklé…no, nevím. Prostě hrála hudba, do toho na bruslích mlčky přijížděli a zas odjížděli pěkně oblečení lidé, občas i myši. Myši měly jen dvě brusle, kdyby to někoho zajímalo. Na zadních nohách. Myši měly velikost lidských postav, jinak by je mohl neopatrný bruslař snadno přehlédnout a přepůlit. Však taky jedna myš během představení dokonce tragicky zahynula. Aniž by se představení přerušilo nějakým aktivistou. Zřejmě proto, že ochránci zvířat si tak drahé vstupenky nemohou dovolit. Myš ale naštěstí nezahynula vinou jiného bruslaře, asi to měla ve scénáři.

Na piruety občas došlo, na zmiňované Rittbergery naštěstí (kvůli malému prostoru na ledě) nikoli. Vzrušující okamžiky nastávaly vždy, když se trenérům nepodařilo udržet hráče (pardon, postavy) na střídačce a  na kluzišťátku se najednou pohybovalo třeba dvacet bruslařů. Dodržování bezpečné vzdálenosti bylo prakticky nemožné. A když v rámci taneční figury někdo na ledě předváděl holubičku (ano, to je ta poloha, kdy jedna z nohou je vodorovně ve vzduchu, stejně jako ruce, bruslař jen taktak drží rovnováhu), tak šlo okolostojícím, případně tančícím, skoro o život.

Smířil jsem se s tím, že nepoznám, která z postav je živá a která je jen oživlá hračka. Příběh si musím nastudovat aspoň dodatečně. Ale udělalo mi opravdovou radost, že  na konci se všichni sešli na ledě, aby nám ukázali, že během utkání nedošlo k žádnému zranění. Dokonce i ta uhynulá myš přitančila v plné síle. Oko nezůstalo suché.

 Při odchodu jsem si říkal, co by se asi stalo, kdyby v průběhu večera selhalo mrazicí zařízení, které udržovalo led tuze. Inu, asi by místo Louskáčka došlo na Labutí jezero.