Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Demolice 2
datum / id29.05.2018 / 488084Vytisknout |
autorlastgasp
kategoriePovídky
témaHumorné
zobrazeno101x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Demolice 2

Demolice 2     

 

        

         Někdy zasáhne vyšší moc, prozřetelnost, osud, nebo náhoda, nebo všechno dohromady. Takhle k tomu došlo na jaře v jedné malé vesničce na severu Čech, nedlouho po skončení války.  Uprostřed návsi u kapličky byl malý můstek, pod nímž vedl potok do husího rybníka, jak se mu říkalo. Vlastně to nebyl žádný potok, byla to jen taková dešťová strouha, kterou starší děti rády přeskakovaly. Rybník nebyl zvláště velký, ale hejna hus a kačen ho denně užívala. Kočí sem vodili koně k večernímu plavení. Můstek byl bez zábradlí, krásně klenutý, z bočních stran porostlý keříky bezu a sloužil mnohá léta. Stál vlastně uprostřed návsi a obec rozděloval na dvě části. Tradičně na horňáky a dolňáky. I zde postupně došlo k tomu, že fyzická životnost, nebo jinak řečeno použitelnost, dosáhla svého konce a můstek dožil. Klenutí se zřetelně drobilo, spáry se zvětšovaly a někteří se již této cestě vyhýbali.

                 Odpovědní konšelé se začali radit. Navrhovali, hlasovali, zapisovali, ale dohodnout se nemohli. Část z nich, zejména horňáci, byla pro okamžité zbourání a postavení nového, betonového, širšího, se zábradlím a chodníkem pro pěší, tedy moderním, užitečnějším a bezpečnějším. Zprvu se zdálo, že je to výborný nápad. To lidi určitě potěší. Když došlo na otázku, kolik stavba nového můstku bude stát, názory se příkře rozdělily.

                 Rázem bylo po jednoznačném rozhodnutí. Dolňáci byly spíše pro opravu a podepření, což by bylo mnohem levnější, Také by se zachoval původní vzhled návsi s kapličkou, který byl po léta na pohlednicích pro turisty.

                 „Vážení, mějte na paměti, že první kolorované fotografie naší obce se objevily již v roce 1912,“ připomenul kulturní historii učitel jednotřídky Kalaš.

         „To by se mělo, přece jen zvážit,“ dodal ztichlým hlasem.

         Nerozhodnost a šarvátka s obviňováním situaci komplikovalo a můstku hrozilo zřícení. Rozhodnutí se opakovaně odkládalo, jednou kvůli volbám, jednou kvůli žádosti o posouzení technického stavu, nebo přidělení peněz.

         Štajgr Pouva, zvyklý výbuchům na šachtě, byl jednoznačný:

         „Já bych to vyhodil do povětří a bylo by po prdeli,“ zkoušel dostat na svou stranu váhavé zástupce výboru.

         „Nepřivolávej neštěstí ty radikále, stačí, že se rouháš v hospodě,“ mírnil jeho nápad zástupce živnostníků Kareš, který byl spíše pro návrh na podepření klenby.

         „Vidím, že se budeme tak dlouho rozhodovat, až nám to spadne samo, nebo se tam, nedej Bože, propadne autobus“, varoval starosta Zemek, který v obci a okolí působil také jako cestář.

         Nakonec však rozhodla vyšší moc, jak bylo uvedeno na začátku. Místní chlapci našli na konci obce mezi keři u cesty do polí německý pásový motocykl NSU HK-101 Kettenkrad. Byl částečně rozebraný, ale stal se okamžitě předmětem jejich hry na vojáky. Motor se nastartovat nepodařilo, ale tančík se stal okamžitě zdrojem věcí, z hlediska kluků velmi potřebných. Prohledali všechny brašny, bedýnky, kufříky a rozebrali si nálezy mezi sebou.

                 Nejzajímavější nález byl v dřevěné khaki bedýnce. Byly to ruční granáty. Nic kluky nevarovalo, ani nevěděli nejdříve, co s nimi udělají, ale každý si vzal dva, tři a šlo se domů. Cestou si tento úlovek rozmysleli a vzít si je domů, se jim zdálo přece jen být nebezpečné. Schovali si je tedy pod můstek k rybníku. Jeden z nich, zvědavý Slávek, ale neodolal, a přinesl si jeden granát domů.

                 Naštěstí si ho všiml otec, který okamžitě zakročil a granát mu sebral. Když se Slávek Maryška přiznal, a řekl, že ostatní si vzali také, ale schovali si je pod můstek na návsi, dostal otec málem infarkt. Okamžitě běžel s granátem na četnickou stanici, kde nastalo zděšení. Jakmile četnický strážmistr uviděl Maryšku s granátem v ruce, chtěl nejdříve vyskočit oknem. Pak si to rozmyslel a přikázal mu, aby ho opatrně položil na zem v chodbě. Budovu Národního výboru, kde byla i četnická stanice, pečlivě zamkl a nařídil Maryškovi, aby hlídal a každého od vchodu odháněl co nejdále. 

                 Strážmistr zburcoval trubače hasičů Pánka, aby vytroubil poplach a za pomoci vylekaných sedláků a dobrovolných hasičů silnici přepažili laťkami, místo označili velkou cedulí s nápisem Pozor miny - nevstupovat. Na obou koncích obce umístili dopravní značky Zákaz vjezdu a rozmístili hlídky.

         Teprve k večeru přijeli z okresního města vojáci a po krátkém průzkumu nechali vystěhovat z blízkého okolí od rybníka všechny lidi. Čekalo se celou noc, co bude. Místní se označenému místu pečlivě vyhýbali, koně se neplavili, husy a kačeny zůstaly zavřeny doma.  Přes obec se nejezdilo.

         Časně ráno pyrotechnici nejprve vyzvedli granát z chodby budovy Národního výboru a přidali ho k ostatním pod můstek. Nechtěli riskovat další přenášení munice a

odpálili hromádku granátů přímo pod můstkem. Kolem deváté ráno zatroubil trubač Pánek varovný signál a ozval se výbuch. Do okolí a po návsi létaly kameny a hlína. Výsledek byl úžasný. Po můstku ani památky. V silnici se vytvořila velká díra a bylo zbouráno. Výbuchem nebyla poškozena ani žádná okna v okolí. Jen u Skorcoých došlo k předčasnému otelení krávy, které dopadlo dobře.

         „Já vám to říkal, že nejlepší by to bylo vyhodit do povětří a hotovo,“ uklidňoval vzrušení štajgr Pouva.

         „Stejně si myslím, že v tom máš prsty,“ nenechal se odbýt živnostník Kareš. „Ty kluky si musel navést, jinak si to neumím představit. Ty jsi neštěstí naší obce. Víš, co se mohlo stát? “

         „Ježíši, dejte už pokoj a buďte rádi, že to takhle dopadlo. Můstek se postaví novej a zasejc se můžete hádat o něčem jiným,“ uklidňovala chlapy Lhotecká, manželka místního pekaře, předsedkyně odbočky Červeného kříže, jejíž členky byly připraveny poskytovat zraněným první pomoc. Naštěstí k žádnému zranění nedošlo, tak rozdali pár prášků proti bolení hlavy. Četnický strážmistr si řekl o dva.

         Lidé mohli opět chodit přes náves. Než byl postaven můstek nový, museli používat cestu kolem druhé strany rybníka, auta a autobusy vesnici objížděly. Konšelé a místní činitelé se chodili dívat na vzniklý prostor pro stavbu nového, betonového můstku se zábradlím a chodníky pro pěší s uspokojením. Parta kluků přemohla nechtěně hlasování i připravované referendum. Nakonec i potrestání je minulo, většího uznání vděčnosti se ale nedočkali. Začátkem školního roku stál u rybníka nový můstek a učitel jednotřídky Kalaš pořídil první fotografie do kroniky obce.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.06.2018 14:14:26reinka

Taky se mi tahle verze líbí víc :-)

31.05.2018 21:53:18lastgasp

Lakrov díky za přečtení. Jistá analogie a nostalgie za Libeňským mostem, místem mého dětství, tu je. 

 

31.05.2018 14:51:47Lakrov
redaktor prózy

Při čtení úvodní stránky mi přijde na mysl analogie s Libeňským mostem (Praha)  (který denně přejíždím) a se zmínkou o štajgru Pouvovi se mi vybaví  postava generáka z filmu Císařův Pekař.  Od nálezů granátů se z toho stává celkem komedie, od níž to ke konci přehchází  v obyčejne vzpomínkové vyprávění z časů, které už málokdo z nás může pamatovat.  Kéž by šlo všechno takhle snadno i dnes, je myšlenka, která ve mně přetrvává  po dočtení.  

29.05.2018 12:53:11Gora
redaktor poezie a prózy

Hlavně, že bylo zbouráno a taky to otelení dobře dopadlo:-)

29.05.2018 10:58:34lastgasp

Díky za přečtení a T

29.05.2018 10:30:10agáta5

a máš recht, je lepší tahle  :) dialogy tomu dávají šmrnc

29.05.2018 10:27:56agáta5

nečetla jsem to už? :)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.