Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Haiku ústy amatéra
datum / id14.09.2018 / 490665Vytisknout |
autorŠmodrcha
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)
témaFilosofické
upřesnění kategorieJak naložit s haiku
zobrazeno282x
počet tipů9
v oblíbených0x
do výběru zařadila2a2a,
zařazeno do klubůA (výber alternatívnej redakcie),
Prolog

Už to tady dlouho nebylo, že?  Fenomén haiku !



Jedná se o reakci na Musašiho haiku Neviditelný let, dospěl jsem k názoru, že je lépe uvést věc na pravou míru, protože jsem před pár dny reagoval přímo autorovi a nikoliv v kritice u haiku.



http://pismak.cz/index.php?data=read&id=490543



Původně jsem chtěl uveřejnit reakci pod dílem, ale Musaši mi napsal, že do měsíce prý hodlá dílo smazat. Což je jednak škoda, a druhak by se smazala i moje kritika. To sice možná taková škoda není, ale přece.



Proto jsem trochu zabral a volím formu samostatného díla, redaktoři jistě prominou.



 

Haiku ústy amatéra

Tak jakpak se nám tvoří? Nám co občas formu haiku  použijeme, celkem fajn. Sem tam si pochválíme, napíšeme, nebo vykřikneme:" To není haiku ! " Také občas z pozice nadšence sem tam napíšu svůj pohled, kritiku, a tuhle jsem napsal Musašimu soukromě do zpráv jeden názor.

Podotkl jsem, že v (prvním) haiku

Blesk prozrazuje

nad jezerem hejno hus

Hrom je vrací tmě

 

si nejsem zcela jist, zda spojení "blesk prozrazuje" a "hrom vrací" neposunuje haiku spíše směrem k poetickým miniaturám, díky personifikaci, tedy že lidské schopnosti jsou přeneseny v tomto případě na živly. Ale že je to třeba dobře. Ono to opravdu nevadí, zaujme to. A uvedl jsem, jak bych asi postupoval já, abych se personifikaci vyhnul. Takže 

 

Blesk nad jezerem

vždy ozáří hejno hus -

Hřmí už jen do tmy

 

je vlastně odezvou na moji kritiku. Ale spolupráce, kterou mi Musaši přisoudil, z mé strany proběhla pouze formou podnětu, autor haiku bývá pouze jeden (pokud nepočítám nějaké workshopy a podobné věci). 

První haiku se mi líbí, také jsem Musašimu napsal, že dnes není nutné dodržet formy ni pravidla a je to atraktivní i pro čtenáře, jak to složil. Rozhodl se vytvořit druhé, svázané "pravidly", která jsem mu připomněl. První je lepší. Druhé nemá kouzlo pro čtenáře, jak je vidět z jejich reakcí, a ani pro mne. I když ctí "pravidla".

Jsme u toho. Žádná "pravidla" nejsou. Přeháním :) . Tedy samozřejmě jsou (viz P.S. dole), ale experimentování s jejich porušováním je jen ku prospěchu věci. Vemte si Darmo-šlapa, jak lehce skládá haiku, nesvázán go-šiči-go, tedy formou 5-7-5 slabik. A jiní a jiní. Pokud souložíte dostatečně dlouho a jste již obratnými milenci a milenkami, proč nesáhnout po nějakém lehkém vybočení a zpestření? Myslím, že každého to pokouší a ve skrytu duše je dychtivý porušit ustálené uzance. Kdo to někdy neudělal? Mám na mysli autory a autorky haiku, jistě. Při skládání haiku. Eh... nevyložili jste si to jinak?

Jsem toho názoru, že každé (i špatné, ale tím nemyslím Musašiho) haiku je vlastně (k něčemu) dobré. A ani třeba svoje díla neupravuji, i když kritiky jsou pod ním tvrdé (a oprávněné) - jen ať se ostatní učí i na mých chybách. I když je to nepravé haiku, tedy "haiku".

Jak tedy naložit s haiku?

Pokusím se o takový nástřel, přičemž se omlouvám, nejsem profesor poezie, ale budu rád, když se mi nějaký zkušený autor vyjádří. Taky kromě načrtnutého postupu psaní haiku uvedu i svůj pohled na jeho čtení.

Když tedy napíšu například:

" Noc prozářil blesk /

nad jezerem hejno hus -

po hřmění jen šum ... "

 

Tak rozeberu postup tvorby - vycházím z toho, že jsem situaci viděl (ne tedy u tohoto předmětného příkladu, samozřejmě), byl přímým účastníkem. To má význam také pro mne jako pro autora, když si to haiku zapíšu,vždy si vybavím prožitek, děj. Potom tuto situaci zformulovat do haiku, třeba 5-7-5, není podmínkou. Nevyjadřovat svoje pocity, hodnocení, předat čtenáři obraz, čtenář má sám vstřebat atmosféru, o tom to je. Každá řádka by měla fungovat samostatně. Nepoužívat (téměř vůbec, výjimky potvrzují pravidlo) metafor, přirovnání ani personifikaci, atp. Podle toho jak jste geniální na tom pracujete pět minut nebo pět měsíců, dokud se Vám výsledné haiku nezdá dobré. 

Smyslem pak v tomto konkrétním haiku je, aby čtenář viděl vnitřním zrakem záři blesku a současně v té chvíli nad jezerem letící husy. Následně si vybavil hřmění - a pak to končí, už nic - ani blesk, ani husy, ani hrom. Ticho, jen šumění deště a husích křídel. Na to musí přijít čtenář sám. To je kouzlo nevysloveného.

Pokud jste někdy alespoň přičuchli k východním učením nebo třeba k józe, oceníte co nejjednodušší, nejpřesnější, ale přitom malebné a hutnými a stručnými slovy vyjádřené obrazy. Dobré haiku.

Ale nemusí se to líbit nikomu. Tak jste prostě neuspěli. Za život se amatérům (jako mně, myslím, zde jsou povětšinou ostřílení borci) povede možná jedno dobré haiku, možná žádné, možná deset.

Někde jsem vyčetl, že když se přednáší haiku, tak se čte dvakrát po sobě. Ideálně se poskytne delší, třeba dvouminutová přestávka.

Takže ještě k návodu na čtení - jestli je haiku alespoň trochu srozumitelné (pokud ne, pomůže si autor názvem či prologem, aby postrčil čtenáře do patřičného úhlu pohledu), přečtěte si nebo si nechte přednést nejprve jednou. Potom jednotlivé řádky, slova, ba i pomlky ochutnejte se zavřenýma očima, minutku se uvolněte, přebírejte obraz, převalujte ho na jazyku. No, když fakt nechutná, nechte toho. Ale jak jsem řekl, každé haiku je dobré, protože autor, byť netrefil třeba to či ono, věřím, že se rozhodně snažil. Takže ponechte doznívat a nechte si haiku přednést či přečtěte ještě jednou.

A znovu si ho vychutnejte. Schválně to zkuste s nějakým notoricky známým haiku, třeba zjistíte, že najednou ho konzumujete úplně jinak.

Ano, teď přirovnávám haiku k jídlu. Představte si třeba, že Vám někdo podá lžičku průmyslově vyrobené sojové omáčky (nefermentované). Když slíznete hned najednou celý obsah, pravděpodobně budete vnímat silně slanou, ostrou chuť. Tak to je narychlo udělané haiku. Když dostanete japonskou omáčku Kikkoman, která zrála několik měsíců, její chuť bude jemnější, vyváženější a bude se pomalu rozvíjet. A to je pravé haiku.

To podávejte a uvidíte, že jedlíci se najdou. Není většího potěšení, než když rodině chutná, co jste uvařili.

Jenže jako u každého dobrého jídla těžko vydržet jen s jednotvárností. Odbočte sem tam na stezku prózy, vypilujte svoji poezii na vázaných verších nebo si střihněte třeba kritiku. Uvidíte, že je to k něčemu dobré :)

P.S. Zájemcům o opravdovou teorii (namísto mých plků) doporučuji dílo Pavla Martince (snake_01), na jeho autorské stránce je výtečná práce Teorie a překlady haiku. http://pismak.cz/index.php?data=readcoll&id=7224

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

30.12.2018 11:09:18ysslandia

Dovoílm si to zaradiť do výberu A, nakoľko obsah textu, ale zároveň aj obsah komentárov, môžu byť veľmi nápomocné a funkčné, pre autorov, ktorí sa haiku venujú.Všetko bolo povedané, zdokladované, takže sa ti naozaj patrí iba poďakovať za tento rozbor, pohľad, teóriu. Ostatné nechám pre ďalších čitateľov.

30.12.2018 11:08:18ysslandia

Dovoílm si to zaradiť do výberu A, nakoľko obsah textu, ale zároveň aj obsah komentárov, môžu byť veľmi nápomocné a funkčné, pre autorov, ktorí sa haiku venujú.Všetko bolo povedané, zdokladované, takže sa ti naozaj patrí iba poďakovať za tento rozbor, pohľad, teóriu. Ostatné nechám pre ďalších čitateľov.

20.12.2018 11:54:47Musaši

Myslím , že asi největší rozpor mezi českým , potažmo euroamerickým haiku a původním japonským haiku je ve značné rozdílnosti v podstatě asijských a evropských jazyků i písma . Trochu víc to rozvádím pod "Díky za nocleh " .

19.12.2018 10:45:30Silene

Musaši,

jak píšeš. Kdybych měla p(r)ostup tvorby shrnout do pár slov, zkusila bych asi následovně:

Opakovaným napodobením čehosi, co dokázalo zaujmout, vznikne jistý princip, který lidé ovšem, po určitém okoukání se jim, přetvoří či něčím poruší. Zpracovatelé literární teorie takový jev nějakou chvíli pozorují, hlavami buďto kývají nebo vrtí, pak celkem pružně zareagují a vytvoří podkategorii, potažmo kategorii zcela novou. Lidé si s ní pohrají, dokud neomrzí, aby... aby z ní následně opět něčím vybočili. Přičemž na tom, co dělají, se průběžně pokoušejí shodnout anebo to naopak rozporovat. :)

A jelikož tvůrčím principům obecně je vlastní spíše ono puzení k aktivní účasti nežli urputné studium podkladů a pramenů, nikdo se nikdy s dostatek nemůže napít ze všech, tak aby dokázal zachytit věrný obraz něčeho, co je v neustálém pohybu.

15.12.2018 11:00:40Musaši

Já nemám vůbec nic proti tomu , co píšeš . Také dávám přednost haiku , která vznikla tak , že se naše smysly dotkly vnějšího světa a naše duše z toho vyvodila nečekané souvislosti. Ale už kupříkladu Santóka , autor poměrně známý a některými českými haikaři i milovaný často nevychází z toho, co vidí nebo slyší , ale ze základního vnitřního pocitu , který v mysli je, takže  skutečnost naráží na duši nějak citově vyladěnou , popřípadě  haiku pouze vyjadřuje tuto emoci. Jindy si S. vytýčí určité téměř politické téma. Například bílé urny , ve kterých se ostatky japonských vojáků vracejí z války a toto téma pak rozvíjí . - Je toto ještě haiku v onom staromileckém smyslu slova ? - To sotva ! A třeba právě tato haiku o válce vzbudila značný ohlas . 

15.12.2018 10:48:37Musaši

Silene ,

u takovýchto diskusí je možná cennější to , že se vzájemně poznáváme, což nám dovoluje pochopit i širší spektrum názorů tady na Písmáku . Nepočítám s tím , žeby takováto diskuse mohla přinést jednoznačné závěry v tom smyslu , že haiku má vypadat tak nebo onak . Takováto deskuse daleko spíše odhalí kořeny nedorozumění mezi lidmi a při třoše dobré vůle může vyjasnit ledacos , co vzajemné domluvě brání .

15.12.2018 10:44:19Silene

Dvakráte mám, všechno jistě ještě stále nevstřebáno. 

Chtěla bych dodat, zcela subjektivně - pro mne ať si haiku útvar obsahuje metafory, více či méně vypočítaných znaků, však ten základ, kdekoli již jej piluji, měl by vycházet ze zřeného dříve naživo, jakože ne si ho rovnou od základů vymýšlet u počítače, přičemž jsem ze sepsaného nepotkala nic než tu klávesnici s monitorem, tedy není-li haiku myšlenka zrovna o nich dvou...

Japonsky bohužel neumím, abych sama vstřebala významovou hru znaků, v tomto bodě spoléhám právě na přenos jisté vybrané energie překladem a přebásněním, vícero dokáži už jen toliko zapojit vizi vyvstavši mi před očima na základě přečtení či přednesu, a tam určitě dopomůže nejen určitá dispozice vlastní obrazotvornosti, ale také dříve na vlastní oči viděné, jakkoli třebas nikde slovně nezachycené. Ano, kterak píše Šmodrcha, i jiná čtení a jinak sepsaná poetická vyjádření napříč spektrem zájmů.

14.12.2018 13:07:03Silene

Musaši,

chápu tě a sázím na potěchu duše.

V jediné věci byla bych - za sebe - pokornější, nikdo o sobě povětšinou navzájem nevíme, co jsme vše četli a co ne a co z toho jsme četli s dostatečnou vnímavostí a pochopením. Myšleno tak, neustále si musím připomínat, nepřeceňuj, ale nepodceňuj, vstřebávej, váhej, neváhej.

Díky ti za práci, kterou sis se svým příspěvkem dal, přečtu si jej vícekrát. Vím, že zabral tvůj čas. Ještě přijdu.

14.12.2018 10:36:29Musaši

Silene ,

není většího mýtu než je ten , že japonská haiku jsou odosobněná a není snad nesmyslnější citát  než ten , který do omrzení opakují různí samozvaní znalci : chceš - li poznat borovici , běž k borovici , chceš - li poznat bambus , běž k bambusu . Sám Bašó psal haiku velmi různá . Na jedné straně haiku zenová , kterým český čtenář bez průpravy absolutně nemůže rozumět , ale na druhé straně také haiku velmi velmi osobní , naprosto subjektivní , vypovídající o něm a nikoli objektivisticky o světě kolem něj .    - Ještě asi o tisíc procent subjektivnější je Santóka . Už jeho haiku z počátku dvacátého století jsou celé světelné roky vzdálená od různých koncepcí a teorií v knížčkách o tom " jak psát haiku ". - Opakuji to , co jsem napsal už výše : věřit učeným výkladům o haiku může jen ten , kdo haiku nečte . - Před dvěma lety jsem byl připraven o tom všem tady diskutovat . Chtěl jsem nějak začít a tak jsem chtěl nejprve vyvrátit onen mýtus , že japonská haiku nesmí obsahovat metaforu . Začal jsem hledat metafory v Límanově Chrámu plném květů a když jsem zjistil , že tam obsahuje metaforu tak každé třetí až každé páté haiku a popsal pvní tři stránky v sešitě příklady metaforových haiku , přestalo mě to bavit .Bezpečně tak jako tak vím , že jistí lidé tady stejně budou hájit svou víru . Víra je víra a je třeba víru lidem ponechat . - Já , když píšu haiku , snažím se psát česká haiku pro Čechy , respektive jen Musašiho haiku pro Písmák .  Vím , že čeští haikaři , kteří jsou komerčně relativně úspěšní , tedy kupříkladu Petr Petříček nebo Miloň Čepelka píšou takové miniatury , které by jako haiku neoznačil ani člověk tak tolerantní jako já .  - A nebo Karel Trinkewitz - autor , který psal haiku česky a německy , je označován mnohými literárními autoritami za nejlepšího česky píšícího autora . (viz např . názory literárního teoretika Františka Všetičky) - Jenže kdo ho tady zná ? A kdyby tady třeba publikoval (je už mrtvý) , nepochybně by se na něj snesla zdrcující kritika a všichni " znalci " by křičeli : Né , né , tohle žádná haiku nejsou . ... Jenže- viděno z velké výšky : kdo jsou tito znalci a kdo je Trinkewitz ? - A nebo jiný příklad : Romana Szpuka , Darmošlapa asi znáš a mnozí si myslí , že právě on je ten největší soudobý haikař . Ale jak si vede tady ? - No to se můžeš podívat . Největší úspěch ale měl s "haiku" , která vůbec žádnými haiku nejsou , nebot´to jsou pouze výpisky z četby vnímané jako haiku.

Žijeme v tržní společnosti , nikoli ve scholastickém středověku a proto sázím spíš na tržní sílu děl než na jejich rigidní formu . 

14.12.2018 07:50:22Silene

(Zvláštní velikost písmen nemá na nic upozorňovat, vznikla diletantským přetahováním kopírovaného textu.)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.