Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKarle, to je dobře, že jsi tady
Seděl jsem takhle na záhrobci před chalupou, když tu přijelo moderní auto značky škoda. Vystoupil z něj můj syn Karel, za ním bouchl do bláta kufr, a auto zase hned rychle odjelo. Syn přišel ke mně a řekl: Ahoj, tati, hrozně jsme se pohádali s Vlastou.
Já jsem řekl: S kým?
Syn řekl: No přeci s Vlastou, co je moje žena manželka. Mám si prý jít bydlet k tobě.
Já řekl: Aha. To je moc hodná, že to takhle vymyslela. Už jsi tady nebyl asi měsíc. Pojď dovnitř, uděláme si čaj a rozbalíme sušenky polomáčeného typu.
A šli jsme dovnitř, uvařili sušenky a rozbalili čaj, takže jsme to pak celé museli vyhodit a všechno udělat znovu. Muži už to takhle zkrátka mají, když hospodaří. Pak jsme si sedli ke stolu, a Karel řekl: Poslední dobou jsme se moc hádali. Ona totiž žárlí na jednu mou kolegyni a myslí si, že si na ni myslím, i když si na ni nemyslím. To je hrozné, viď?
Já jsem řekl: Ano. A představ si, že včera večer Kájovi Strnádkovi jestřáb unesl slepici Žanetku. Ale to nevadí, už si pořídil další, a já mu na jestřába vymyslím nějaké plašidlo.
Syn řekl: Ta kolegyně mi včera dala přátelskou pusu na tvář, a Vlasta si všimla otisku rtěnky, tak začala vyvádět a celé to vyhrotila.
Já řekl: Je to divné, ale ryby nemají vůbec žádné krky. Když se chce třeba takový pstruh ohlédnout, protože na něj zavolá kamarád, tak se musí celý otočit na místě. V proudu to jde někdy ztuha.
Syn řekl: Tati, posloucháš mě vůbec?
Já jsem řekl: Ne. A co bys rád k večeři? Vajíčka na slanině nebo ovarovou nožičku s chlebem?
A syn asi nevěděl, co si vybrat, tak se rozbrečel, protože je to truhlík. Usmažil jsem mu vajíčka, pustil Hajaju, a pak přišel Láďa a ukázal nám, jak umí na svoje kšandy vybrnkat slovenskou národní hymnu. Uměl to moc pěkně, jen to bylo trochu falešné. To ale vůbec nevadí. Lepší falešná hymna než kamarád.
Spát jsme šli asi v devět. Ustlal jsem Karlovi na peci, dal mu tam dvě houně a zatopil pod ním, jako když byl malý. Před usnutím ještě trochu tiše pofňukával, ale poté se už uklidnil a vše bylo v pořádku.
Synova žena manželka přijela v půl sedmé ráno. Vytáhla syna z houní, a moc se objímali, brečeli a omlouvali se. Udělal jsem jim topinky, ale nechtěli, protože byly potřené česnekem, a oni se chtěli miliskovat. Tak jsem ty topinky snědl sám a moc si pochutnal.
A pak už bylo všechno v pořádku. Ahoj!
17 názorů
Oskar Koblížek
13. 10. 2018Tohle velice zábavné čtení. Takové chlapské absurdity a to já rád.
To je roztomilé, říkám si hned od začátku. Takové senilně roztomilé; nebo roztomile senilní? -- jak si ti dva povídají každý o tom svém... Ta hraná "přiblblost", které tvoří nosnou linii tvých textů, se k tomuhle tématu přesně hodí a myslím, že tohle nejlepší povídka, jakou jsi zatím na Písmáku zveřejnil. Tip.
Myslivec Luboš, 73Kg, 174cm,mušství 17cm
11. 10. 2018Musíte si na to vzít brýle. Já mám dvoje, jedny můžu poslat. Ahoj!
Taky jsem ráda, že jste si tak hezky popovídali a že pak už bylo všechno v pořádku. Tip.
Jak obkresleno ze života. Obrátka pstruha je v proudu opravdu těžká. Hlavně, že vše dobře dopadlo. /T
Já náhodou vím, co to je záhrobec. To je brouk, cosi válí před sebou tu kuličku (trusu)... A že si tak dobře popovídali - jak oněkdy já s manželkou... ; -)) /**
Myslivec Luboš, 73Kg, 174cm,mušství 17cm
03. 10. 2018Pane K3, tohle slovo znají spíš starší lidé, kteří ale oproti tomu zase neznají výrazy jako wifi, gůgl, routr, jůbůt nebo televizor. Ahoj!
Jednou jsem použíl slovo záhrobec, tady v povídce na Písmáku, a nikdo nevěděl, co to je:).
Myslivec Luboš, 73Kg, 174cm,mušství 17cm
28. 09. 2018Ano. Děkuji a ahoj!
Ahoj, mohla bych tuto povídku nominovat do soutěže Próza měsíce? Stačí, když sem napíšeš souhlas...dík.