Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
O očích Matějových a zázracích
datum / id31.12.2017 / 484347Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno241x
počet tipů21
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
O očích Matějových a zázracích

Matěj měl nejkrásnější oči ze všech zvířat, které jsem kdy měla možnost vidět zblízka. Sytě hnědé panenky  v rámečku předlouhých řas mi připadaly jako vzácné kameny zasazené do bělma.  Jiskřičky v očích dodávaly majestátní hlavě a mohutným rohům k zemi zatočeným   šelmovský výraz. Kamerunský kozlík Matěj vypadal, jako by se stále usmíval.

V předvečer Štědrého dne se mu podařilo zase utéct z farmy. Stál před naším domkem a nakukoval do okna.  Otevřela jsem dveře. Vešel do kuchyně. Vyčkávavě naklonil hlavu. Vzala jsem jablko z misky na stole. Ukousnul si a přežvykoval, a já ho na ta jablečná sousta nalákala zpátky tam, kam patřil, do výběhu. Sláva. Nemusela jsem použít pet láhev se studenou vodou, které se bál jako čert vody svěcené.

 Měl dobrou náladu a vřítil se do chléva ke kamarádce Madle. Zahnala ho, a tak kozlík rozjařeně udeřil dvěma ze čtyř kopýtek do kamenné zdi v boudě, až to cinklo. Vyhodil zadkem a znovu. Vyhazoval si z kopýtka…

Jindy by mne bavilo sledovat kozlíkovo předvádění mrštnosti a skvělé nálady, ale bylo třeba nastrojit připravený smrček a zabalit dárky. Dala jsem do krmelce voňavé seno a šla z kopce domů. Ještě, než jsem odložila teplou bundu, zvonil v bytě telefon. Á, pan soused z jednoho vzdáleného kouta naší ohrady.

Musela jsem si dát sluchátko kousek dál, jak křičel. Vyrozuměla jsem, že náš kozel jim sežral vánoční stromek, zbylo z něj jen ohlodané koště. Kde on teď bude shánět, den před Štědrým dnem, další?

„Přijďte k nám, nějak to vyřešíme,“ uklidňovala jsem souseda, a horečně přemýšlela, co dělat. V duchu jsem vypočítávala, co jsem kvůli tuláckým choutkám našeho Matěje musela v uplynulých měsících absolvovat. Díky němu „narovnávám“ vztahy se všemi dosud neznámými sousedy z okolí pastvin vyhrazených Madle a Matějovi. Kozlíkovi se několikrát podařilo strkat rohama tak dlouho do pletiva, až někde povolilo. Pak měl cestu volnou. Většinou se vydal na dobrodružnou výpravu sám, Madla byla bázlivější.

 Nejraději se špacíroval na domkách pod námi po hřbetech střech a rozhlížel  po nějaké laskomině. Na podzim, kdy v zahradách dozrávalo ovoce, se opíral předníma nohama o kmeny stromů a ochutnával. Jednou dokonce zavítal k restauraci do uličky pod námi, kde seděli na terase vodáci a hasili žízeň. Hostinský mi dal avízo a já s vodítkem na psa a suchými rohlíky v kapse odváděla za všeobecného nadšení kozla domů. Mysleli, že se jedná o propagační akci piva značky Kozel v restauraci, a fotografovali si nás.

Soused zvoní u branky.

„Omlouvám se za Matěje, tady máte náš stromek místo sežraného, a navrch ještě  lahvinku vína, tak co vy na to?“

Podmračený muž v kšiltovce prohlídnul darovaný smrček pečlivě ze všech stran, láhev strčil do kapsy od montérek a s brbláním o čertím kozlovi odešel. Zato naše rodina byla bez vánočního stromku. Musela stačit větev ve váze.

Vybavila jsem si v tu chvíli ještě jeden zážitek, zase z restaurace v uličce pod námi. Ze zadní  strany hospody  jsou dva pokojíky na ubytování. V létě, kdy byla okna v pokojích dokořán, strčil za kuropění Matěj hlavu dovnitř. Zamečel. Nocovali tam dva vodáci. Byli po flámu a spali. Slečna se probrala a spatřila v okně rohatce s dlouhými vousy, lomcovala partnerem a křičela:

„Já ti sice včera říkala, aby tě odnesl čert, ale nemyslela jsem to vážně - a on už pro tebe přišel, koukni!“    Některé hlášky vešly už do dějin oné restaurace.

Vánoční svátky toho roku sice byly bez stromku, ale jinak vcelku klidné. Manžel každý podvečer obchází farmu, a tak i tehdy, kdy jsem měli jen Madlu a Matěje, vešel do chléva. Madla stála u jesliček se senem a u ní, sotva se držíc na nohou, dvě kůzlátka. Novopečený otec Matěj stál v rohu boudy a nakláněl hlavu, prohlížel si přírůstky do rodiny. Pojmenovali jsme je Sylvinka a Bobeš. Přihodilo se na Silvestra, pár hodin do Nového roku.

Nebylo by na tom zase nic tak zvláštního, kdyby ovšem Matěj nebyl už pěknou řádku měsíců vykastrován.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

11.01.2018 18:02:38Gora

Okamžiku, děkuju...tobě také:-)

11.01.2018 17:59:20Okamžik

Vynikající povídka, závěr mě taky překvapil...:-) Přeji Ti příjemný večer...H.

11.01.2018 13:41:34Gora

Yane, dnes jsem od tebe dostala Ježíška...tak moc díky za všechny tři:-)))

11.01.2018 13:01:45Yan73

Konec mě překvapil:) Líbí, ahoj Y

04.01.2018 03:37:15Umbratica

Aha, chov koz nikdy nebyl mým koníčkem,takže jsem zase o cosi chytřejší. Jinak ale mám s chovatelstvím taky jisté zkušenosti.

02.01.2018 15:10:39Gora

upupo, kam zmizel Večerníček o kozlíkovi, netuším...díky ti za sympatie:-)

02.01.2018 15:06:27Gora

Dodolo, Matěj - náš - již bohužel nežije, roztrhal ho rys, když bránil své devítihlavé stádečko:-((

Moc děkuju.

02.01.2018 14:23:21upupa

Príbehy o zvieratách mám vždy rád. O kozách zvlášť, lebo sú drzé, sú smiešne a sú chytré. Be-e-e-

Ozaj, kam zmizol večerníček O kozlíku Matějovi? Na you tube ho niet.

02.01.2018 12:26:01Dodola

S tou reklamou by to mohlo být super, ještě bys na tom vydělala! Pamatuju si na jeden starý večerníček - kozlík Matěj, přišel mi tehdy tak trochu mysteriózní, v jednom díle tam kozlík vešel do obrazu, to by nedokázal ani te tvůj Matěj :-)

02.01.2018 05:22:16Gora

Um, díky i za osobní vzpomínku...u Matěje a všech kozlů po kastraci trvá ještě dost dlouho, než přestanou být plodní, a to byl u něj ten jeho bonus:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.