Bubliny

Každý z nás má tu svou. Prostor v němž žijeme, naše okolí, sociální skupina, do které patříme. Bubliny vyplněné názory, touhami, přáteli, pohledy na život a prioritami. Sdílnost, která je pro člověka tolik důležitá. Není to ale náhodný shluk vjemů, jež prosycuje naše okolí. Tyto hranice vlastního světa si utváříme sami pro své pohodlí. Je přeci mnohem snazší a příjemnější, když nás lidé kolem chápou a zapadáme mezi ně. Zřetelně a logicky, vrána sedá k vráně a nikdo se nechce přátelit s někým, jehož žebříčky se zásadně liší. Je ale tato oddělenost přínosná pro společnost a pro nás samé? Kam až nás může zavést ignorance a pohrdání námi nepreferovaných hodnot a názorů? Slavný Voltaire kdysi pronesl, "Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl." Jak důležité jsou tedy respekt a pochopení vůči odlišným myšlenkám? Zásadně. Každý z nás je naprostým originálem a jestliže se nedokážeme naučit nahlížet na různé věci nejen ze své perspektivy, hrozí nám obrovská společenská a také lidská propast. Na místě tedy není výsměch a pohrdání, ale diskuze na úrovni. Člověk, který o sobě míní že je inteligentní, avšak nedokáže přijmout a zhodnotit bez emocí cizí myšlenky není o nic lepší než ten, jímž pohrdá. Můžeme se pokusit debatovat, vysvětlovat, chápat, ale nikdy ne opovrhovat. Uvedu příklad. Nedávná volba českého prezidenta vyvolala napříč širokou společností vlnu obřích dohadů a rozpolcení. Na jedné mnou sledované politicky založené stránce (lumpenkavárna) se dokonce lidé chlubili tím, že se přestali přátelit se svými známými, kteří volili Miloše Zemana. Pro mě naprosto nepochopitelná věc. Každý má přeci právo na vlastní rozhodnutí, každý má vlastní důvody a každý má svůj náhled na situaci. To že s někým nesouhlasíme, by nemělo znamenat jeho okamžité vyloučení z našeho světa, protože právě takto mezi námi rostou tlusté neprodyšné zdi a nikdo z nás přeci nechce být zazděný. Přála bych si, aby na prvním místě bylo vždy to, že jsme především lidé. Cítící bytosti, zmateně proplouvající světem ve velkých mýdlových bublinách. A také bych si přála, aby se každý z nás alespoň jednou za čas ze své bubliny dostal ven, abychom vystoupili ze svých pravd a pokusili se se zájmem a nasazením pochopit pravdy druhých. Aby každý z nás došel ke zjištění, že i tam je svět krásný a lidé dobří a že otevření se odlišnostem je také otevření se novým zážitkům, možnostem a sobě samému.