Petru Placákovi

Otevírám schránku, výzva k vyzvednutí zásilky, pošta Břevnovská, utíkám střešovickejma ulicema, kolem antiku, kolem hotelu Pyramida, kolem obchodu s chlastem, dobíhám tramvaj číslo 25, doveze mě na Drinopol, děti ve vagonu piští, je to k smíchu, jakej je tu hluk, vystupuju z vozu, s výzvou na poštu, vystojím frontu, podávám paní pošťačce OP, výměnou mi podává dopis z ČSSZ.

Pan doktor Č mě uznal za pracovně neschopnou, a to ze sedmdesáti procent, mám prý emoční výkyvy, schizoafektivní poruchu a jsem nestabilní, rovnou mě pan doktor Č zařadil do třetí kolonky.

A tak budu pobírat dávky daňových poplatníků, a budu mít oficiálně papíry na hlavu a asi budu moct jezdit zadarmo v MHD. Novodobý disident, jsem trochu ztracená v tomhle nepřehlednym světě, v tý rychlosti, a tak píšu alespoň ty básně a občas někde čtu, myslim na Terezu a na její kašel, kterej neustává, na její hleny, plíseň v hrnku, myslim na Lubu co se oženil s krumpáčem a lopatou a myslim na to, že bych chtěla bejt, aspoň trochu, užitečná, když už pobírám ty dávky.