Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Moje malá kapka dobrovolnictví
datum / id02.11.2018 / 491656Vytisknout |
autorbixley
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno72x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Moje malá kapka dobrovolnictví

Je pondělí odpoledne a já vedu svého malého pejska  do Domova seniorů. Otvírám dveře a vejdu do recepce. Babičky a dědečkové, kteří tu sedí v pohodlných křeslech, okamžitě ožijí.

"Evženku, ty ses přišel za námi podívat?" volá jedna z babiček na mého pejska a Evža okamžitě běží k ní.

"Dobrý den," usměju se na všechny a pozdravím se i s paní recepční. Ta hned hledá pro pejska dobrotu.Vytáhne pár psích piškotů a naláme je na menší kousky.Potom mu je předloží na dlani. Evža je nejprve zkoumavě očichá,ale pak se do nich s chutí pustí.

Jeden ze seniorů je Evžovi obzvlášť nakloněn. Sám má doma pejska jen se třemi nohami.

"Říkáme mu Paci," vysvětluje dalším babičkám které příběh ještě neznají. 

"On totiž bydlel u jedné ženské, která ho bila smetákem a jednou ho praštila po nožičce tak, že mu ji zlomila. Vůbec s ním nešla k doktorovi a on chudáček dva měsíce nožičku za sebou tahal, až mu odumřela. Kdyby na to neupozornili sousedi, tak by asi umřel úplně. Nožičku mu museli amputovat a dali ho do útulku, protože ta ženská odmítla jeho léčbu platit. No, a tak teď máme našeho Pacinka, je to moc milej pejsek a běhá po třech nožkách docela čiperně." Při vyprávění láskyplně hladí mého Evženka.

Vtom už ale přichází sociální pracovnice Markéta. "Dobrý den, ahoj, Evženku," culí se na mě a můj doprovod. "Tak, dneska půjde na procházku paní Šíbová, pan Šimík, pan Běhan, paní Outratová..." A začíná organizovat. Pan Šimík je schopen chůze, pan Běhan se bude přidržovat vozíčku, Ostatní si sednou na vozík a povezou je pracovnice domova seniorů a pomocníci. K těm patřím i já. Personál postupně dovede a doveze seniory a seniorky do recepce, obleče a posadí na vozík. 

"Paní Šíbová, vy nemáte nic na hlavu?" dívá se zkušeným pečovatelským okem Markéta na jednu z vozíčkářek. "vezměte si tady tu čepici, dneska tam fouká," upozorňuje a nasazuje ji staré paní na hlavu.

Recepční pomáhá pracovnicím  spustit na schodišťové plošině seniory s vozíky na ulici. Tam se všichni shromáždíme. Babička, kterou mám na starost,si vezme Evženka na klín a Evženek se veze. Míříme do parku. V okolí domova nejsou chodníky bohužel úplně bezbariérové, tak je třeba vozík otočit do protisměru, aby z chodníku hladce sjel. V parku už jsou příjemné cestičky a pracovníci, pomocníci, senioři i Evženek si to užívají. V létě se chodíme schovat do stínu pod pergolu, na podzim a na jaře se snažíme být víc v pohybu.

Cestou se babičky vyptávám, kde bydlela, zda má děti a vnoučata a dozvím se spoustu zajímavých věcí. Asi po hodině se vracíme zpátky a následuje stejný proces:zase musíme seniory vyvézt na schodišťové plošině.

Někdy ale přijdu a Markéta mi sděkuje: "Dneska na procházku nejdeme, je dost zima."

Už dopředu tuším, že počasí není ideální, tak pro tyto příležitosti nosím něco dobrého na zub, nejlépe buchtu. Senioři jsou zpravidla v jídelně a hrají společenské hry nebo luětí křížovky. Popíjejí kávu a k ní se buchta skvěle hodí. S Markétou buchtu nakrájíme a rozdělíme na talířky. Poté Markéta otevře sešit s křížovkami a začne jednoduchým úkolem: Souhlas na tři." "Ano," řekne pohotově pan Šimík.

A tak babičky a dědečkové ukusují buchtu, popíjejí kafe a sledují, co jim Markéta předčítá.

"To jste moc hodná," usmívá se na mě jedna z babiček.

Někdy jsou senioři rozdělěni. Část z nich má takzvaný pánský klub v pátém patře. Iniciativně tedy beru několik talířků s buchtami, postavím  je na tác a vyrazím výtahem do pátého patra. Teď teprve vidím, jak to vypadá mimo přízemí,kam chodím obvykle. Jsou tu babičky ležící v pokojích na posteli, které mě z dálky sledují. Hledám místnost číslo 507. Aha, tady je to. Vstupuji dovnitř. Jeden senior leží v posteli a kolem něj na židlích a na postelích sedí další čtyři. Tady má službu Pavla a právě čte kvízové otázky.

"Dále tu máme založení Karlovy univerzity..."

"Třináct set čtyřicet osm," řekne pohotově pan Běhan.

"Správně," usměje se Pavla a pohlédne na tác. "Vida, paní, co s námi chodí na procházky, nám donesla buchtičku. Tak si každý vemte."

Odcházím s prázdným tácem, abych je nerušila.

Snad jim můj pejsek a moje buchta přinesou trochu radosti. Je to jen taková malá kapka...

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.11.2018 17:43:29bixley

Nevím, přečetla jsem znovu, pokud je zdrobnělina slovo babička, nevím, pak je tam jen pejsek a Evženek, což mělo být známkou toho, že ho senioři vnímají jako milého tvora.

Pokud jde o vyprávění o pejskovi se třemi nožičkami, je v tom soucit daného vypravěče.

09.11.2018 16:37:53Lakrov
redaktor prózy

Ta atmosféra "nevzdávat ani poslední dny života", která je z toho cítit,  se mi líbí. Co se mi naopak nelíbí je množství zájmen a zdrobnělin,  které tetn text dle mě kazí, snižují jej touhle slovní zásobou na úroveň  senilního žvatlání. Ale to se dá lehko spravit, pokud to autor, k jehož  jménu odhlížím až teď po dočtení, cítí podobně.  

03.11.2018 10:49:11bixley

Tím spíš, když jde v mém případě o pražského krysaříka... :-)

Já jsem tam primárně nezačala chodit kvůli canisterapii, ale pomáhat s vozíčkáři. Zeptala jsem se, jestli můžu vzít pejska a oni souhlasili. Takže je to vlastně taková sekundární canisterapie. :-))

Díky.

03.11.2018 10:31:01Dodola

Už jsem zazžila jako v canisterapii i bulteriéra, což je bojové plemeno. Je zvláštní, že pookřejí i velmi mrzutí lidé, kteří jinak zvířata nemusejí. Zřejmě poté, co je opustila rodina. Sympatická čiinost i miniatura.

03.11.2018 08:19:56bixley

Díky, Leraku. Vše je třeba vidět pozitivně. :-)

03.11.2018 00:11:03Lerak12

"I" pozitivního pohledu je třeba. O to si více cením. Krásné kapky do očí.

02.11.2018 20:27:01bixley

Díky, Evži. A Evža děkuje taky... :-)

02.11.2018 19:53:24Evženie Brambůrková

To je moc hezké. Zdravím jmenovce a přeji jemu i babičkám a dědečkům hodně zdraví. :-))) /T

02.11.2018 14:02:40bixley

Taky díky, Revírníku. :-)

02.11.2018 14:01:37revírník

Hezky nenápadně kapeš, dobrovolničko, a to je myslím nejlepší.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.