Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Přítelkyně tma
datum / id01.12.2018 / 492299Vytisknout |
autorbixley
kategoriePovídky
zobrazeno467x
počet tipů13
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Přítelkyně tma

Josef zhasl a zalezl do peřin. Do pokoje jen slabě pronikaly pruhy světla ze zatažených závěsů.

Tma ho objala svými neviditelnými prsty. Bylo to takové něžně přátelské pohlazení.

"Tak povídej, jak ses dnes měl?"

"Ále, ráno jsem byl nakoupit a pro důchod na poště," začal trochu neochotně.

"No vidíš, aspoň jsi měl procházku," řekla tma povzbudivě.

"To jo," připustil, "nohy mi naštěstí slouží."

"A cos dělal potom?"

"Pak jsem si vařil brambory. Dal jsem si na ně máslo a tvaroh. Napil jsem se mlíka."

"To byl celý oběd?" podivila se tma.

"Jo, bylo to docela dobrý."

"Proč si někdy neupečeš kuře?"

"Nějak se mi nechce. Jo, Bětuška, ta dělala výborný kuře s nádivkou. To bych stejně neuměl."

"Vidíš, Bětuška. Už jsi mi o ní dlouho nevyprávěl. Jak jste se vlastně seznámili?"

Josef se na chvíli zasnil.

"Na tancovačce. Hned jak jsem ji uviděl, tak se mi hrozně líbila. Měla světlé lokýnky, moc hezky se usmívala a na sobě takové jednoduché tmavěrůžové šaty s krajkovými rukávy. Moc jí to slušelo."

"Aha, tak proto ty růžové závěsy."

"To byla Bětuščina oblíbená barva. Ty závěsy ušila hned po svatbě a jsou tu dodnes."

"Bětuška musela být opravdu skvělá ženská."

"To byla. Skoro nikdy jsme se nehádali. Každý jsme vždycky řekli svůj názor a dohodli jsme se. Často jsem jí musel dát za pravdu," zasmál se Josef. Zřejmě si vzpomněl na nějakou příhodu, ale nahlas neřekl nic.

"Jak dlouho jsi už vlastně sám?"

"Na jaře to budou dva roky," vzdychl Josef.

"Už dva roky?"

"Tobě to přijde dlouho?"

"Docela jo. Podívej se na sebe, jak žiješ. Akorát nakoupíš, něco málo si uklohníš k jídlu, opláchneš nádobí, občas uklidíš a zbytek času koukáš na televizi. Je tohle život?"

"Mně to stačí, co bys po mně chtěla?"

"Já jenom, že jsem včera večer slyšela sousedku, jak tě zve na buchty a na kafe."

"Paní Kubíčková? Neříkám, je hodná, ale já už nějak nemám sílu začínat něco novýho."

"Stačilo by přece, kdybyste se občas navštívili, ne?"

"Hele, nerejpej do mě, já už jdu spát," odpověděl Josef trochu podrážděně.

 

Druhý den večer ho tma opět objala.

"Promiň ten včerejšek."

"Ty promiň, ujelo mi to."

Tma raději začala z jiného soudku.

"Támhle v rohu u toho křesla vždycky stávala vysoká lampa," poznamenala.

"To máš pravdu. Dali jsme ji s Bětuškou nakonec pryč, protože v ní několikrát praskla žárovka. A proč se na to ptáš?"

"Tak, líbilo se mi to."

"Hm, vždyť z lampy jde světlo, které ti ubližuje," nechápal Josef.

"Ani ne. Když jste svítili lampou, válela jsem se v druhém koutě obýváku."

"To jako chceš říct, že si mám pořídit lampu?"

"Proč ne? Bylo by to tu útulnější."

"To jsou věci," kroutil Josef hlavou. "Tak já se po nějaké lampě podívám.“

"Hlavně vyber nějakou, která by se líbila Bětušce," připomněla tma.

"No to se rozumí samo sebou," souhlasil Josef. "Neboj se."

Začal o tom přemýšlet a brzy usnul.

 

"Tak jsem se byl podívat v jednom starožitnictví," začal Josef další večer sotva vlezl do postele.

"No a?"

"Mají tam nádhernou lampu s dřevěným stojanem a starorůžovým látkovým stínidlem. Přesně k těm závěsům."

"A koupils ji?" zeptala se tma nedočkavě. 

"Ještě si to musím rozmyslet. Je moc drahá."

"Proboha co si chceš rozmýšlet?"

"Musel bych sáhnout na úspory."

"Tak na ně sáhni. Lampa je dobrá koupě. Zahřeje tě na těle i na duši."

"Ty jedna, ty mě vždycky ukecáš, co?"

Tak nějak," řekla tma.

Josef si představil příjemné světlo a hned nato začal spokojeně pravidelně oddechovat.

 

"Tak co na to říkáš?"

Josef pyšně rozsvítil novou lampu u křesla.

"Krááása!" zvolala tma a schoulila se v opačném rohu.

Na křesle ležela detektivka.

"Přečti mi něco, už dávno jsem neslyšela žádný příběh."

"To je detektivka od Agathy Christie."

"To snad není příběh?"

"Samozřejmě že je."

"Tak čti."

Josef se tedy v křesle pohodlně usadil a začal číst. Tma byla spokojená.

"Vidíš, to je lepší než televize,"pochválila ho. "Doufám, že zítra bude pokračování."

"To víš že jo, vím, že chceš znát vraha."

Josef měl po čtení dobrou náladu a radostně se uprostřed jej objímající tmy zavrtal do peřin.

 

Uplynulo několik dní. Josef dospěl ke konci detektivky.

"Skvělé, moc se mi to líbilo,"libovala se si tma. "Ale víš co?"

Josef se zarazil. Co je zase špatně?

"Já bych se ráda válela v tom rohu, co teď máš křeslo s lampou. Nemohl bys oboje přestěhovat támhle k oknu?"

Josef si už na vrtochy své neviditelné přítelkyně dávno zvykl. Zamyslel se. Prohlédl si místo u okna. Křeslo i lampa se tam spolehlivě vejdou. Tak proč ne? Hned ráno křeslo s lampou přestěhoval.

Večer vytáhl další detektivku a pokračoval ve čtení. A jako vždy usnul s dobrým pocitem.

 

Ráno vyšel na nákup.

"Dobré ráno. Tak jsem se včera večer vracela od dcery a všimla jsem si, že máte u okna hezkou lampu. To je nová?" 

"Dobrý den, paní Kubíčková," odpověděl Josef, "pořídil jsem si ji teprve nedávno. Kousek odtud v jednom starožitnictví. Jestli chcete, zavedu vás tam..."

Šli spolu ulicí a dali se do řeči.

 Tma měla pravdu. Josef byl najednou rád, že si může povídat s někým z masa a kostí. 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

22.01.2019 18:08:21bixley
redaktor prózy

Díky. :-)

22.01.2019 17:57:02Gora
redaktor poezie a prózy

Vracím se, bixley s výběrem...

Jestli tě názory vícero čtenářů přesvědčily, určitě ještě /třeba v budoucnu/ věnuješ poslední větě a celkově závěru svoji pozornost. Na to, že jsi zde jako povídkářská "začátečnice", je to s přítelkyní tmou moc dobrý nápad a solidně zpracovaná forma.

21.01.2019 07:37:37bixley
redaktor prózy

Jé, to jsou dobrý nápady s tím mrknutím tmy! Akorát tam ráno asi moc nebyla... :-) Díky.

20.01.2019 23:07:42Hotanka

Krásná laskavá povídka. Taková skoro vánoční. Vtipná oživlá tma. Z textu je dobře patrné, že jde o milou a rafinovanou dohazovačku. Jen ten konec, ten je odbytej. Jako by text končil v půli odstavce a poslední věty se někam ztratily. Třeba by na ně tma mohla ještě mrknout zpoza záclony a něco si pro sebe říct. Nebo se na ně usmát. Nebo by k těm dvěma mohlo promluvit město. Nebo lampa. Nebo... kdo ví?

20.01.2019 17:39:56bixley
redaktor prózy

Díky za názor, Vigan

20.01.2019 17:07:31Vigan

Ano, hezký nápad..ale nějak se to utopilo v té dialogové smršti..

17.01.2019 16:29:46Stargazer

No, možná že by mohl raději zešílet :-) 

Ten happyend s paní Kubíčkovou povídce možná malinko škodí, ale to je jen můj subjektivní pohled. Vyústění je samozřejmě na Tobě. Jinak dobré, skutečně oceňuji ten nápad s mluvící tmou. 

17.01.2019 07:29:46bixley
redaktor prózy

Jak jsem tu už jednou napsala, psala jsem to do literární soutěže na téma "to, kam v pokoji postavíš lampu, změní tvůj život víc, než přátelé".

Jak by sis to představoval jinak? Měl snad postupně z té tmy zešílet?

Samozřejmě děkuju, i za hlasování.

17.01.2019 00:02:49Stargazer

Skvělý nápad o komunikaci osamělého chlapa s personifikovanou přítelkyní tmou. Nicméně se připojuji ke kritickým komentátorům - z tohoto nápadu šlo vytřískat mnohem mnohem víc.  

11.01.2019 06:39:16bixley
redaktor prózy

Chápu tvoje zklamání, Zdendo. Chtěla jsem ukázat, že zakoupení lampy a čtení nahlas ho probralo z jeho apatie a začal mít větší zájem o dění kolem sebe.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.