Jak se do ozývá volá, tak se z ozývá lesá

Zakuklila jsem se v ozývá.

„Co to je, ozývá?“, ptal se Pierot a já mu vysvětlila, že ozývá je abstraktní místo, kam se schovávám, když mi není dobře. Je to něco jako tajemná zahrada, malý bunkr z krabic a z prostěradel uprostřed pokoje.

„V ozývá často lesám.“, říkám Pierotovi.

„A co to je lesat?, ptá se Pierot.

Pierot je malý kluk, který se na mě nalepil asi před čtyřmi dny. Potkali jsme se na poli, kde jsem lesala právě po tom, co jsem šavlila hod. Byla to dlouhá noc. Pierot utekl od svých rodičů a lesáme teď společně.

„Lesat, jak bych ti to vysvětlila... Lesat je něco jako pábit, četl si Hrabala?“, ptám se Pierota.

„Pábil jsem se se svým tátou v létě na chalupě, myslím, že mi půjde i dobře lesat.“

Malý Pierot je velmi bystrý. Myslím, že nám to společně na dlouhé cestě půjde.