Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTAK těžký
01. 07. 2018
0
1
501
Autor
Wax Cage
Prosím už nechoďte, nechci se omlouvat,
prosím už nechte mě na chvíli být,
nemůžu se sebou dokola promlouvat,
o tom jak chtěl bych se za radost bít.
Prosím už vymizte ze světa širého,
prosím už nemůžu dál sebou být,
chtěl jsem jen prožít kus života světlého,
teď už sám nevím, jak chtěl bych se mít.
Otrava krve a mysli a citů je,
když už se nemůžeš dál se vším srovnat.
Lehnu si s do stínu u cesty pod tůje,
tomu se nemůže nic tady rovnat.
Tohle je poslední forma mé obrany,
poslední způsob jak pustit to ven.
Plačící, vzteklé a další démony,
dostat se po krůčcích dolů, na dřeň.
Polykat hořkosti, obývat stíny,
procítit bolesti a hledat svůj klid.
Oddat se neřesti s pocitem viny,
návrat do bdělosti, čas na úklid.
Vypsat se ze všeho je pro mě úleva,
poetou nikdy však nechtěl jsem být,
cesta se zatáčí, doprava, doleva,
a tak o tom básně svět nutí mě vít.
Poklady, které jsem doteď jen ukrýval,
nacházím, jako bych to nebyl já,
pořádně nechápu, před čím jsem utíkal,
když takhle to vlastně už dávno být má.
Přijímám s pokorou vše, co se událo,
přijímám, ačkoli v tichosti trpím,
štěstí se samo za svou cenu prodalo,
ale já chápu ho, tak mu to strpím.
Já ho zas přivolám, vábí mě navěky,
natáhnu ruku do dimenzí skrytých.
Buď se mě chopí a vstoupíme do řeky,
nebo se utopí v bazénech krytých.
Štěstí je takové, stačí ho pocítit,
otevřít srdce a nechat vejít.
Až zase bude chtít naděje vyklíčit,
půjdu už jenom tak, jak bych chtěl jít.
1 názor
Miroslawek
02. 07. 2018Jo, je to těžký, navíc to zatrachtile komplikujou věci jako rýmy, rytmus, metafory... na který se ve verši člověk, který nikdy nechtěl být poetou, nemá čas ani prostor ohlížet. Já to plně chápu, jenže voni to ty opominutý věci udělají rády za něj... a pohled je to věru neveselý.