Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Ježek a jablíčko
datum / id11.03.2018 / 486014Vytisknout |
autorbixley
kategoriePohádky
zobrazeno308x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Ježek a jablíčko

Jednou si tak ježek Jaroslav vykračoval lesem, tu slupnul žížalu, tu nějakého brouka a bylo mu dobře. Vtom však před sebou uviděl jiného ježka, který si na hřbetě nesl jablíčko.

                „Tak to jsem ještě neviděl,“ rozesmál se ježek Jaroslav. „Tahat se na hřbetě s nějakým jabkem. Nejseš ty nějakej divnej?“ a smál se dál, až se za břicho popadal.

                „Já jsem namalovanej,“ řekl druhý ježek. „Mně to nevadí, já nic necítím.“

                „Jak to, namalovanej?“ divil se ježek Jaroslav.

                „No, já jsem totiž utekl z kresleného filmu, už mě to tam nebavilo.“

                „Jo ták, takže to jabko ti nakreslil nějakej malíř?“ chtěl vědět Jaroslav.

                „Přesně tak,“ přitakal ten nakreslený.

                „A viděl vůbec ten pan malíř někdy nějakýho skutečnýho ježka?“ ptal se Jaroslav dál.

                „To nevím, asi si myslel, že si na tom jablíčku pochutnám,“ usoudil obrázkový ježek.

                „Brrr, jabka ježci nejedí. My se v nich jenom válíme, protože hezky voní.“

                „Opravdu?“ divil se ježek z filmu. „Tak to běž tomu panu malíři vysvětlit,“ navrhl Jaroslavovi.

                „No jo, ale jak se tam dostanu?“ mudroval ježek Jaroslav.

                „To je jednoduché,“ mínil ježek s jablíčkem,“já jsem šel nejprve rovně za nosem, potom doleva a nakonec doprava, až jsem se octl tady. Tak to zkus vzít opačně,“ radil svému živému kamarádovi.

                Jaroslav o tom chvíli přemýšlel, ale pak se rozhodl, že to zkusí.

                „Tak jo, půjdu za panem malířem, počkej tady,“ řekl druhému ježkovi a vydal se na cestu. Šel tedy doleva, potom doprava a pak rovně za nosem. A najednou lup! octl se na papíře.

                Pan malíř se podíval na ježka a podivil se. Místo jablíčka na hřbetě měl v puse žížalu.

                „Vždyť jsem ti namaloval jablíčko. Ty jsi ho už snědl?“

                „Kdepak,“ ozval se z papíru ježek Jaroslav. „Mně jabko nechutná. Daleko víc si pochutnám na žížale,“ vysvětloval.

                „No jo, ježku,“ zamyslel se pan malíř, „ale s tím jablíčkem to bylo hezčí. Žížaly jsou takové ošklivé, to se dětem nebude líbit.“

                „Proč by se to dětem nelíbilo?“ nechápal Jaroslav. „Mně se žížaly líbí. Když se ta žížala v mé puse bude usmívat, tak se to dětem určitě bude líbit.“

                „Myslíš, ježku?“ pochyboval pan malíř. „No, můžeme to zkusit.“ A pan malíř nakreslil žížale rozesmátou pusu od ucha k uchu.

                „Není to špatné,“ usoudil nakonec pan malíř.

                „Tak vidíte,“ ulevilo se Jaroslavovi. „Víte, já jsem ježek Jaroslav, bydlím tady v lese a ten namalovaný ježek mě za vámi poslal, abych vám to vysvětlil.“

                „Ach tak,“ pochopil náhle pan malíř, “mně to bylo hned divné, že by se ježek sám přemaloval.“

                A Jaroslav se nabídl, že toho nakresleného zavolá zpátky. Šel zase rovně za nosem, potom doleva a nakonec doprava, až na lesní cestě uviděl ježka s jablíčkem.

                „Tak jsem ti to zařídil,“ volal Jaroslav s rozesmátou žížalou v puse, kterou mu pan malíř nakreslil.

                „To je krásná žížala!“ liboval si nakreslený ježek a hned pelášil za panem malířem, aby ho takovou krásnou žížalou také obšťastnil.

                Ježek Jaroslav byl spokojený a šel to povyprávět paní ježkové Jitce a ježčatům Honzíkovi a Toníkovi. Všichni se tomu moc smáli. Paní ježková udělala k obědu žížaly na cibulce a všem to moc chutnalo.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.03.2018 12:44:15bixley
Dík.
14.03.2018 12:16:48Lakrov
redaktor prózy

Milá pohádka, odmyslíme-li si fakt, že žížala je živý tvor, k němuž by někteří  z dětských čtenářů mohli mít kladný citový vztah, neboť existují i pohádky  o žížalách. Zda se žížala může nebo nemůže smát jsa v zubech predátora  (nebo zda se žížala může vůbec smát), to nechme na fantazii malých čtenářů.  Za oceněníhodný považuji fakt, že je v téhle pohádce uvedeno na pravou míru  ono pradávné dogma o ježcích a jablíčkách, které je častým tématem mnoha  obrázků. Za zmínku by stála také antipatie ježků vůči zmijím a značná odolnost  proti jejich jedu, ale to už je jiná pohádka. K téhle doplním jen  tip.  

11.03.2018 20:23:19bixley

Díky.

11.03.2018 20:15:23Lerak12

Klidně takovou dětskou jímavost bych si i dnes (jako vyzrálý postpuberťák) klidně vyslouchal živě. Hezký svět!   

11.03.2018 16:11:18bixley

Goro, díky.

 

Kočkodane: bohužel nejsi ježek, jsi kočkodan. :-)

11.03.2018 15:24:21Kočkodan
Rozchechtaná rousnice je lepší než kyselé jablko.
Už se těším na příběh o daňkovi Ludvíkovi. (úsměv jako vymalovaný)

Možná je to moje neumětelství, ale vždycky když jsem já na někoho volal s žížalou v puse, tak mi vůbec nebylo rozumět. ;-)
11.03.2018 14:45:11Gora
redaktor poezie a prózy

Jaroslav Ježek pobavil...a celé vyprávění je naučné a zároveň zábavné.

Na konci možná chybí jedno - dvě slova...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.