Děti byly zas nemocné, u nosánků se jim dělaly sople, maminkám už z toho bylo do pláče. A některé z nich plakaly a u nosánků se jim dělaly sople. Ale nic se nedalo dělat, sebraly děti, posadily je do sedaček svých kombi vozů a vyrazily k sanatoriím. Tam dostaly radu a kodein, který pak, až krabičky zežloutnou, zkonzumují starší synové. Mizérie.

Ze superostrých obrazovek meteorologové zas byli samá výstraha těžkými stupni zátěže. Dětem, kardiakům a starým lidem se prý bude špatně dýchat. Maminky pokývaly hlavami a z youtube pustily dětičkám pohádky k usnutí. Volný čas pak vyplnily stížnostmi odeslanými na všechna známá čísla kamarádek. Mizérie.

K večeru se obvykle vracívají tatínkové z práce. A on je večer. Za některými okénky hypotečních bytů ale ještě nebo už žádní tatínkové nejsou. Ti, co tam už nejsou, byli vyhnáni. Ti, co tam ještě nejsou, vyhnáni budou. Anebo sami půjdou! Vždyť co s nimi, jsou samá milenka, pozdní příchod domů a pak doma takoví kebuláči k ničemu. Snad jen ta koruna, co se jim sype k kapsy, potěší.

Ale nebuďme příliš hořkožvatlaví. Jsou i domácnosti krásné jako z pohádky. Tam, když stoná mraveneček, tatínek přijede o něco dřív. Cestou koupí mrkvový dort od pekaře Pavla a pro maminku kytičku. Ona mu vylíčí všechna utržená příkoří a společně si přečtou povídání o alergiích. „Ty zatracené alergie!“ uleví si pak mladí rodiče nad internetovými diskusemi www.mimino.cz, z nichž se podává toliko rychlá smrt, v lepším případě doživotní následky podobné těm z Černobylu.

A když taková krásná rodina pak usedne do pohodlného gauče, slíbí si odjet o víkendu na Sněžku svým fungl novým autem. Poněvadž automobil je předpokladem rodiny, prvním zákonem manželství, zakládajícím kamenem sexuality, propustkou k reprodukci a – zdrojem všech dýchavičných obtíží těch krásných malých robátek. Mizérie.