Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHvězdička
Autor
Gora
Hvězdička
Někdo z nájemců v kolonii zahrádek položil na parapet staré ženy pár jablíček. Scvrklých, přešlých prvním mrazíkem.
Pokaždé, když jde k oknu, jako by uslyšela jeho hlas:
„Sákra – nevotvírej! Číhaj na zahradě. Když uviděj skulinu, vlezou nám do bytu.“
Občas přešel ke kuchyňské lince a vytáhl největší nůž, který tam momentálně byl, a významně jej položil na kostkovaný ubrus.
V takových chvílích nenápadně vložila do kapsy zástěry klíč od domku a mobil. V dusnu dlouho nevětrané kuchyně sledovala každý pohyb jeho rukou.
Zvykla si odkývat mu „nebezpečné“ postavy tam venku. Prý neměly co jiného na práci, než vlézt oknem nebo dveřmi k nim domů. Nechtěla se dohadovat, rychle se rozčílil. Přivolávala vzpomínky na dobu, kdy si rozuměli. Byl dříč a měl ji rád, i dnes už dospělé děti.
Představovala si, co zase její pětasedmdesátiletý manžel asi vidí. Říkal něco o dírách, co z nich vylejzaj lidi bez tváří. Přitom ti venku byli jen obyčejní zahrádkáři, znali se léta.
Když to, co se u nich v kuchyni nikdy nevyslovilo, na něj jednou za čas přišlo, číhal u schránky pečlivě zamčených dveří a letáky vybíral v rukavicích. Hned je házel do kamen. Vítězoslavně volal:
„Vidíš, jak hořej! Kdyby nebyly napuštěný plynem, tak by tak rychle nehořely!“
Párkrát ve strachu utekla před dům a zamkla zvenku. Mlátil do dveří a řval, že skočí. Okno je v přízemí, a tak by se mu nic vážného nestalo.
Když naposledy doma řádil, odvezla ho rychlá do špitálu a pak zůstal na psychiatrii. Už se nevrátil.
Opřela dlaň o stále stejný igelitový ubrus. Došourala se k lince a vyndala nožík a misku. Žuchla na zadnici, až zapraštěla židle. Kolena ji nechtěla nosit.
Stahovala z jablíček na jeden zátah dlouhé slupečné hady. Slípkám na přilepšenou. Neměla ve zvyku plýtvat.
Pootevřeným oknem slyšela hovory zahrádkářů o letošní úrodě. Celý den sklízeli listí a sbírali spadaná jablka.
Rozkrojila první jablíčko bez slupky a řekla:
„Vidíš, hvězdička…budeš dlouho živ.“
67 názorů
Pardon, mám v poslední době víc práce než rukou. Aspoň že to není kopie téhož komentáře :-)
Melancholicky něžná miniatura, navozující zvláštní atmosféru jakéhosi smíření se se stářím. Tip.
Kytiii, děkuju moc...tohle je miniaturka:-), takový moment, který jsem odposlouchala...dík, jsem ráda, že jsi zde...nemáš nějakou povídku??
Ač mám raději tvá díla vyprávěná trošku jiným způsobem, tak se mi i tato kratičká povídka nějak zvláštně líbí. *
Gora - klidně nech LDN, jen si myslím, že by literární texty, nikoliv dokumenty, měly mít širší srozumitelnost v tom smyslu, že věci mají souviset. Např. pokud vím, tak v LDN je pobyt zpravidla omezený na rozdíl od psychiatrických nemocnic a popisované neduhy tomu nasvědčují. Takže Český Krumlov, krom toho, že není zde zmíněný, není vůbec podstatný. A s tím přejmenováním, určitě později, ať to nemaate.
a2a2a - teď jsem objevila kritiku - děkuju moc za výběr...potěšil, je kulatý:-))
dobře- na ty věci, které poukazuješ, se ráda podívám, ale jediné, co asi nechám, je ta LDN - v Krumlově, kam ho dovezli, není psychiatrie, bylo to skutečně na LDN...
povídku přejmenuji po ukončení soutěže, teď by to nebylo fér...díky:-)
Moc hezká duchem. Snad bych nahradil větičku ...už se nevrátil... evokuje zbytečně smrt jinou větou, že tam musel zůstat. Možná by stálo i za úvahu zmínit spíše než LDN psychatrickou nemocnii, víc by odpovídala popisované nemoci manžela. Zajímavý je sám název - Holátka, ale třeba pro mne v jiném kraji i zavádějící. Nidy jsem neslyšel, že by oloupané jablíčko bylo zváno holátkem. Ale možné to je v místních nářečích. Přesto bych pro univerzálnost povídečku nazval jinak. Asi bych hned ve druhém řádku napsal namísto ...jde... ...šla. Závěr naopak skvostný. Také ocenuji hutnost obsahu, který je popsán bez balastu, jen s nezbytnou dávkou koloritu a přitom s poetickou atmosférou. Výběr i přes tyto droboulinké připomínky právě pro duši povídky a ta je pro mne určující.
Jsem hodně ráda za to, jaký život jsem ještě mohla žít, spoustě novotám - hlavně v chování mladších - skutečně přestávám rozumět. Díky za diskusi...
Mám pocit, že ta nová generace na tom bude ještě hůř, protože oni přestávají rozumět zase jiným věcem, důležitějším.
Gora: Všichni spějeme k demenci... technika zrychluje a nejstarší generace přestává chápat a rozumět a bezcitná, bezohledná, násilnická a chamtivá společnost se jim odcizuje. Vím, o čem píši, protože nejlepší škola poznání je vlastní kůže.
Karle, díky...už jsem ani nepočítala, že někdo přečte...není to ůplně nejnovější dílko...
Přemku, děkuju, již jsi Holátka hodnotil, ale nevadí:-)) Díky za krásná slova.
Umění zkratky. Jak linka ve výtvarném pojetí naznačující prostor. Skoro nezměřitelná lidská shovívavost, trpělivost, úcta a pochopení při očekávání nepřiměřených reakcí. Dokonalé, pro mě poučné. Díky za Holátka.
Lakrove, jsem ráda, že se ti líbí...holátka mne napadlo jako označení jablíček bez slupek, staří lidé si je loupají...
Padá z toho na mě smutek a poslední věta skoro vhání slzy do očí. Veselejší nemáš? Chce se mi zeptat po dočtení -- ale asi máš, odpovídám si při odhlédnutí na začátek k názvu a jménu autora. Tip.
P.S. Se slovem Holátka se mi vybavují čerstvě narozené myši, užívané jako... to sem nepatří.
Příjemné čtení. Trochu mi připomnělo kratší novely Jamese Joyce bez jasné pointy. *
Další smutný příběh o podzimu života. Jakoby vypadl z té podzimní nálady.
Obdivuhodné, jak dovedeš smutnou životní etapu vtěsnat do jedné miniatury.
Oceňuji, Ireno, jak z odvyprávěného nebo odpozorovaného příběhu vždycky vyhmátneš podstatu a dokážeš ji takto na miniaturní ploše zhodnotit. Moc hezky.
Evženie Brambůrková
03. 10. 2018To je tak hezké. /T
Já ale nemám nic proti holátkám an Sich. Má-li se to však tak jmenovat a představuje-li to vyústění povídky, měla by pro to být nějaká opora, která by zdůvodnila, proč o těch jablíčkách píše. To je přece jedna z dávných zásad povídky.
Jardo, já si myslím, že právě to, dává textu jemnější, poetický ráz. Bez toho by to bylo uplně něco jiného, jen taková nepříjemná črta. Ale to je samozřejmě věc názoru.
Jedna moje známá, dává už asi rok každé ráno manželovi peníze, ať si jde koupit boty. Koupil si je už za ty první před rokem, ale nijak se dalším nabídkám nebrání.
Je to dobré, výborná zkratka, mám výhrady jen k názvu a závěru, což spolu souvisí. Povídka vlastně končí větou - Už se nevrátil. Loupaná jablíčka už nemají pro příběh žádný význam. Leda by se objevila ještě někdy na začátku, třeba, že by tomu pánovi nějak vstupovala do jeho představ, pak by ten příběh byl sevřený a zúročila by se poslední věta - ...budeš dlouho živ.
I já se připojuji ke gratulantům - paní mistryně zkratek. Napsáno zkrátka mistrně. /**
Napsal jsem něco podobného, téměř totožného, ale na 5 stránek. Seškrtat by to nešlo. Proto se hluboce skláním před všeobsáhlou zkratkou o soužití s člověkem žijícím ve svém světě. Opravdu umíš. Díky za příklad, jak se vyjádřit jednoduše a postihnout vše - postavy, vztahy, stav, prostředí, řešení. /T
Di, děkuju, nemělo, ale přesto...ten konec je moje nadsázka...lidé spolu za život srostou...
To je kouzelné jako tvoje básně. Je v tom poezie. Už jsem chtěl jít pryč a přečíst až po obědě, ale nedalo mi to. Udělal jsem dobře.
Tohle vysoce cením, ty postřehy z drsného života, napsané poeticky.
:(
psychické problémy dajú zabrať chorému aj jeho okoliu, najmä ak prerastajú až do ohrozenia života iných...
ako píšeš, kedysi ľúbil, teraz je niekde inde, iné neostáva, len riešiť situáciu LDN...
ako vždy skvele napísané...
-----
No jo, stáří. Moje devadesátiletá babička, když kopali jámy na potrubí, tvrdila, že jsou to hroby. Je to náročné jak pro nemocného, tak pro okolí.Hezky vystiženo na běžných situacích, hlavně hezký závěr.
Agáto, čerstvě odvyprávěný příběh jednou starou paní...během deseti minut, než můj muž vyčistil komín :-)- o samotě...
tutově byly ty letáky napuštěný plynem, protože normálně vůbec nehoří... a oni ho, chudáka, zavřou na eldéenku... trošku mi skřípe konec, ale ze života, tak dobráá, zavřu oči :)