Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Nemoc jako příležitost
datum / id25.05.2018 / 487986Vytisknout |
autornascheanou
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
zobrazeno115x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Nemoc jako příležitost

 

 

Procházím se chodbou nemocnice. Jsem sjetá prášky na uklidnění, špatně se mi vybavují předešlé dny, co se se mnou dělo, jak jsem se tu objevila, nedokážu s úpnou přesností určit. Doktoři mi zatím tají, co se mnou je, nebo se tak alespoň tváří. V posledních dnech jsem se snažila meditovat, ale moc to nešlo. Něco není v pořádku. Esoterici by namítali, že nemoc se má brát jako příležitost, já ale nevidím nic příležitostihodného v zápachu chlorovaných chodeb, v roji vychrtlých anorektiček ládujících se při snídani bílým pečivem. Příležitost pro mě ani neznamená hrát karty s paní, která předešlého dne prodělala elektrokonvulzivní terapii, její nepřítomný pohled mě znepokojuje. Lidská zombie.

 

Při mém přemístění z tohoto oddělení na jiné potkávám hocha s křížkem na krku, s rozcuchanými vlasy. Vypadá ledabyle, sešle a omšele. Vypadá jako poustevník, i když má nalakované nehty načerno. Při mém odchodu z tohoto oddělení předávám sestřičce žlutou narcisku. Už asi viděla v životě mnoho, a tak se nestydím za svůj stav, vždyť přeci ty prášky na uklidnění jsem do sebe nenarvala já, nýbrž mí doktoři. Žlutá narciska jako symbol naděje. Sice zatím nemám žádnou nemoc, ale proč bych jinak byla v nemoc-nic-i? Jelikož zatím nemám oficiální nemoc, nemohu ji brát jako příležitost. Přesunuji se tedy poslušně na další oddělení, pěkně v řadě, hlavně nenásilnicky, Přelet nad kukaččím hnízdem.

 

Po pár týdnech na druhém oddělení dostávám při propouštění oficiální diagnózu, tak se tomu tady říká, ale je to prý stejně jenom pro pojišťovny. Diagnóza, nemoc, porucha: nikdy jsem nepochopila, jaký je mezitím rozdíl. A tak mě vyzvedává můj milý, předáme květiny ošetřující lékařce a já doufám, že se na tato místa nebudu muset už nikdy vracet.

To ale ještě nevím, že se sem na příští rok vrátím, sice na jiné oddělení, ale všechno si ještě jednou zopakuju v modré skupině psychotických pacientů. Znovu budu pozorovat lidské trosky, ztroskotance, lidi úzkostné, nespokojené se svým životem, depresivní… Ano, tentokrát beru svou nemoc jako příležitost, protože už ji dobře znám. Je nevyzpytatelná a přímočará stejně jako já. Přichází a odchází s přicházejícím a odcházejícím jarem, létem, podzimem a zimou, má své zvraty a amplitudy. Dnes už jí dobře znám.

 

 

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

28.05.2018 07:55:09K3
redaktor prózy

Je žlutá narciska symbol naděje? Pro mě spíš symbol žárlivosti?

Má to hodně co do sebe. T.

26.05.2018 13:08:13Gora
redaktor poezie a prózy

Vyprávíš o sobě a já si v tvých příbězích nacházím i pro sebe...

s úpnou přesností určit. - s úplnou

25.05.2018 23:21:07Lerak12

I když Tvé příběhy jsou v jistém smyslu mono-tématické, mám důvod stále Tě číst. Až na vyjímky to stojí za to! Jsi na vlně a těší mě to. Pěkné dílko.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.