Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+8 neviditelných
NEVESELE DO VESELÍ - FEJETON
datum / id12.05.2018 / 487691Vytisknout |
autorkuča
kategorieFejetony
zobrazeno83x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
NEVESELE DO VESELÍ - FEJETON

 

   Když mi v listopadu bylo shůry dáno přestát víkendový pobyt na Šumavě (laskavé čtenáře jsem promptně informoval), pookřál jsem jak bájný Atlas, kterého konečně zbavili tíže nebeské klenby. Potvrdilo se, že takovéto aktivity rozhodně neprospívají mému tělu, tím méně duchu. Bylo zřejmé, že další podobná eskapáda je možná už jen v případě náhlého pomatení smyslů, které by vyústilo v absolutní ztrátu pudu sebezáchovy. Oprášil jsem osobní heslo „VŠUDE ŠPATNĚ, DOMA JAKŽTAKŽ“ a v následujících týdnech se věnoval jen činnostem poblíž bydliště.

   Manželčinu zmínku o výjezdu na jih jsem zprvu přeslechl. Druhé upozornění jsem neslyšel a třetí připomenutí ani nechtěl slyšet. Vše marno. Zaharašila přede mnou arzenálem obvyklých i přísně tajných ženských zbraní a lstivě poukázala na neobvyklou láci celého pobytu. Nač vzdorovat? Rozumní muži vědí, že co si manželky umanou, toho docílí. Rozumné muže zdobí vyrovnanost a klid.

     Odjezd byl stanoven na neděli. Jelikož začala trucovat moje břišní dutina, požádal jsem ženu o šálek zklidňujícího mátového thé. Šálek jsem dychtivě vypil a teprve pak si uvědomil, že máty v něm nebyl ani lístek. Manželka zamumlala cosi o heřmánku, věc jsem tedy považoval za vyřízenou. Během příští hodiny jsem byl vyřízen já. Kdepak heřmánek! Dozajista se jednalo o výluh směsi z přesličky rolní a pýru plazivého, vždyť dostavivší se močopudné účinky mě přinutily označkovat téměř každý patník na trase Nalžovské Hory – Malý Bor. Čirá hrůza! Do cíle cesty ve Veselí nad Lužnicí jsem dojel zcela vyždímaný.

   Hotel překvapil úrovní služeb, ochotným personálem a dřevěným retro výtahem. Pobyt jsme prolenošili v pohodlné posteli, proskotačili v rozpustilé vířivce a zdrželi se i na masážním stole. Občas příjemná procházka. Tu na březích Lužnice, tu po stráních kol Nežárky.

   Ráno před zpáteční cestou, mě žena překvapila žertovným oslovením: „Tak jak dneska, kdy budeme stavět, ty můj Alíku?“ Alíku? Proč Alíku?

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.05.2018 15:56:32Jeff Logos

Pěkně ze života

14.05.2018 10:13:59Kočkodan
Zrejme vedete jiz delsí dobu rozhovory na téma porízení rodinného domku. Ale nejspís pro díte, vy myslím uz vlastní dum vlastníte.
12.05.2018 21:44:06Evženie Brambůrková

To je ale pěkný příběh. :-))) /T Skoro jak u nás.

12.05.2018 20:12:15vesuvanka

Pěkný fejeton, pobavil mě :-))) TIP

12.05.2018 18:03:27Oskar Koblížek

... Žena nikdy neví, co přesně chce, ale nedá pokoj, dokud toho nedosáhne ...

Snad proto se jim z nás daří dělat „Alíky“, často slintající a s vyplazenými jazyky. Veselé psaní. :-))

12.05.2018 14:32:57aleš-novák

I banální historka, pokud se tvořivě zpracuje, vyvolá úsmev. To není zas tak málo...

12.05.2018 13:46:17Fruhling

Psát fejetony není žádná zádel. Jejich nespornou krásou je ale to, jak ze zdánlivě banální historku převrátí do úvahy nebo komentáře. Tady zůstalo u prvního.

12.05.2018 13:06:52Diana

Pobavilo, fajn! :-)))*

12.05.2018 12:48:10Gora
redaktor poezie a prózy

U vás je legrace:-) a ty z ní "ždímáš" a daří se ti!


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.