Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Hvězdička
datum / id03.10.2018 / 491051Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaické
témaRodinné
zobrazeno565x
počet tipů38
v oblíbených0x
do výběru zařadila2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Hvězdička

Hvězdička

 

 

Někdo z nájemců v kolonii zahrádek položil na parapet staré ženy pár jablíček. Scvrklých, přešlých prvním mrazíkem.

Pokaždé, když jde k oknu, jako by uslyšela jeho hlas:

 „Sákra – nevotvírej! Číhaj na zahradě. Když uviděj skulinu, vlezou nám do bytu.“

Občas přešel ke kuchyňské lince a vytáhl největší nůž, který tam momentálně byl, a významně jej položil na kostkovaný ubrus.

V takových chvílích nenápadně vložila do kapsy zástěry klíč od domku a mobil. V dusnu dlouho nevětrané kuchyně sledovala každý  pohyb jeho rukou.

Zvykla si odkývat mu „nebezpečné“ postavy tam venku. Prý neměly co jiného na práci, než vlézt oknem nebo dveřmi k nim domů. Nechtěla se  dohadovat, rychle se rozčílil. Přivolávala vzpomínky na dobu, kdy si rozuměli. Byl dříč a měl ji rád, i dnes už dospělé děti.

Představovala si, co zase její pětasedmdesátiletý manžel asi vidí.  Říkal něco o dírách, co z nich vylejzaj lidi bez tváří. Přitom ti venku byli jen obyčejní zahrádkáři, znali se léta.

Když to, co se u nich v kuchyni nikdy nevyslovilo, na něj jednou za čas přišlo, číhal u schránky pečlivě zamčených dveří a letáky vybíral v rukavicích. Hned je házel do kamen. Vítězoslavně volal:

„Vidíš, jak hořej! Kdyby nebyly napuštěný plynem, tak by tak rychle nehořely!“

Párkrát  ve strachu utekla před dům a zamkla zvenku. Mlátil do dveří a řval, že skočí. Okno je v přízemí, a tak by se mu nic vážného nestalo.

Když naposledy doma řádil, odvezla ho rychlá do špitálu a pak zůstal na psychiatrii. Už se nevrátil.

Opřela dlaň o stále stejný igelitový ubrus. Došourala se k lince a vyndala nožík a misku. Žuchla na zadnici, až zapraštěla židle. Kolena ji nechtěla nosit.

Stahovala  z jablíček  na jeden zátah dlouhé slupečné hady. Slípkám na přilepšenou. Neměla ve zvyku plýtvat.

Pootevřeným oknem slyšela hovory zahrádkářů o letošní úrodě.  Celý den sklízeli listí a sbírali spadaná jablka.

Rozkrojila první jablíčko bez slupky a řekla:

„Vidíš, hvězdička…budeš dlouho živ.“  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.11.2018 21:36:58Lakrov
redaktor prózy

Pardon, mám v poslední době víc práce než rukou. Aspoň že to není kopie téhož komentáře :-)

23.11.2018 15:54:01Gora
redaktor poezie a prózy

Lakrov - díky, je to podruhé, ale nevadí:-) - lépe, než ani jednou:-)

23.11.2018 13:45:34Lakrov
redaktor prózy

Melancholicky něžná miniatura, navozující zvláštní atmosféru jakéhosi  smíření se se stářím.  Tip.  

22.11.2018 11:37:04Kytiii

Mám :-D

22.11.2018 11:27:12Gora
redaktor poezie a prózy

Kytiii, děkuju moc...tohle je miniaturka:-), takový moment, který jsem odposlouchala...dík, jsem ráda, že jsi zde...nemáš nějakou povídku??

22.11.2018 11:16:21Kytiii

Ač mám raději tvá díla vyprávěná trošku jiným způsobem, tak se mi i tato kratičká povídka nějak zvláštně líbí. *

19.11.2018 16:27:11Gora
redaktor poezie a prózy

ano, děkuju...

19.11.2018 16:24:59a2a2a
redaktor poezie

Gora - klidně nech LDN, jen si myslím, že by literární texty, nikoliv dokumenty, měly mít širší srozumitelnost v tom smyslu, že věci mají souviset. Např. pokud vím, tak v LDN je pobyt zpravidla omezený na rozdíl od psychiatrických nemocnic a popisované neduhy tomu nasvědčují. Takže Český Krumlov, krom toho, že není zde zmíněný, není vůbec podstatný. A s tím přejmenováním, určitě později, ať to nemaate.

19.11.2018 16:19:52Gora
redaktor poezie a prózy

a2a2a - teď jsem objevila kritiku - děkuju moc za výběr...potěšil, je kulatý:-))

dobře- na ty věci, které poukazuješ, se ráda podívám, ale jediné, co asi nechám, je ta LDN - v Krumlově, kam ho dovezli, není psychiatrie, bylo to skutečně na LDN...

povídku přejmenuji po ukončení soutěže, teď by to nebylo fér...díky:-)

19.11.2018 11:55:13a2a2a
redaktor poezie

Moc hezká duchem. Snad bych nahradil větičku ...už se nevrátil... evokuje zbytečně smrt jinou větou, že tam musel zůstat. Možná by stálo i za úvahu zmínit spíše než LDN psychatrickou nemocnii, víc by odpovídala popisované nemoci manžela. Zajímavý je sám název - Holátka, ale třeba pro mne v jiném kraji i zavádějící. Nidy jsem neslyšel, že by oloupané jablíčko bylo zváno holátkem. Ale možné to je v místních nářečích. Přesto bych pro univerzálnost povídečku nazval jinak. Asi bych hned ve druhém řádku napsal namísto ...jde... ...šla. Závěr naopak skvostný. Také ocenuji hutnost obsahu, který je popsán bez balastu, jen s nezbytnou dávkou koloritu a přitom s poetickou atmosférou. Výběr i přes tyto droboulinké připomínky právě pro duši povídky a ta je pro mne určující.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.