Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno o pol desiatej
Autor
gabi tá istá
„Včera prišla Lucia aj s takým dievčaťom, na tom veľkom aute,“ začína rozprávanie bez otázky moja mama. „Chodila s metličkou, vyzametala ho, vyupratovala, myslela som si, že hádam pôjdu na výlet. Ale vtedy tam namontujú zadné sedadlá a sa mi zdá, že ich tam nemali,“ pokračuje v podrobnom popise.
Nezainteresovaný by mal z telefonátu pocit, že som si najala súkromné očko, neveril by, že tieto informácie majú pre mňa nulovú hodnotu.
„Potom vytiahli z garáže také čosi veľké, zabalené, vyzeralo to ako šporák. Nevyšla som na balkón, nekričala som na ňu, veď to je ich vec. Mňa to nezaujíma. Tak neviem nič, celkom nič,“ jedným dychom pripomína, ako ju to nezaujíma, ale v hlase badať smútok, že predsa len.
Počúvam a občas dám najavo prítomnosť pohmkávaním, inak sa domáha, či som tam. Spomínam na babku Aničku, mamu mojej mamy, ako počas môjho obedovania, komentovala dianie v okne: „Ten chlap už ide druhý raz z obchodu, dohovie, či volačo zabudol, čosi má v kapse, vyziera to jako citróny.“ Vtedy som na znak spoluúčasti používala babkine: „Dohovie.“
Aj teraz sa mi často žiada, ale mama by ma odhalila. Napriek zmyslu pre humor, by sa jej to dotklo – tak už som ako ona?! Dávala by si väčší pozor a to naozaj nechcem.
Som vďačná za každé ráno, keď vyzváňanie preruší jej hlas.
18 názorů
gabi tá istá
01. 02. 2018neblbnite, ľudia, šak ja píšem pre dielňu a vy ma svojimi tipmi vystrčíte na hlavnú stránku, čo keď ma tam nejaký kritik zožerie? :))) ďakujem, agátka
gabi tá istá
01. 02. 2018áno, Um a moje susedy už prekročili záclonový level, vyjdú rovno na balkón, aj v zime, len čo začujú vrznúť garážové dvere
hanka :)
mali sme v dedine starších manželov, volali sme ich "obecný rozhlas", bývali nad železničnou stanicou, stále v okne, vedeli o každom pohybe každého z nás:)
Tvůj příspěvek mi připomenul siluetu sousedky,která vždy za záclonou sleduje ,kam jdu a odkud se vracím a myslí si naivně,že ji za záclonou není vidět. Taky mám ale staré rodiče a vím,jaké drobnosti a banality kolem sebe sledují,protože prostě nic jiného není na obzoru.
Úplně se ztožňuji s poslední větou tvé prózy. Tip.
gabi tá istá
31. 01. 2018Dodola, aj moja suseda vie o mne viac, ako ja sama :)
Tak už chápu, proč mám tak divný pocit, když jdu na vlak...
Připomíná mi to tchána. Věděl vždycky všchno, ale když mu v noci vykradli samoobsluhu přímo naproti jeho oknu, nevěděl vůbec nic. K všeobecnému obveselení.
gabi tá istá
31. 01. 2018áno áno áno, Jarko
Som vďačná za každé ráno, keď vyzváňanie preruší jej hlas. To je pro mě podstatné.
gabi tá istá
31. 01. 2018vďka, chalani :)
aleš-novák
31. 01. 2018však nám pěkně nahráváš, tak se nediv...:o)
gabi tá istá
31. 01. 2018ste skvelííí, keby ste ma videli, ako sa tu usmievam
jj, nebudeme jiné... co už má asi tak dělat? Myslím, že ani mě už v jejím věku nebude zajímat nějaká keramika a kreativita... juknu z okna a budu šmírovat lidi a možná i hartusit... jj, hartusit budu tutově :)))
aleš-novák
31. 01. 2018Okno je jako televize...reality show, s lidmi, co známe...a bez koncesionářských poplatků...:o)
Tak si matně vzpomínám, že i mnohem mladší -mí známí - bydlí ve střediskové:-) na rynku a nic jim neujde, co se na náměstíčku děje, kdo kam šel...a kolikrát.
Taky se divím, že to některé lidi baví...kdyby tam šel slon, možná bych si ho všimla, i když, kdo ví:-)