Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

On-line

    +1 neviditelných
    Soudci neotesaného flirtu
    datum / id01.03.2018 / 485768Vytisknout |
    autorMovsar
    kategorieMiniatury prozaické
    zobrazeno313x
    počet tipů9
    v oblíbených0x
    zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
    Soudci neotesaného flirtu

    Soudci neotesaného flirtu

    Manažer prodejny Billa, Vodičkova. Má tetované předloktí a nemá tesáky, poněvadž už je starý vlk. A taky má z piva břich a chuť na cigaretu, jak říká. Z rozmaru houpe pokladní, která nemá sice viditelné tetování, zato má viditelnou nadváhu a stejnou chuť kouřit. Manažer hýká blahem, pokladní ho napomíná, ale také je jí ta situace blažená. Zákazníci se dívají přísně jako soudci flirtu poněkud neotesaného.


    Značky

    Zakusuje se do čokolády Milka, hladově a s vášní. Na zastávce holka. Město sevřel mráz, každý se hledí pořádně najíst. Milku prý jedli esesáci při obléhání Stalingradu. A uniformy jim šil Boss, jezdili mercedeskami a v létě, pokud se ho dožili, nosili adidasky. Některé značky neztrácejí glanc..


    Nesnesitelná lehkost sítě

    Jak nekonečný vesmír je síť sítí. A lidé plují prostorem, infonauti. Nepřetržitý tok zpráv, jedna překrývá druhou, rodí se v chladném stínu, hynou. Sdělení svou banalitou podobná prachu. Miliony a miliony ňader a klínů svítících jako hvězdy, těla bez tváří zbavená tíže identity. Přátelství rozestoupená do světelných let. Nesnesitelná lehkost sítě.


    Světlo a stín

    Na konci zimy, když se na scénu opět vrací světlo, přichází k člověku - paradoxně - pocit beznaděje. Beznaděje, která ale může být otevřeností smyslu. A tak se choulíš nahý pod peřinou, bezmocně jako moucha pod novinami, jako dítě v těhotném břiše, kterému se nechce na svět. Jako by jaro se svým životním elánem mělo, nahlíženo z předpokoje února, v sobě cosi tísnivého. Neboť úzkost je stínem života.


    Kdyby tak život…

    Kdyby tak život byl jen jako ráno u bábovky, snadný, nezávazný, sladký.. Ale on je často smutný a těžký jako loučení skautů na konci léta. S březnem přibývá světla a ubývá sil, jarní kvítky teprve čekají na povel Krakonoše. Když nejsi voják, robátko nebo vězeň, povel nepřijde a nechat rozkvést vůli musíš docela sám.

    Sdílejte dílo:



    Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

    |< <
    > >|

    09.03.2018 19:08:21Zdenda

    To s těma značkama mě taky okouzluje.

    09.03.2018 06:36:26Fruhling
    Tohle máš nezvykle střídmé a poetické.
    03.03.2018 12:37:32Movsar

    jsem rád, že jste se tady zastavili a napsali, přátelé. díky!

    02.03.2018 11:09:40upupa

    Jarné depresie. 

    Tá sieť, to je fajn, že ju niekto prehliadol. Na webe je vraj všetko... no veď práve! Ako tam chceš nájsť niečo rozumné? Kedysi boli knihy. Nebolo v nich všetko. Iba rozumné!

    Volkswagen znamená ľudové vozidlo. Pre Nemcov je trápne vyslovovať ten názov celý, tak hovoria iba: fau-vé. Ale pôvodne to fakt bolo ľudové vozidlo.

    Predsudky o tom, čo je spoločenské, narážajú na chtíč predavačky, a chtíč je nespoločenský. (V niektorých krajinách ani nemajú sex, tam musia deti naozaj nosiť bociani.)

    Tentoraz ešte o čosi lepšie, než inokedy, Movsar.

    01.03.2018 23:29:10Lerak12

    Pěkně zapracované myšlenky.

    01.03.2018 18:16:44Gora
    redaktor poezie a prózy

    Správně jarně melancholické, a zábavné přitom...


    |< <
    > >|
    Všechny kritiky na jednu stránku



    Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
    Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.