Demba (3. místo v "Próze měsíce - listopad 2018")

Oddeleni auditu, mezinarodni bankovni oddeleni, Ecowas banka pro investice a rozvoj

Predmet: požaduje vaše spolupráce prijimat (USD 10.498.020.00) dedictvi prostredky na váš bankovni úcet

Já jsem James Demba, vedoucí pracovníci ECOWAS regionální banky. Já jsem vás vyžadovat spolupráci týkající našeho zákazníku Walter Hook, jehož rodina byli obětmi zničující 8,9 velikost zemetreseni kontaktovat vyžádané tsunami prostrednictvim Kesennuma mesto v japonské prefekture Miyagi v patek 11. brezna 2011.

Walter Hook (zemreleho) zustatek 10.498.020.00 a asi dvacet pet kilogramu luzni zlato vazbe necekane tragedie smetla rodinu nema pribuzné zdedit jeho majetek. Nechci deklarovat obrovske sumy jako propadne k vlade. Bude uspesne navinte prevod na vas ucet v ramci pusobnosti zakona jako obchodni partner prostrednictvim transparentnosti na sve jmeno, je ujištění, že tato transakce je 100% bez rizika tím, že muj stav v bance a také má rozsáhlé zkušenosti v bankovním sektoru. 

Jako ostrílený banka není klást mnoho otázek o možnosti nebo úspech tohoto projektem, protože vím, jak jít o potrebné manipulace databáze za úcelem zmeny ve své jméno. Po uspesnem dokonceni techto na vas ucet jsem prijit do vaší zeme a setkání s vámi osobne tak mohou sdílet prostredky 50/50 equal.

Jsem dockat, až uslyší od vás brzy 

jde o Pane James Demba.

...

Ruce se mi třásly a srdce bušilo štěstím. Konečně budu boháčem! Jistě slyšel jsem už o takových dopisech, ale řekněte sami: Copak může oddělení auditu takové banky, jako je Ecowas, budit byť i jen zdání neserióznosti? Navíc do jednoho týdne skutečně přistálo na mém účtě 1.500,- USD na letenku do Bokassi ve střední Ghaně. A tak jsem celkem bezstarostně nastoupil do Boeingu 767 REE společnosti Eva Air a za necelých čtrnáct hodin pouze se dvěma mezipřistáními už jsem stál tváří v tvář Jamesi Dembovi v jeho designové kanceláři na Rue de la Loi v hlavním městě Cote d Ivoire.

Transakce, kterou popisoval, byla skutečně 100% bez rizika. Jako notářsky ověřený obchodní partner nebohého Waltera Hooka jsem asi za dvě hodiny a po  čtyřech podpisech ve třech kancelářích odcházel se šekem na USD 10.435.118,00, neboť rozdíl pohltily bankovní poplatky banky pro investice a rozvoj ECOWAS. Na rušné hlavní třídě plné nástrah pro bohaté bělochy se ke mně přitočila ženština s hedvábným hadrem ovázaným kolem kulaté hlavy. Když se dověděla, že jsem z Republica Ceca, zaradovala se:

"To je náhoda. Moje mladší sestra tam má nastoupit příští měsíc jako zdravotní sestra. Můžete jí dát pár rad? Ještě nikdy nebyla na severní polokouli," a vytáhla fotografii, na níž byla štíhlá pěkná asi dvacetipětiletá dívka.

"Ale jistě," byl jsem ochoten pomoci. Vtom už u nás zastavila terénní Toyota a za necelé čtyři hodiny jsem se ocitl hluboko v subtropickém pralese v boudě z vlnitého plechu a s nožem na krku.

Mladší sestra skutečně byla pěkná, ale sotva jsem se svlékl, aby mi po úmorné cestě poskytla masáž, opustila tu špinavou díru, kde jsem s ní chtěl pohovořit, a několik neurvalých černochů po mně chtělo celou mou hotovost. Protože neznali české koruny, nebyli s obsahem mé portmonky vůbec spokojení. Povolali další vesničany zvenku a tlačili na mě, abych jim pomohl financovat artézskou studnu převodem výkupného od příbuzných.

Jeden z nich byl ozbrojen kalašnikovem. Jsem záložním poručíkem Československé lidové armády. Dobře jsem si všiml, jak zarachotil zásobník, když jej v rohu místnosti zasouval do zbraně. Poznal jsem, že v zásobníku je jedenáct nábojů a jeden se vzpříčil v hlavni. Neprojevil jsem proto žádný strach, když mi zamířil na mou plešatou hlavu a stiskl spoušť. Zbraň se zasekla. Využil jsem jeho chvilkového zoufalství, kousl jej do kolena, on vyjekl, já se vymrštil vzhůru a zbraň mu vyrval. Rozborku jsem dělával za 3,4 vteřiny a sborku za 4,9. Takového času jsem v Africe nedosáhl, nicméně i tak to stačilo na to, abych za okamžik stál se zbraní odjištěnou, s nábojem v hlavni a mířící na ty neschopné negry. 

Už předtím jsem si jediným mým okem, které ještě zaostřuje, spočítal, že nepřátel je 14. Nemohl jsem tedy vyplýtvat na každého z nich jeden náboj, nejméně třemi náboji jsem musel trefit po dvou černoších, jinak by mi došla munice předčasně. Nastavil jsem režim na jednotlivé výstřely, přiložil samopal k líci, dobře opřel o rameno a za nedlouho už se v tratolišti krve válelo 14 mrtvých teroristů.

Nebýt té drobné nepříjemnosti, už bych si při zpátečním letu na Cote d´Ivoire ani nevzpomněl. Jedinou mojí starostí bylo, aby se šek banky Ecowas v mém baťůžku nepokrčil.

Většinu cesty jsem musel odpovídat na smsky od Andrei. Kdo to je? Romka z Vítkova, facebooková přítelkyně, kterou jsem poznal přes jiného přítele. Má nemanželské dítě, je nezaměstnaná, oba její rodiče jsou smrtelně nemocní a otec jejího dítěte s ní nechce mluvit. Zrovna jí vypnuli elektřinu a sociálka jí sebere dítě, když to nedoplatí. Odolával jsem jejím prosbám až do mezipřistání na letišti v Alghero na Sardinii. Když mi řekla, ať se u ní stavím cestou z brněnského letiště, že pošle smrtelně nemocné rodiče na vycházku s malou Andrejkou a uvaří mi kafe, poslal jsem jí pár tisíc telefonem. Mně to přece chybět nebude!

Nejel jsem k ní hned, ale až poté, co jsem  na pobočce ČSOB uplatnil svůj šek. Cestou do Vítkova jsem neustále kontroloval v aplikaci na telefonu, kdy mi převedou peníze, a ve Vetřkovicích se to stalo: Na mém účtě přibyla částka 219 mil. Kč.

Andrea byla ve skutečnosti šerednější než na facebookovém profilu. V Thajsku, v Pattayi na Soi Six bych za takovou nedal za overnight více než dva tisíce bahtů. Ale byl jsem po dlouhé cestě unaven, ona byla mladá a já si říkal, že teď si můžu dovolit být velkorysý, i když mi neustále hlodalo v hlavě, kdy James Demba bude prijit do me zeme sdilet prostredky 50/50 equal. S tou sladkou představou jsem brzy usnul spánkem spravedlivých.

Nikdy nepodceňujte schopnost mladé generace manipulovat s moderními komunikačními technologiemi. Ačkoli česky nenapsala Andrea ani jednu větu bez chyby a celý svůj dosavadní život se úspěšně vyhýbala jakékoli práci, během mého spánku se dokázala hravě  připojit na mém telefonu na můj účet. Kolikrát nám v bance říkali, že si máme průběžně měnit hesla? Že je nemáme nikomu říkat? 

Když jsem se podíval na svůj účet druhého dne ráno, už daleko od Vítkova i ošklivé Andrei, bylo tam 11.450,- Kč. To byla výplata za minulý měsíc. Naštěstí mi ji účtárna poslala až potom, co mi Andrea účet vybílila. Tak jsem nemusel jít o žebrácké holi..