prosím vzbuďte mě, až to bude za námi

v den, kdy jsi neměla narozeniny, ti strejda popřál všechno nejlepší
byla jsi zmatená jako splav

vzal jsem tě za ruku a oholil si knír
vojska jsi stáhla a na tvé tváři objevil se pohled z Holandska
začali jsme pít a

recyklovat plasty

... no, tak kyselý déšť už nestačí, jsou zásady nad zlato, které lepí díry v zubech omylů

a jala jsi se dovádět a onanovat v myčkách
jako bychom mohli, jsme nádherní vegani, recyklujeme plasty a onanujeme v myčkách ...

znáš vůbec ten pocit?

je to jako léčit plíseň hladovým rakem, který zrovna začal kouřit, takže místo děr v kůži popáleniny
je to smutné, je to na nic, ale pořád je to kouřící rak v japonském kabaretu delfínů

nemá tam co dělat, ale nikdo ho nevyhodí, protože ten, kdo naposledy vyhodil raka, musel

krví obětovaného beránka pomazat dveře Egypta, aby si měl další den vůbec s kým hrát
splnit 12 úkolů pro Asterixe
každé ráno si prát povlečení 15 minutovým programem "refresh", což není poselství, ale posedlost
proti větrným mlýnům musel se naučit karate
rozesít morové nákazy všude po světě i v takový čas, jako je pád asteroidu pro dinosaury
a hlavně

potlačit genocidu

jako správný chlap

vždycky se zachovat

chladnou tvář a bystrý názor toho nejhujarejšího člověka v místnosti

i když krusta katapultu stále smrdí na bitevním poli

dechem toho nejlevnějšího spáleného kuřete

z posraného Tuzexu.