sebedestrukce

 

 

šplhem přes blátivý dny

nedostanu se vůbec nikam

došla sem pozpátku zase až ke tvejm dveřím

jak je tohle sakra možný?

 

neklepu, hned vcházím

a v pokoji chlad a v uších zmatek

dva mínus jedna je to nejosamělejší číslo

co si zač, když tu nejsi?

 

dělám si to sama

přihlouple

to vykloubení duše

koukáš na to zdálky

v debilním potěšení

baví tě to?

 

(nezbylo nic)

sme pořád stejný

když se do sebe propadáme

a je to náramně dobrý

protože se tak rádi ničíme

 

(jen mi neber to málo, co sem ti ještě nestihla dát)

 

 

---