Bůh jako nejvyšší alchymista

Bůh jako nejvyšší alchymista, žongluje s chemickými prvky a míchá je do složitých vzorců a tvarů a přitom si brouká: „Směju se, když se člověk snaží být jako Já.

Jsem převlečen za cukráře a nabízím svůj jed. Ješitnost a pýchu a člověk bláhový líže moje pamlsky.“ 

Chemický vzorec jedu vykonává vše s matematickou důsledností. Není žádný prostor pro pochyby.  

Ale sami považme, člověk přece jen dělá stejné hlouposti jako bůh. Vytváří se vzletnou ješitnosti různé kejkle a nastavuje nohu druhému člověku. Něco božského musí být i v nás. 

Nakonec člověk povstane a ukáže na boha dlouhý nos. Bůh se urazí, odhrne závěs, za kterým se ukrýval a zvolá: „Toto ale ve vzorci nebylo! Toto se vymyká přírodním zákonům! S tím dlouhým nosem běžte do pr…..