Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
stěhování
datum / id16.05.2018 / 487784Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno329x
počet tipů21
v oblíbených2x
do výběru zařadila2a2a, Gora,
zařazeno do klubůSantiin výběr,
stěhování

tatínek natahuje ruce a vyklízí sklep
všechny ty pruty bez ryb s ostrými háčky
které zapíchává do korkového držadla
natáčí ramena
aby nezranil bratra 
poskakujícího kolem ve fialových bačkůrkách
s baťohem lví hlavou
natěšeného
že bude spát se mnou v novém pokoji

trubky nad hlavou si ještě vybavují útlá těla akrobatů
ze zimních večerů
kdy zaprášeně propouštěly teplo a schovávaly tajemství
pochechtávajících kokonů

tatínek odklapne pastičku
pošle myš na poslední odpočinek do pytle
brácha si cucá prst


x

cizí nohy zkouší vrzající parkety 
nikdo se nezouvá
patnáct krabic nádobí
skříně židle stůl
a koberec vymlácený tatínkem
který se čím dál víc bojí změn

x

bohatství je nastřádaná fantazie po kapsách
ztracený kapesník s monogramem
nudle v rukávu
hliněné kuličky pověšené na hřebíku v prázdném sklepě
a taky elektrický proud ve dveřích jedné z kójí
který nás tak přitahoval

x

první stěhování si nepamatuju
byl mi rok
ale jezdím kolem toho domu pravidelně
pátrám ve zdech jestli se mi něco nevybaví
třeba pleny na šňůrách 
 
jednou určitě zastavím a vejdu

x

pátý domov

slyším ho
všechny vzdechy
svlékání zdiva zjara i tu plíseň v rohu pokoje
která touží spolknout mé snahy zatočit s ní
tváří se pokojně
jako by rozpínání nebylo v její povaze
jen trochu vykukuje u podlahy
někdy jí i domlouvám
že ve dřevníku má sestry a rodina je nadevše

rodina je nadevše
 
x

konečně prší
jako když svíce rozhoří
a tma si myje hlavu v blikajícím světle
dospělost nám brání
svléknout šaty
a s novou kůží vyjít do jarního deště

a přece
v zaprášené řece kapky odhrnou první vlnu
vyvrhnou ztracené lodě
až se za horizonty vzdouvajících plachet otevře obloha
pro Fénixe…


pookřát blízko horkých křídel
smíchaných s deštěm
popraskanými chodidly
popelem    

x

prázdné skříně nahá ramínka
svět je malý pro tučňáky
pod tenkým ledem plavou staré kabáty
mávají rukávy
ryby do nich boří tlamičky
schovávají se v podšívkách a smějí těm nahoře
ať si mají hlad

a my tu v jarním dešti taháme bambusové pruty
s myší na háčku

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.05.2018 06:42:52agáta5

Karle, jj, nahá ramínka mám taky ráda-nerada :)

PN, prý Hrabal... ty jsi velkorysý :) díky

Přemku... povodeň nee, jen potůček - maličkej :) díky

20.05.2018 07:33:47lastgasp

Ještě si přidám - bohatství je nastřádaná fantazie po kapkách - i z kapek vznikne povodeň. Napíšu si do poznámek, Agy je potopa a jdu si dát taky panáka.

 

19.05.2018 19:39:39Promenlivynick

ag, v první polovině jsem si říkal,: hrabal, hrabal !  už aby to dala do prozy a vydala novelu.

V druhé části jsem tě pak ve tvé poetice poznal.

Pochvala Hrabalovi i Agátě v tobě. ::-)

 

 

19.05.2018 00:32:23Lerak12

Hm. Nejen pěkně ubíhající, ale i zajímavé. Nej ty nahá ramínka ve skříni. Hezký to máš.

17.05.2018 10:31:30Čudla
/*
17.05.2018 09:18:57Musaši

Venku docela hustě prší,dešt'ové kapky mlátí do okna knihovny a tvé nostalgické pásmo velmi pěkně ladí s atmosférou v počítačové místnosti,ve které jsem tentokrát sám...takže tip.

17.05.2018 06:00:40agáta5

Diano, Evžo, děkuji, že mě čtete, děvčata :)

16.05.2018 19:57:49Evženie Brambůrková

Ano, fantazie je bohatství. Každý nemůže být bohatý.  Užívej si to. :-) /T

16.05.2018 18:00:43Diana

Fajn :-)*

16.05.2018 17:47:48agáta5

prej báse\ň :) ale hřeje


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.